Čas a jeho historie. Používáme různé časy. Mluvíme například o efemeridovém (ET), univerzálním (UT) a nebo atomovém (AT) čase. Všechny antropocentrické časy jsou ale založeny na stejném principu. Vždy a výlučně porovnávají děje. Protože to je jediný princip času.
Slovo čas je sémantický výraz pro komparaci dějů. Porovnávání dějů se absolutně v ničem neliší od porovnávání jiných parametrů, důležitých pro naší orientaci ve Vesmíru (pro příklad můžeme uvést délku a nebo hmotnost).
Jako etalon pro měření času používáme zpravidla 3 různé děje (syntézu dějů), které nemají žádnou vnitřní souvislost a nejsou nijak koordinovány – pro rok oběh Země kolem Slunce, pro den rotaci Země kolem své osy a pro sekundu počet kmitů atomu cesia (9 192 631 770 kmitů atomu cesia je právě 1 sekunda).
Pro orientaci používáme často ještě oběh Měsíce kolem Země, například pro určení začátku pohyblivých svátků.
[Zemřel ve věku 68 let. Porovnáváme děj (syntézu dějů), tedy jeden naplněný lidský život, s jiným dějem (syntézou dějů), tedy s oběhem Země kolem Slunce. Na dopis čekal 2 dny. Porovnáváme děj (syntézu dějů) v souvislosti čekáním na dopis, s jiným dějem (syntézou dějů), tedy s rotací Země kolem své osy. Světový rekord Jarmily Kratochvílové v běhu na 800 metrů má hodnotu 1:56,28. Porovnáváme děj (syntézu dějů), rekordní běh Jarmily Kratochvílové, s jiným dějem (syntézou dějů), tedy kmity atomů cesia, jejichž množinu 9 192 631 770 kmitů nazýváme 1 sekundou.]
Etalony času mohou být ovšem nejrůznější. [Rozsvítíme, jakmile dohoří svíčka. Etalonem je v tomto případě hořící svíčka, porovnáváme děje (syntézu dějů) v souvislosti s hořící svíčkou a děje (syntézu dějů) v souvislosti s čekáním ne její dohoření. Jen co dopijeme, půjdeme domů atd.].
V případě stáří Vesmíru – uvádí se hodnota 13,7 miliardy let od Velkého třesku, číslo nepředstavitelné – používáme „virtuálního etalonu“, protože porovnáváme něco s něčím, co po Velkém třesku ještě vůbec neexistovalo.
Měření času, tedy komparace dějů, je totožná s měřením – porovnáváním - jiných parametrů. [Stál od nás asi 20 metrů. Porovnáváme etalon délky, tedy 1 metr a konkrétní vzdálenost. V nákupní tašce měl pečivo o váze 800g a koření o váze 40g. Porovnáváme etalon hmotnosti, tedy 1 kilogram a hmotnost objektu naší pozornosti. Princip porovnávání (komparace) je zcela totožný.]
Protože 3 různé děje (syntézy dějů), které používáme pro měření času v rámci našeho kalendáře, nejsou navzájem koordinovány, je třeba je vzájemně synchronizovat tak, aby „držely pohromadě“. K tomu používáme systém přestupných roků a dále pak synchronizaci délky dne podle atomových hodin, protože ani rotace Země kolem své osy není konstantní. Proto je vkládána podle potřeby, aby se udržela synchronizace všech tří dějů jako jeden společný etalon, ještě přestupná sekunda, což se děje přibližně každý rok až rok a půl.
To všechno však nevytváří jakýsi univerzální „vesmírný čas“. Daří se nám „udržet pohromadě“ pouze náš systém měření času pro vlastní orientaci ve Sluneční soustavě, ale nic víc. „Koordinovaný světový čas“ („Universal Time Coordinated“) je vztažen k sekundě v nulové nadmořské výšce na nulovém poledníku. Chod takto definovaných hodin ale není absolutní, protože je ovlivňován gravitací, v našem případě zejména v důsledku působení Měsíce. Když se gravitace zvětší, hodiny zpomalují a naopak. My na to ale nepřijdeme, protože posádka (pozorovatel), obsluhující hodiny, žádnou změnu ani zaregistrovat nemůže. Zpomalení (zrychlení) dějů je univerzální. Konstantní je poměr všech dějů vůči gravitaci, vše ostatní se ve stejném poměru mění – děje v hodinách, děje v pozorovateli, rychlost světla (děje, na které je možné rychlost světla „rozdělit“ podle Planckova času).
Nechť jsou děje v pozorovateli označeny x, děje v atomových hodinách t a rychlost světla v pro případ, že Měsíc je v pozici přímo nad atomovými hodinami. V případě, že je Měsíc na odvrácené straně Země, označme děje x1, t1 a v1.. Pro rychlost dějů platí vztah:
x1/ x = t1/ t = v1/ v
Pozorovatel, který je v důsledku adaptace na životní prostředí přizpůsobený na výkyvy gravitace v určitém rozsahu, je vůči takovým výkyvům gravitace imunní, žádný rozdíl nepozoruje. Že se ale rychlost dějů v závislosti na intenzitě gravitace mění, dokazují experimenty, popsané v prvním článku.
Zrod času je spojen se zrodem systému, jehož nedílnou součástí jsme také my lidé, systému, který nazýváme Život. Řečeno antropocentricky, Vesmír čas pro permanentní změnu stavu nepotřebuje, permanentní změna stavu se komparací dějů nijak neřídí. Děje koordinovány nejsou. Jinak je tomu ale u Života, který je na porovnávání dějů pro svoji orientaci existenčně závislý. Základní podmínkou zachování Života je reprodukce - a ta vyžaduje energii. Energii pro Život nelze získat bez koordinace dějů. A k tomu je nezbytná komparace dějů.
Úvaha o čase jako porovnávání dějů je známa již ze starověku. V italském Herkulaneu byly nalezeny papyry z děl starověkých myslitelů, krom jiného s citátem řeckého filosofa Epikura ze Sámu (341-270 př.n.l.): „Neváhal bych říci, že čas jsou dny a noci“ (Δεν θα δίσταζα να πω ότι οι ημέρες και οι νύχτες είναι ο χρόνος).[H., papyrus 1413]. Myslím, že jde o přesné vyjádření podstaty času.
Je zřejmé, že přirozenými etalony času pro všechny formy Života jsou Slunce, Měsíc a rotace Země (střídání ročních období, slapové jevy - zejména příliv a odliv, den a noc). Jak se Život vyvíjí do svých komplikovanějších forem, potřeba přesnosti času vzrůstá. V tomto smyslu – protože naší hlavní konkurenční zbraní je rozum - jsme my lidé zřejmě (pravděpodobně) na vrcholu pomyslné pyramidy a oproti jiným formám Života jsme rozvinuli měření času, včetně možnosti jeho záznamu, nesrovnatelně důmyslněji. (I tak však značně „zaostáváme“ za Planckovým časem. Když použijeme všechny možné vynálezy a pomůcky, dokážeme rozlišovat děje v attosekundách (10-18sec) – neuvěřitelně krátký interval. Jenomže to je stále cca rozměr o 1026 větší než je Planckův čas…)
O problémech s hmotností příště.
