Kurikulum pro generaci Z

Text pojednává o školství, jeho problémech a na experimentální výuce, která proběhla v Makedonii představuje novou formu výuky a kurikulum pro generaci Z.

Podle toho co si pamatuji, a též to slýchávám od žáků dnešních středních škol existují různé problémy ve výuce a tudíž potřebě pro kurikulum pro generaci Z. Celkově bych to shrnul do nevysvětlitelného zamrznutí v době, kdy školní výuka nekoresponduje se současným stavem společnosti. Mezi proměnné, které se na tom podílejí patří: Exponenciální zrychlování a změna znalostí a dovedností potřebných pro život, přetížení rodiče, konzumně komerční narativ masmédií, politika, všeobecná neochota ke změně, socioekonomická nálada ve společnosti a co je považováno za prestižní.

Každý člověk si v každé době vytváří pouze ty znalosti a dovednosti, které jsou nutné k přežití. Vaše prababička se nenaučila ovládat smartphone ve svém mládí, protože taková schopnost nebyla potřeba. Za to věděla jak nasadit bramboru a starat se o králíky. Dnes je to naopak. Mladý člověk ví jak ovládat smartphone, ale nemusí vědět, jak nasadit brambor, vykrmit králíky a jak je v tichosti porazit a strčit do mrazáku. Tohle je ústřední myšlenka jakéhokoliv vzdělávání. Vytvářet dovednosti a znalosti, které jsou potřebné pro přežití.

Dle výzkumného dotazníku nazvaného: „Má škola smysl?“ odpovědělo 48,84 %,že jim učivo nebylo dostatečně vysvětleno. Pouze 28,24 % se naučilo anglicky ve škole. Okolo 55,81 % uplatnilo znalosti ze školy v reálném životě.Okolo 43,19 % absolventů našlo práci ve vystudovaném oboru.

Tento článek probere jednotlivé problémy současného školství a bude se snažit najít odpovědi jak tyto problémy řešit, ale též nastolit nové otázky, nad kterými chci, abyste se zamysleli a svým přemýšlením přispěli do řešení tohoto problému. Může vás napadnout: „To nemá smysl, jak mohu já něco změnit.“ To je špatná myšlenka. Když kráva dostatečně dlouho bučí, někdo ji uslyší. Pokud je jedna kráva málo, tato kráva si sežene jiné krávy a budou dále bučet spolu. Pasák může říci: „To jsou ale krávy, proč neztichnou?“ Na to bych odpověděl, že dlouhodobé a opakované bučení nelze ignorovat. I pasák se chce vyspat.

Text nížeje výsledkem dobrovolnické mise Digital Competencies 4 All, která proběhla částečně fyzicky v Severní Makedonii a částečně online. Celkově se jednalo o 8měsíční projekt vyučování středoškolákův oblasti počítačové grafiky, úpravy fotografií a tvorby webovýchstránek. Tři měsíce byla příprava a okolo 4,5 měsíce výuky. Z toho 1 měsíc výuky proběhl ve fyzické třídě a 3,5 měsíce online.Jednalo se o experimentální výuku, kterou bych nenazval revoluční, ale spíše evoluční. To znamená s určitým posunem od zavedených pořádků.

Současný stav školství

Učení se faktů nazpaměť bez aplikace

Největší problém vyučování vidím v neustálém zapamatovávání si a mechanickém učení faktů nazpaměť. Je jasné, že pro předmět jako anglický jazyk je třeba se naučit slovní zásobu nazpaměť. Ovšem v dnešní době jsou informace dostupné na internetu a v knihách. Doby, kdy nebylo možné sehnat skripta a tudíž se k informacím dostat jsou dávno pryč. Tehdy bylo vhodné si věci pamatovat.

Proces učení má několik fází. První fáze je naučení se něčeho nazpaměť – obeznámení se s informacemi. Druhá fáze je jejich aplikace na známý příklad a třetí fází je využití na zcela jiném příkladu. Poslední fází může být vytvoření něčeho nového na základě těchto informací a praxe. Poté můžete prohlásit, že jste se něco naučili.

Na základě tohoto by měly být vytvářeny obsahy předmětůa dovednosti, které by žáci měli znát, aby byli schopni v dnešní době žít.

Příklad takové procesu učení:

Úkolem pro školní ročník je pochopit jak funguje gramofon a jeden sestrojit. První fáze je seznamování se informacemi o zpracování dřeva šasi, jak funguje elektromagnetická indukce, informace o elektronice, jak se přenáší zvuk a jak fungují mechanické části gramofonu. Následně fáze, kdy je starší gramofon rozebrán a pomocí různých přístrojů jsou měřeny různé fyzikální veličiny. Další fází bude se naučit, jak kreslit výkresy (šasi), počítat elektromagnetickou indukci,číst informace o elektronických součástkách, o zesilovači atd. Následně nastane fáze designu. Studenti v programu navrhnou šasi, jak by měla fungovat elektronika a jaké součástky jsou k tomu potřeba. Najdou, kde se dají součástky koupit a vykomunikují si to. Po návrhu a získání všech součástek dojde k samotné výrobě gramofonu vlastními rukami a jeho testování. Na konci můžeme říci, že se žáci skutečně něco naučili a výsledný výrobek jim udělá radosta učitel bude potěšen ztoho, že žákům něco předal.

V tomto příkladu se jedná o celistvý proces od myšlenky k výsledku, ve kterém jsou zahrnuty všechny kroky bez vynechávání.

Příliš rychlé změny v obsahu předmětů

Dalším problémem jsou přílišně rychlé změny v tom co se má učit. Dnes je květen 2022 a už teď mohu říci, že učebnici, kterou jsem začal psát minulé září je zastaralá. Doba, která je třeba pro navrhnutí nového předmětu, tvorba učebnic, pomůcek a obsahů hodin trvá dlouhou dobu. Dříve se prostě udělala učebnice a informace v ní platily po relativně dlouhou dobu.

Otázka, kterou zde chci nastolit je tudíž: Jaké změny v přístupu ke vzdělávacím osnovám je třeba používat, aby vytváření osnov a obsahů předmětů mělo nějaký dlouhodobý smysl?

Kritické přemýšlení, diskutování, zpochybňování

Jedna z věcí, kterou si pamatuji ze školy je, že otázky a diskutování nebyly vítány. Jakmile se to dotklo všemohoucnosti pozice učitele, byl oheň na střeše. To se týkalo hlavně druhého stupně základní školy. Na vysoké škole se spíše jednalo o pusté předčítání z učebnice a diskuze chyběla. Právě diskuzí a sdělováním si informací mezi s sebou můžeme jako společnost růst.

Mnohokrát se též může stát, že žák ví více než učitel, a tudíž by mu měla být dána šance, aby své znalosti též mohl předat, a tím se třeba nevědomky připravovat sám na pozici učitele.

Bez diskuze, sdílení myšlenek a zpochybňování se uzavíráme ve vlastní bublině. To může vést k jednotvárnému vnímání reality a vyhraňování se a až k extrémismu, kdy extrémista nebyl konfrontován s myšlenkami ostatních lidí.

Učitelé, kteří neměli být učitelé

Pamatuji si svou učitelku angličtiny, ze základní školy, která nám říkala: „Budou z vás ze všech popeláři!“ Představuji si ji doma zasypanou odpadky, jako kdyby popelář nebyl pro společnost potřebný.Dále si pamatuji učitele – filmové nadšence, kteří nám místo výuky pouštěli video. Občas jedno a to samé, protože víc než jednu videokazetu neměli.

Nedávno jsem se bavil se studentkou střední školy. Na škole mají učitelku, které je okolo 50 let. Jednoho ze studentů trýzní natolik, že cokoliv, co student udělá je špatně. I ona sama přemýšlí o tom, že na vysokou půjde jinam. Škola, kde studuje má spojenou střední s vysokou dohromady. Kde se tyto individua vzala? Zřejmě ze stejného prostoru jako jejich ředitelé, neboť v případě tohoto ústav ubyla snaha učitelku ze školy dostat pryč, ale nic se nedělo. Je tam zapřená jako kůl v plotě.

Dva způsoby řešení problému

Dva způsoby, které by tento problém mohly vyřešit je školní psycholog, který bude jednotlivým učitelům poskytovat pravidelnou supervizi a poskytovat jiný úhel pohledu na věci, které zažili a též poskytovat efektivní metody, jak řešit různé situace, které nastávají ve výuce. Vše se dá řešit, na všechno jsou metody.

Jako druhý způsob vidím absolvování psychologický testů a testu charakteru, zdali se daná osoba hodí na učitele. Tímto způsobem by se dali vyloučit nevhodní kandidáti. Mnohokrát je důležitější zdali se člověk po charakteru hodí na práci než faktický přijímací test.

Na Univerzitě Hradec Králové na Pedagogické fakultě mají přijímací řízení na sociální pedagogiku nastavenou tak, že mají testy na fakta s odpověďmi A, B, C, D. Z těchto testů nelze zjistit, zdali se daný člověk na pozici hodí. Co z toho lze zjistit, je jak dobře si kandidát pamatuje fakta a též snahu se na studium dostat. Ta může nepřímo hovořit o síle jeho motivace obor studovat. Na této škole mají též zkušenosti, že dělali osobnostní testy namísto A, B, C, D testů. Zkusili to jednou, dostali 300 odvolání s tím, že výsledek přijímacího řízení byl nespravedlivý.

Peníze vyřeší vše

Z obecného přístupu ve školství, ale i celospolečenského mám pocit, že se razí myšlenka: „Peníze vyřeší vše.“ Když se podíváme na rostoucí platy učitelů, můžeme říci, že tuto tezi potvrzují. Peníze jsou třeba, to ano, ale největší problémy jsou většinou ve struktuře, metodách a přístupu.

Názory z Finska

Setkal jsem se s Finem, který studoval půl roku na české vysoké škole. Nechápal proč se vše učíme nazpaměť a přišlo mu to bizarní. Finsko je země s tím nejvyspělejším školstvím, které funguje na projektové bázi. Též dosahují vysokých výsledků v celosvětovém srovnávání výsledků žáku PISA. Tento přerod od starého školství k dnešnímu trval 30 let kontinuálního úsilí jedním směrem.

Kulturní a sociální prostředí v Severní Makedonii

Kulturní a sociální prostředí Makedonie je od českého odlišné. Prostředí, sociální paradigma a to, co společnost považuje za normální silně ovlivňuje jak se lidé v dané společnosti budou chovat a jaké znalosti a dovednosti se budou učit proto, aby v dané společnosti uspěli.

Jako dobrý indikátor toho, zdali jsou lidé spokojeni se svým státem a společností je množství lidí, kteří emigrují. V tomto ohledu je na tom Severní Makedonie stejně jako Ukrajina (před válkou) – velmi špatně. Množství mladých lidí, kteří žili, žijí a nebo se snaží ze Severní Makedonie dostat pryč je veliké.

Tři charakteristiky, které hovoří o makedonské společnosti nejvíce je silná společenská hierarchie, kamarádíčkovství a komunitní charakter.

Makedonská společnost není založena na faktu, že ten který toho nejvíce zná a je v něčem dobrý se dostane se nejdále. Titul nebo úspěchy zde nemají valnou hodnotu. Daleko důležitější je znát ty správné lidi a mít ty správné kamarády. V odborné mluvě se tomu říká nepotismus.

Tento jev též vysvětluje proč Makedonci vysedávají v kavárnách a ulice jsou plné dětí, které si neustále hrají. Všude venku je velké množství lidí. Tím si vlastně budují kamarády, což je dovednost nutná k přežití a ke společenskému uplatnění v této zemi.

Potkal jsem Chorvata, který je vědcem na Masarykově univerzitě a potvrdil mi, že nepotismus je charakteristika celého Balkánu.

Druhá záležitost, která ovládá makedonskou společnost je hierarchie společnosti. Jako příklad mohu uvést, že na pozice v organizacích nejsou přijímáni kvalifikovaní a kriticky myslící lidé, ale primárně ti, kteří vykazují nižší inteligenci a podrobitelnost. Dále, že tato vlastnost, též působí při komunikaci s lidmi. Když se například mladý člověk setká s ředitelem školy, je pro něho (ředitele) v konverzaci neviditelný, neboť nemá to správné slovo před jménem.

Makedonská společnost je komunitní (kolektivistická). To znamená, že držení při sobě a rodina má v zemi velký význam. Lidé se nespoléhají tolik na státní instituce a sebe sami, ale na svou rodinu, blízké a kamarády. To jim ze sociologického hlediska umožňuje přežít.

Školní výuka v Severní Makedoni iprobíhá na směny. Ranní a odpolední. Polovina žáků školy chodí dopoledne a polovina odpoledne. Tyto šichty se střídají každý měsíc.

Komunikace a způsob práce generace Z

Generace Z jsou děti, které se narodily v období od roku 1997 do 2010. Od nynějška budou ještě další 3 roky vstupovat na střední školy a celkově na nich budou pobývat až do roku 2029.

Každá generace se liší svým způsobem komunikace, práce, myšlením atd. Když se dvě generace setkají, může dojít ke třenicím. Generace Z má problémy s rozpoznáváním a přizpůsobováním se jinému komunikačnímu stylu, tudíž z pohledu starší generace se to může jevit jako: „Jsou divní, tohle má vést náš svět?“

Komunikační styl znamená, že i když dvě osoby říkají slovy jedno a to samé, každá sisdělenívykládá jinak. Řešení v těchto situacích je,osobě, která sděluje zprávu, převyprávět dané sdělení svými slovy a počkatna potvrzení,že to tak skutečně myslel. Tím se dá lehce vyvarovat nedorozumění.

Generace Z má preferenci pro týmovou práci a tudíž raději pracují společně, preferují vizuální učební pomůcky místo textu, mají rádi jasná pravidla a vztahy mezi vrstevníky jsou pro ně důležitější než dokončení úkolů. Preferují face-to-face (osobní) komunikace před online komunikací.

Obecně z vývojové psychologie vychází to, že náctiletí se seskupují do skupin, které mají své neformální lídry (vůdce) a ty skupinu vedou. Toto bylo převedeno do virtuální roviny. V online prostředí se jim říká influenceři (názoroví vůdci, ovlivňovatelé) a followeři (následovatelé). Tudíž se nejedná o žádný nový koncept, ale ten stejný s jinými prostředky realizace.

Ve způsobu práce nemají rádi, když jim rodiče říkají, co mají dělat, ale raději pracují s vlastními úsudky.Místo velkého množství teorie preferují praktické úkoly. Je pro ně důležité si teoretické znalosti ověřit a vyzkoušet na reálných úkolech. Pustá teorie bez aplikace jim moc nevoní.

Výhody online výuky vidí v tom, že mohou pracovat více individuálně a sdílet obrazovku, ale stále upřednostňují klasickou face-to-face výuku, ve které je jednoduší řešit problémy s učivem a učitel ví, co se děje.

Sociální média nevnímají jako něco, co je důležitější, než realita a v tomto prostoru se objevují fake (falešné) informace.

Vzdělávací plán digitálních dovedností

Vzdělávací plán digitálních dovedností byl zaměřen na praktické využití znalostí v reálném životě žáků. Podstatou bylo se teoreticky něco dozvědět, prakticky dané informace aplikovat a poté využít pro řešení vlastních projektů.

Online trh s webovými stránkami není v Makedonii tak silně rozvinut jako v České republice. To ještě umocňuje využití znalostí, které žáci v průběhu kurzů získali.

Vzdělávací plán se skládal ze tří kurzů:

1. Počítačová grafika v Canvě,
2. Úprava fotografií v Adobe Lightroom & Photoshop,
3. Tvorba webový stránek přes platformu WordPress.

Kurz počítačové grafiky v Canvě

Obsahem tohoto kurzu bylo prolínání teorie grafiky (brand identity, barvy, tvary, typografie a pravidla designu) s jejím aplikováním na tvorbě různých grafických materiálů (Instagram a Fb pozvánka, logo, vizitka, letáky, infografika atd.)

Kurz úpravy fotografií v Adobe Lightroom & Photoshop

Tento kurz byl rozdělen do dvou částí. První z nich byla používání Adobe Lightroom na úpravy fotografií. Druhá část byla využití Adobe Photoshop pro komplexnější úpravy. Jednotlivé hodiny byly prokládány fotografickou teorií (expozice a kompozice, stíny a světlo, zlatý řez, teorie kombinace barev a color management, perspektiva, optické chyby atd.) V hodině žáci pracovali na praktických příkladech a uplatňovali teoretické poznatky při výběru a úpravě fotografií.

Kurz tvorby webových stránek WordPress

Obsahem kurzu byla teorie webových stránek s přímou aplikací při tvorbě jednotlivých částí. V rámci teorie byly probrány: technické pozadí webových stránek, klíčové koncepty WordPress, designerská pravidla tvorby webů, jak psát články, SEO, Google služby a WooCommerce. V průběhu kurzu byly postaveny tři webové stránky, na kterých se studenti jednotlivé koncepty učili. Těmito webovými stránkami byly: osobní blog, firemní webová stránka a e-shop.

Struktura kurzu

Kurzy měly celkem 18 hodin. Každá hodina trvala 90 minut a proběhla 1× za týden. Toto rozvržení umožňovalo studentům si do další hodiny procvičit danou látku za pomoci domácích úkolů.

První hodina byla úvodní, ve kterém jsem se zeptal jakým způsobem se rádi učí, proč se na kurz přihlásili, jaké mají zkušenosti s danou platformou či programem a čeho by chtěli dosáhnout. Dále byla vysvětlena struktura učebnice, struktura celého kurzu a zadán finální projekt. V úvodní hodině bylo předáno dostatečné množství teorie a praxe, aby si doma mohli hrát s nástroji uvedenými výše.

Hodiny č. 5, č. 9 a č. 13 byly o zpětné vazbě ode mě ke studentům a od studentů směrem ke mně. V těchto blocích se neprobíralo nic nového, ale dokončovaly se též resty a pomáhalo se žákům.

Poslední osmnáctá hodina byla o prezentaci finálního projektu, diskuzi a rozloučení.

Na otázku jak se rádi učí odpovídali podle tříd různě. Celkem byly čtyři třídy s maximální kapacitou 8 žáků. Některé třídy byly spíše samouci a někteří potřebovali k vedení učitele. Tuto otázku považují za důležitou pro zjištění, aby učitel věděl, jaký způsobem jim učivo prezentovat a nebo jenom z informativního hlediska.

Otázku na to, co již o daných oblastech ví, sloužila k tomu, aby si učitel udělal představu jaká je aktuální úroveň znalostí, a aby tomu mohl přizpůsobit obsah hodin.

Co chtějí dosáhnout byla otázka na zjištění jejich proč a sdílet společně nadšení se něco naučit.

Finální projekt

Finální projekty byly zadány v každém kurzu. Jednalo se o práci na které žáci měli pracovat doma. V kurzu tvorba webový stránek se jednalo o vytvoření vlastní webové stránky na zadaná témata nebo na libovolné téma. Byly jim poskytnut návod jak postupovat od položení otázky k čemu chtějí web až po jeho spuštění.

Struktura vyučovací hodiny

Každá vyučovací hodina měla 90 minut. Každá hodina začínala otázkami, pokračovala částí s vysvětlováním, praktickou částí a poté domácím úkolem.

Otázky se týkaly toho, co již studenti ví a nebo co si pod obsahem na danou hodinu představují a též jak jim šel domácí úkol.

Ukázky otázek:

1. Co jste zjistili, když jste si hráli s WordPressem na svém počítači?
2. Jaké jsou důležité požadavky na webové stránky v dnešní době?
3. Co máte rádi na webový stránkách? Co vás přinutí webovou stránku opustit?
4. Jak vám šel domácí úkol?
5. Na na jaké problémy jste narazili?
6. Představte si, že máte 10 000 fotografií ve vašem počítači. Jak byste je organizovali, aby jste našli hledanou fotografii, co nejrychleji?

Druhou částí hodiny bylo vysvětlování, které někdy bylo dohromady s praktickou částí. To záleželo na povaze probírané látky.

K vysvětlovací části o SEO optimalizaci: Na začátku byl ukázán vtip o mrtvole na Googlu s obrázkem z Pulp Fiction, na kterém byla ukázána důležitost SEO. Byla vysvětlena zkratka SEO a jak souvisí s vyhledáváním. Jakými způsoby návštěvník webu najde jejich článek. Co je to klíčové slovo a jak souvisí s vyhledatelností. Jsou vysvětleny dvě disciplíny a to hledání klíčových slov a linkbuilding k tomu, aby byl článek či web lehce vyhledatelný.

Třetí částí byla praxe (ze stejné hodiny): Studenti si za pomocí návodu vytvořili účet na Google Ads a seznámili se s Keyword plannerem. V hodině se pracovalo s předem připraveným článkem. Dostali 5 minut na čtení a poté vytvářeli perex (lead), WP excerpt, meta description a titulek. U každé části jim bylo vysvětleno, co k čemu je a tipy jak se vytváří.Byl jim dán čas na vytváření a poté jim bylo odhaleno, co jsem vymyslel já.

Následně byl použit Google nástroj Keyword planner a za pomoci něj byla vyhledána možná klíčová slova. Na základě vybraného klíčového slova byly upraveny: perex, WP excerpt, meta description a titulek, tak aby se v nich klíčové slovo vyskytovalo.

Poté byl článek, meta description, titulek a klíčové slovo vloženo na webovou stránku.

Poslední částí byl domácí úkol. V tomto případě to byly další dva články se kterými žáci pracovali stejným způsobem doma.

Jiná struktura hodin byla od tvorby podnikové webové stránky. V jednotlivých úkolech jsme se střídali a každý žák se stal na chvíli učitelem.

Interakce s žáky

Prvních pár hodin jsem upravoval své reakce a chápání různých situací, které ve vyučování nastávaly. Mezi takové situace patřilo například odhad jakého charakteru jsou jednotliví studenti a jak reagují na pokyny či dotazy.

Jako příklad uvedu: Když jsem se zeptal zdali potřebují pomoc s tímna čem jsme aktuálně pracovali, část studentů odpověděla, že pomoc nepotřebuje a část, že potřebuje.Tímto způsobem odpověděli bez ohledu na skutečný stav věcí. Znamená to, že na tuto otázku odpovídali ne i když hotovo neměli a pomoc skutečně potřebovali.

Tento odhad charakteristiky jednotlivých studentů je podle mě důležitý k tomu, aby učitel k jednotlivých studentům přistupoval tak, aby při výuce došlo ke kýženému výsledku. Základem je poradit tomu, kdo chce aten kdo nechce tak ho nechat být.

Přes počáteční navržení určité posloupnosti látky jednotlivých hodin jsem v průběhu kurzů dělal změny. Došlo mi, že prvotní řazení nevyhovuje mnou očekávané návaznosti a tomu, aby kurzy dávaly smysl jako celek.

Kázeň a metody sjednávání kázně

Na začátku jsem pociťoval, že mě studenti nevnímali jako autoritu. Co mě přišlo zajímavé je, že postupem času, když jsem jim začal předávat určitou hodnotu (znalosti), jsem zažil přirozený přechod k postupnému získávání autority.

Na základě tohoto zjištění se domnívám, že je třeba, aby žáci viděli přínos ve vnitřních hodnotách a předávaných znalostech učitele. Vnitřními hodnotami nemyslím kecání o tom, jak si učitel sám o sobě myslí jak je dobrý, slušný atd., ale něco podvědomého. To, že jeho vnitřní hodnoty se reflektují v jeho práci. Lidé nepotřebují, aby jim bylo řečeno, kdo je slušný, férový, přinášející hodnotu (Jak to dělají mnohé marketingové firmy.) Lidé to poznají sami. Autorita je sekundární záležitost, která přijde jako reakce na předávanou hodnotu.

Občas se objevily kázeňské přestupky, které jsem řešil například tím, že jsem danému žákovi oznámil, ať počká až zbytek studentů odejde. Poté jsem mu vylíčil k jaké situaci došlo, jakým způsobem to narušuje výuku a jak to narušuje celkový cíl těchto kurzů a jak si představuji nápravu. Při těchto konverzacích byl uplatňován přímý pohled do očí a potvrzení toho, že rozumí tomu, co jsem jim sdělil a že tuto situaci chápou. Poté byli vyzvánik odchodu.Tyto řešení kázně většinou vyústila v to, že tito studenti již na hodiny nepřišli. To přičítám tomu, že jejich motivace pro kurzy nebyla dostatečně silná a jejich mysl odbíhala do končin, které byly v rozporu s hladkým průběhem kurzů a jejich cíli.

Další metody sjednávání kázně, které jsem využil byly: pohled do očí, dokud žák nezačne opět dávat pozor a též příchod k jeho lavici, postavení se vedle něj a můj proslov k němu.

Vdruhé polovině WordPress kurzu byli mezi žáky přítomni pouze ti, kteří měli opravdový zájem o získávání znalostí. To pro mě pocitově znamenalo lepší atmosféru pro výuku.

Možné důvody proč žáci zlobí

Pokud vyjmu z hledání příčin (odborně etiologie) představu, že žáci jsou kreténi (Jak občas slýchávám od učitelů, kteří si s nimi zřejmě neví rady a tudíž tyto informace mohou být zavádějící,) můžeme se plně soustředit na hledání příčin z jiných hledisek.

Prostředí, sociální a ekonomický stav společnosti ovlivňuje vzdělávací proces. Též to ovlivňuje potřeby žáků a to jaké dovednosti jsou nutné pro život.

Pokud se jedná o prostředí, z praxe učitelů bylo prokázáno, že když stejné žáky dáte do škaredé budovy (skladu) nebo do zámeckých prostorů, jejich chování se změní. V zámku bude lepší. Prvním důvodem můžou být tedy nevyhovující prostory.

V každé firmě je káva, voda a čaj zdarma. Bylo by zajímavé něco takového zavést i ve škole (Já jsem to měl zavedeno na svých kurzech.) To může též zlepšit náladu žáků. Též by takové místo mohlo sloužit jako místo setkávání pro žáky a tudíž by snížili počet žáku, kteří vysedávají venku a kouří, neboť by to byl nové místo socializace.

Podívejme se dále jaká je dnešní společnost a co jsou hodnoty které razí. Dnešní doba je doba postfaktická s nesmírným množstvím informací, kde každé dítě umí ovládat mobilní telefon. Jsou schopni si vyhledat cokoliv. Žijeme v době, kdy je k velkým změnám velmi rychle. Rychlost růstu obyvatelstva, technologií a životních nákladů roste exponenciálně.

Otázka je, co tedy dnešní žák potřebuje proto, aby se v životě uplatnil, když to, co se učí, může na konci školy již být k ničemu? Na to vám ani já nejsem schopen odpovědět.

Nicméně jsem schopen říci, že učit se pouze klasickou hudbu, nebo kde, kdy a kdo se narodil a co jedl na představení Bedřicha Smetany v roce 1884 v šesté řadě určitě ne.

Jiný důvodem je, že náplň školních hodin nereflektuje realitu a proto v tom žáci nevidí smysl. Ani já jsem odhadem v 50 % školy neviděl smysl. Je jasné, že mít mnoho předmětů na základní škole je nutné, aby si každý vybral co ho baví. Neboť pro každého žáka bude 50 % nudných předmětů zcela jiných.

Posledním hlediskem může být budoucí postavení žáka ve společnosti. Dříve to bylo dané. Člověk chodil do školy. Poté si našel práci, kde pracoval celý život, oženil se, měl dítě, měl vnoučata a poté odešel do nebe. Co dnes? Jsou nějaké jistoty o budoucnosti? Dnešní svět je natolik variabilní, že se v něm dá lehce ztratit.

Další věcí je vhodnost člověka na učitele. Vojáci, policisté, dokonce i vlakvedoucí a průvodčí dělají psychotesty, zdali mohou svoji práci provádět. Proč se u učitelů nezavedou? Psychotesty a testy vhodnosti na pozici by určitě pomohly vybrat takové lidi po charakteru, kteří se na pozici učitele hodí.

Ono, když je člověk v prostředí, které je dobré, a kde má pocit, že se může realizovat a je v tom podporován, tak se snižuje tendence dělat nepořádek. Ovšem jsou tu lidé, kteří jsou narušeni z rodinného prostředí či mají určité vrozené predispozice, ale to je v dnešní době odhalitelné a pro tyto děti jsou zde podpůrná opatření (pomůcky, asistent pedagoga atd.) a specializované školy.

Potřeba diskuze

Předáváním informací a spoluprací si člověk rozšiřuje obzory. Sdílený problém je duševně lehčí problém. Když žákovi není něco jasné či se chce zeptat, má se zeptat a má mu být odpovězeno. V případě, že na to není čas, je třeba žáka odkázat na konec hodiny, konzultace a e-mail anebo mu dát prostředky a metody jak si takovou informaci zajistit sám.

Tato interakce by měla probíhat všemi směry tzn. od učitele k žákům, mezi žáky a od žáků k učiteli.

Co si pamatuji ze školy, výuka probíhala jednosměrným výkladem od učitele směrem k žákům, kde pocitově dotazovaní či dokonce zpochybnění (Žáci, kteří ví více než učitel.) nebylo vítáno a tudíž byla zabíjena zvídavost v žácích.

Fyzická výuka vs online – pozitiva a úskalí

Fyzická výuka má výhodu v přímém pozorování žáků a to, že na ně můžete hned reagovat a pomoci jim. Oni se vás mohou zeptat atd. Navíc z toho máte pocit vzájemné blízkosti, který se těžko v online prostředí vytváří.

Výhodou online prostředí je sdílení obrazovky počítače a rychlá korekce žáků. Naopak nevýhodou je, že nevidíte, jak rychle pracují a zdali jsou hotovi. To se dá řešit tím, že jim zadáte úkol, a řeknete, že až budou hotovi, bude se dále pokračovat. Jedná se o vytvoření smluvených signálů mezi vámi a žáky, tak, aby výuka byla oboustranně efektivní.

Motivování studentů

Jak motivovat studenty? Obecně si myslím, že když vidí smysl v tom, co se učí pro budoucí život, zvyšuje to šanci jejich zájmu. Dále je to učit způsobem, který v nich probudí zvídavost. Herecký výkon učitele je též dobrý.

Pro zpětnou vazbu musí být vytvořeno prostředí

Komunikace mezi lidmi je nejednoznačná a často se stává, že jeden mluví o jablku a druhý si v hlavě vizualizuje rajče. To se dá aplikovat na vzdělání. Učitel si myslí, že to, co dělá, je to nejlepší pro studenty, ale ne vždy je to pravda. Proto je dobré vytvořit prostředí, kde jsou žáci v rozumné míře pobízeni ke zpětné vazbě, a to říci co si o vašem stylu učení a obsahu hodin myslí. Tato zpětná vazba by měla být prováděna jak formou dotazníku, tak osobně.

Z dotazníků je pak dobré vybrat 3 problémy, které se statisticky vyskytují v odpovědích nejvíce a u nich provést korekci. Tímto způsobem vyloučíte odpovědi, které jsou hloupé a nerelevantní.

Zpětná vazba na kurzy digitálních dovedností

V průběhu kurzů byli žáci dotazováni na kvalitu kurzů ana mé metody výuky. Toto dotazování probíhalo buď formou dotazníku nebo osobní konverzací. Celkem tato zpětná vazba proběhla 4× v průběhu 4,5 měsíců. Dotazník obsahoval otázky na to, co se jim líbilo a nelíbilo na mých metodách výuky a na obsahu kurzů. Dále, co by na mých metodách výuky a obsahu kurzů změnili.Otázky na konci dotazníku byly směřovány na ně a nato, co dosáhli a jak budou pokračovat sami ve svém studiu.

Na obsahu předmětů a výkladu oceňovali žáci jednoduchost porozumění a praktické úkoly na kterých si mohli dané učivo procvičovat. Co mě zaujalo, je že má trpělivost a ochota pomoci vytvářela dobrou atmosféru ve třídě a dobrý vztah mezi mnou ažáky.

Žákům daly kurzy základní znalost Canvy, úpravy fotografií a motivaci se těmito oblastmi zabývat dále. Kurz tvorby webových stránek dal studentům hodně znalostí, jak vytvářet webovky a též základní povědomí o programování webový stránek.

Na otázku jak dále budou pokračovat ve studiu odpověděli, že za pomoci tutoriálů(videí) na YouTube.

Na otázku jak si tyto kurzy stojí v porovnání se standardní výukou odpověděli, že standardní výuka má příliš mnoho hodin a příliš mnoho materiálů na studium. Dále mé kurzy byly více založeny na interakci mezi učitelem a žáky a byly vyplněny praktickými úkoly. Kurzy byly užitečné pro další studium, zaměstnání a osobní vývoj.

Výše popsaná zpětná vazba se vyskytovala u odpovědí minimálně třikrát. Negativní ohlasy byly pouze u jednotlivců a tudíž nevytvářejí statisticky podložený údaj, ale spíše zamyšlení pro mě. U jednotlivých odpovědí mi bylo vytknuto: že jsem studentům nedal dost prostoru vyjádřit jejich vlastní zkušenosti, škaredé psaní na tabuli, nenošení roušky a že kurzy byly v angličtině. Dále mi jeden ze studentů, který byl též učitelem (Mezi studenty byly dva lidé středního věku,) řekl, že mé přístupy jsou občas rigidní.

Učebnice a studijní vizuální pomůcky

Pro celý kurz byla vytvořena pomocná učebnice ve které je úvod do tvorby webu, motivace ke studiu a obsahy jednotlivých hodin. Pro většinu hodin byly vytvořeny vizuální pomůcky a podpůrné materiály, které jsou zmíněné v učebnici.

Vizuální pomůcky velmi pomáhají pochopit látku a jsou jak na míru šité pro generaci Z, která má tyto pomůcky ráda. Díky nim lze látku, která by byla na hodně dlouhé povídaní možné vysvětlit v mžiku.

Z ukázky výše ohledně zasílacích metod ve WooCommerce je možné si jednoduše odvodit, že kdyby posloupnost shipping zone, shipping method a shipping class měla být vysvětlena slovně, bylo by to daleko náročnější a delší. Vizuální pomůcka mluví za vše.

Závěr a navrhovaná vylepšení výuky

V průběhu článku jsem uvedl možná řešení různých školských problémů. Je to komplexní problém, není to jako počítat obsah obdélníku, do kterého vstupují dvě proměnné. Vstupuje do něj velké množství faktorů, a tudíž je těžké najít řešení v dnešní době, která je od průmyslové revoluce založena na faktech a statistikách. Ty jsou samozřejmě důležité, alecit a intuice jsou stejně důležité.

Pomocí určitých evoluční změn v edukaci je možné zlepšit výuku, spokojenost žáků, učitelů a politiků. Níže navrhují další možná řešení a nápady:

V každé třídě se vyskytují různí žáci s různým nadáním. Z toho důvodu by měl učitel odhalit, kdo se na co hodí a třídu (skupinu) rozdělit na týmové role.

V rámci hodin by měla být nacvičováno vedení a tudíž část hodiny by měla být předána žákům, kteří se jí ujmou a vysvětlí všem o co se jedná. Tím si budou trénovat mluvení a též odolnost proti sociálnímu tlaku, který může nastat z důvodu mluvení před větším počtem lidí.

Výuka by měla být kombinací výkladu a projektové práce. Výklad takový jaký známe ze školy a projektové práce buď v rámci týmu nebo samostatně. V rámci tohoto procesu by měl učitel působit jako mentor pro jednotlivce či skupinu směřovat správným směrem.

Žákům by mělo být umožněno prezentovat svou práci a ukázat možná využití pro praxi, kamarádys atd. Tím se dají také v rámci skupiny (třídy) najít týmoví spolupracovníci.

Existuje čínské přísloví: „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na jeden den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.“ Tím by se též měl řídit proces vyučování na střední škole. Jistě, pomáhat lidem je dobré, ale přílišná pomoc vytváří závislost mezi učitelem a žáky a nedochází k osamostatňování a znemožňuje, aby si žáci sami vyzkoušeli co je to úspěch, chyba a prohra a zažili si to.

Velké množství předmětů a velký počet žáků ve třídě způsobuje, že učitel není schopen se více individuálně a na vyšší úrovni věnovat kvalitnímu výukovému procesu. Proto by měl být počet předmětů pro jednoho učitele snížen a počet žáků ve třídě též. Já měl 8 žáků ve třídě. Dle vyjádření profesorů Univerzity Hradec Králové je optimální počet ve třídě 20 až 25 žáků, s tím, že část předmětů funguje v půlené výuce. To znamená, že část předmětů je vyučována v 10 až 13 žácích.

Češi jsou známí svou skromností a když mluví o něčem, pro co mají zapálení, je to občas považováno za chvástání. Představte si, že prodáváte med na tržnici. Vidíte, že kolem vás chodí lidé s prázdnými košíky a máte vizi o vaší sklenici medu v jejich košíku. Co uděláte? Já volím variantu: „Dobrý den, vidím, že ve vašem košíku, by se dobře vyjímala sklenice lahodného medu, co na to říkáte?“ Tato metoda má 50 % úspěšnost u lidí s prázdnými košíky. A začalo to vizí a přesvědčením, která následně vyvolala akci, která vizi naplnila.

Tudíž by bylo dobré, kdyby se žáci učili tuto dovednost a to tím, že by hledali mezi svými kamarády, známými, živnostníky, neziskovkami a firmami v okolí školy ty, kteří jim umožní školní znalosti aplikovat.

Proto, aby to nebyl náraz do tvrdé reality by škola mohla vytvořit vlastní seznam subjektů, kteří jsou na takovou spolupráci připraveni a vědí o ni. Žákům by byl takový seznam předán, ale dále by již pracovali sami. To by v nich prakticky budovalo tuto košíkovou dovednost, která je důležitá.

My Češi jsme národ vynikajících techniků a výjimečně nadaných lidí, a proto bychom si neměli nechávat kontaktní čočky ve sklepě před zraky lidí, ukazovat je pouze vlastní babičce (pokud to není americký investor,) či si je nechat odkoupit těmi, kteří košíkovou dovednost již mají.