Sladká migréna

Neví se, co migrénu způsobuje, není na ni lék. Když na člověka přijde, musí se zavřít se do temné a tiché místnosti a tam si to několik hodin protrpět, a může mluvit o štěstí, když takové prostředí v daném momentě k dispozici má.

Migrenici kromě toho musí často vysvětlovat okolí, že nejde o obyčejnou bolest hlavy. To touhu po tmě, tichu, posteli a něčem studeném na čelo občas interpretuje jako přecitlivělost.

První migrénu jsem měla, když mi bylo nějakých dvacet let. Pak na mě chodily jednou za měsíc, a bývala období, kdy i jednou týdně. Přestala jsem pít kafe, červené víno, jíst plesnivé sýry, citrusy, mandle, a nic nepomohlo. Až před třema rokama jsem náhodou objevila docela jednoduchou věc, a už tři roky, až na jednu výjimku, žádnou migrénu nemám.

Tehdy jsem jednoho dne vlezla na váhu a řekla si, že to tak dál nejde. Začala jsem sportovat, číst složení potravin předtím než jsem je hodila do nákupního košíku, přestala jíst sladká a smažená jídla. A kromě 20-ti přebytečných kil zmizela i migréna.

Ze všeho nejhorší pro mě bylo vzdát se bílého cukru. Byla to hotová odvykací kůra s absťáky. Takže kdo tvrdí, že cukr je droga, dávám mu za pravdu. Po měsíci jsem absťáky překonala a kila šla pořád dolů. A to i když jsem jedla tuny ovoce (i toho v dietách zakázaného) a suchých plodů, a nekupovala jsem si žádné light potraviny. Je mi jasné, že bílý cukr jsem nepřestala jíst úplně: Když jsem začala číst složení potravin, objevila jsem ho ke svému překvapení i v jídlech, kde by ho člověk vůbec nečekal, jako například v sýrech a šunce.

Po nějakém čase mi došlo, že už jsem dlouho neměla žádnou migrénu (a musela jsem to zaklepat na dřevo). Nejdřív jsem si myslela, že je to tím, že se víc hýbu, a proto jsem míň vystresovaná. Ale v zimě jako správný meděd funguju na minimum, jsem schopná spát i dvanáct hodin denně a na sport potřebuju tak velkou dávku odhodlání, kterou od listopadu do února nemám. Takže jsem měla pár období totálně sedavého a lehavého stylu života a migréna se přesto neobjevila.

Poslední migrénu jsem měla před dvěma rokama. A díky ní mi došlo, že aspoň v mém případě ji má na svědomí cukr (med). Dva týdny předtím jsme byli na horách a v jedné vesničce prodávali domácí med. Tak jsem si už s váhou v normálu jeden koupila, a po večerech zobala ořechy s medem. A migréna na sebe nenechala dlouho čekat.

Cukr už pár let nejím a vím že ani nebudu. Život bez migrény je pro mě dost velká motivace. Několik měsíců jsem musela odolávat občasnému pokušení, ale teď už mě čokoláda, dorty a koláče nelákají. Dokonce jsem na návštěvě v Čechách odolala všem těm fidorkám, makovým závinům a jiným dobrotám, pro které jsem předtím měla slabost.

A taky jsem si uvědomila, že například pro lidi, kteří cukr (alkohol, tabák, atd.) nesmí, nebývá problém vždycky v odhodlání, ale často taky v okolí. Okolí, které zlehčuje, které nechápe:

I když lidi ví, že cukr nejím, a že mě ani neláká, mi nepřestávají nabízet sladké. Často i přímo vnucovat (aspoň kouseeeek). A já žádný "tak abych neurazila". Urazím! Nepřestávají diskutovat o vyvážené dietě. Že jsou na světě horší věci než cukr. Jako kdybych si upírala něco životně důležitýho. Jako kdybych o něco skvělýho přicházela.

Občas mě taky lidi škádlí fotkama dortů, které právě vyrábějí anebo konzumují někde v cukrárně. Dneska mi to nevadí, ale před těma třema rokama, kdy jsem si sladké odpírala, to byly opravdový muka.

První reakce na to, že nejím cukr, hodně často bývá otázka, jestli mám cukrovku. Když řeknu že ne (a najdou se i tací, co si dál myslí že jo a že to tajím), tak mě mají za extremistu (typu vegetarián anebo přímo vegan!!!) anebo upejpavku, které nejvíc na světě záleží na postavě.

A takhle pořád dokolečka. Nezbývá nic jinýho, než se zlepšit v zabíjení pohledem ...

Pokud trpíte migrénama, zkuste na nějaký čas vysadit cukr. Třeba to zabere. Modafen pořád nosím u sebe, co kdyby náhodou, ale je to teď úplně jinej život.