ODS je mrtvá, ať žije Trikolóra

ODS se už nevzpamatovala. Trpěliví jsme byli dlouho. Teď je načase otevřít novou kapitolu. Trikolóra je projekt, který vzbuzuje naději. Má to, co ODS chybí: charismatického šéfa, dobrý program a životní elán.

V sérii textů zahájených v březnu 2018 článkem ODS, vzpamatuj se! jsem na tomto blogu komentoval dění v bývalé nejsilnější pravicové straně. Začalo to ještě na poměrně pozitivní notě v rovině kritiky a doporučení, úpadek strany však nabral nečekaně rychlý spád a spolu s ním se měnilo i vyznění jednotlivých dílů.

Dnes už je zřejmé, že ODS se nevzpamatovala a nevzpamatuje. V bahně středu možná v klidu dožívá, ale jako pravicová strana skončila a nemá smysl na ni dále spoléhat. (Nějak mi to připomíná Dykovy verše: Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.)  Pár rozumných hlasů, které ze strany jako ozvěna dávných časů zaznívají, by nás nemělo mást. 

Po včerejšku to vidím tak, že prapor pravice zvedla Trikolóra. Z prvního představení mám jednoznačně pozitivní dojem. Jako by se tady zhmotňovala všechna doporučení pro pravici z mého úvodního článku. Na prvním místě pak můj apel č. 1: Zaměřte se na podstatné: na obhajobu normálního světa, národního státu a svobody. Rád vidím jako první programový pilíř nového hnutí Braňme normální svět. Ostatní dva pilíře, Bohatství vzniká z práce a Žijeme v České republice, zase v podstatě vyjadřují to, co jsem měl mysli obhajobou svobody a národního státu.

Vedle dobrého programu zaměřeného na to nejpodstatnější vidím jako velký klad charismatického šéfa a životní elán (neboli slovy VKml „ajfr“). Nic z tohoto trojlístku ODS dnes nemá. To vše dává naději, že restart pravice by se u nás konečně mohl podařit.