Srážka s blbcem

Nejhorší srážka je srážka s blbcem. Jednou z věcí, kterou se Češi můžou kromě dobrého jídla a piva pochlubit, a možná mají i světové prvenství, je umění srážku s blbcem nejen ustát, ale také jí aktivně čelit.

Zásadou číslo jedna je s blbcem nediskutovat o tom, co řekl nebo udělal. Je zbytečné se mu snažit  vysvětlit a logickými argumenty doložit, o jak velkou hloupost se jedná, anebo se dokonce pokoušet uvést jeho myšlenky na pravou míru. Nejlepší obrana je útok, takže když na nějakého blbce narazíme, nejefektivnější je zaútočit přímo na jeho osobu.

Lze použít výrazivo různého druhu: od neutrálního slova „blbec“, přes vulgární, eufemistické a humorné výrazy, které se dají různě kombinovat. V každém případě je třeba blbci dát najevo, že jeho uvažovací a vyjadřovací schopnosti jsou dost chabé, znalosti pravopisu zoufalé, kdo z vás dvou má pravdu, a že přes to nejede vlak.

Síla útoku je přímo úměrná počtu svědků. Když blbci řeknete, že je blbec mezi čtyřma očima, je velmi pravděpodobné, že si z toho nic moc dělat nebude. Pokud ale budete mít několik svědků (očitých, v kopii emailu), kteří se na jeho stranu nepostaví, anebo se k vám dokonce přidají, máte o hodně větší šance blbce odrovnat.

Také nezainteresované okolí má právo o vaší srážce s blbcem vědět a být před ní varováno. To má také jednu neodmyslitelnou výhodu: čím více srážek s blbcem svému okolí popíšete, tím větší respekt si za své rozlišovací schopnosti mezi blbci a neblbci získáte.

Při popisu srážky s blbcem můžete použít důkazový materiál v podobě blbcových výroků nebo činů, ale důležité je neodklánět pozornost od blbce samotného. Okolí by totiž tuto útržkovitou informaci mohlo považovat za projev svobody slova, právo na odlišnost nebo napravitelný omyl. Proto je třeba být nekompromisní. Stejného postupu je třeba se držet i v případě, že někdo náhodou nazve blbcem vás - jinak vás rozválcují.

Důležitá je také prevence, protože první věc, co blbec, kterému právě spadnul hřebínek, udělá je, že si vyhlídne potencionální oběť a při nejmenší zámince přejde do útoku: dalo by se to přirovnat ke chřipkové epidemii nebo lavině. Takže čím více lidem dáte veřejně najevo (verbálně, pohrdavými pohledy, apod.), že komunikaci s nimi považujete za srážku s blbcem, máte o to menší pravděpodobnost, že někdo nazve blbcem vás. A pokud tak učiní až po vás, prvenství patří jednoznačně vám.

Je strašná škoda, že tuto naši dovednost a národní sport v jednom ve světě znají jen sporadicky. Cizinci by si určitě srážku s blbcem vychutnali mnohem víc než například vychlazenou velkou plzeň, pikantní hovězí guláš nebo večerní procházku Prahou.