ODS se už nevzpamatovala. Trpěliví jsme byli dlouho. Teď je načase otevřít novou kapitolu. Trikolóra je projekt, který vzbuzuje naději. Má to, co ODS chybí: charismatického šéfa, dobrý program a životní elán.
V sérii textů zahájených v březnu 2018 článkem ODS, vzpamatuj se! jsem na tomto blogu komentoval dění v bývalé nejsilnější pravicové straně. Začalo to ještě na poměrně pozitivní notě v rovině kritiky a doporučení, úpadek strany však nabral nečekaně rychlý spád a spolu s ním se měnilo i vyznění jednotlivých dílů.
Dnes už je zřejmé, že ODS se nevzpamatovala a nevzpamatuje. V bahně středu možná v klidu dožívá, ale jako pravicová strana skončila a nemá smysl na ni dále spoléhat. (Nějak mi to připomíná Dykovy verše: Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed.) Pár rozumných hlasů, které ze strany jako ozvěna dávných časů zaznívají, by nás nemělo mást.
Po včerejšku to vidím tak, že prapor pravice zvedla Trikolóra. Z prvního představení mám jednoznačně pozitivní dojem. Jako by se tady zhmotňovala všechna doporučení pro pravici z mého úvodního článku. Na prvním místě pak můj apel č. 1: Zaměřte se na podstatné: na obhajobu normálního světa, národního státu a svobody. Rád vidím jako první programový pilíř nového hnutí Braňme normální svět. Ostatní dva pilíře, Bohatství vzniká z práce a Žijeme v České republice, zase v podstatě vyjadřují to, co jsem měl mysli obhajobou svobody a národního státu.
Vedle dobrého programu zaměřeného na to nejpodstatnější vidím jako velký klad charismatického šéfa a životní elán (neboli slovy VKml „ajfr“). Nic z tohoto trojlístku ODS dnes nemá. To vše dává naději, že restart pravice by se u nás konečně mohl podařit.
