Neumyté nádobí, radost a čokoláda

Taky jste se těšili na to, až jednou budete velcí a budete mít vlastní dům, chodit do práce a tam mít opravdické auto, opravdický jeřáb, opravdickou pokladnu nebo opravdické žáky?

Až jednou nebudete muset dělat domácí úkoly, budete chodit všude sami bez doprovodu rodičů, nebudete muset chodit spát po večerníčku, až budete mít balík peněz (ve srovnání s našetřenou sumou v prasátku), až budete moct být sami doma a jíst tuny zmrzliny a to i když budete nachlazení, nosit oblečení, které se vám zlíbí a dámy nosit podpatky, lakovat si nehty a malovat se?

Ono to všechno postupně přišlo, ale namísto radosti, kterou jsme cítili, když jsme snili o tom, jaké to bude až budeme velcí, dáváme přednost dospěláckým starostem s každodenním chodem domácnosti, půjčkami, prací a nedostatkem času na všechno. 

Včera na mě doma čekal plný dřez nádobí, ale uklízení jsem nechala až na dnešek. To byl vždycky můj sen, když mé přesvědčovací strategie o tom, co je výhodné a správné pro blaho všech nezabíraly, a já jsem musela nádobí umýt. Nebo jít na nákup, obléct si nenáviděné kostkované kalhoty, jít brzo spát ...

Vždy, když těch starostí bude příliš, budu se snažit si vzpomenout na věci, na které jsem se jako malá taaaak strašně těšila, a říct si, že mám co jsem vždycky chtěla. A pokud by to náhodou nezabralo, do zálohy si nechám tu tabulku čokolády, kterou už nemusím až po obědě a jenom pár čtverečků, abych si nepokazila žaludek.