Pozdrav a pár ptákovin ze Středozemí

Po více než dvou letech se mi zachtělo napsat blog, a rozhodla jsem se, že nejlepší bude začít nějakou pořádnou ptákovinou.

Asi třicet kilometrů od španělské Valencie, která je mým domovem už skoro dvacet let, je chráněná přírodní oblast Marjal del Moro. Hned kousek od liduprázdné kamínkové pláže.

Když se během procházky občas nezastavíte, není tam k vidění vůbec nic: Monotónní, rovné, stovky metrů dlouhé cesty, které se táhnou mezi rákosím. Pokud se ale na chvilku přestanete hýbat, vydržíte nemluvit a budete mít trochu štěstí, čeká tam na vás moc hezká podívaná. Marjal del Moro je totiž domovem desítek druhů ptactva.

Já bych s tím mluvením problém neměla, ale Homo Sapiens Hispanicus ano. Španělé v přírodě nejenže mluví, ale mluví strašně nahlas: stejně nahlas, jakoby si v baru plném jiných hulákajících Španělů dávali tapas a neslyšeli, co se mu přísedící snaží zakřičet do ucha.

Já ale kromě toho, že vydržím hodiny nemluvit, mám i svatou trpělivost. Byla neděle, nebylo kam spěchat. A čekání se vyplatilo. (O tom, že tam jsou k vidění i andělé, na informačních tabulích nebyla ani zmínka.)

Tak, a první moje letošní ptákovina je na světě. Stálo mě to nemalé úsilí: chvilku mi trvalo na španělské klávesnici najít potvůrky typu š, č, ř, y, z, ý, á, ů.

Preji heykz ybztek dne :-)