Lednová vyjížďka s automobilovými veterány

Dvanáctkrát do roka si o víkendu musíme přivstat. Klub fandů starých aut z Utielu vzdáleného od Valencie osmdesát kilometrů pořádá měsíc co měsíc vyjížďky po okolí.

V lednu nás nalákali do Alcalá del Júcar. Z místa srazu jsme vyrazili málo frekventovanými cestami na jihozápad. Po několika kilometrech začala cesta prudce stoupat, až se před námi rozprostřela planina. Stará auta, kterým na klikatících se cestách pomalu docházel dech, najednou nabrala síly a rozjela se směrem k Alcalá del Júcar. Zastávky se kromě občerstvení využilo na prohlídku aut spoluvýletníků: Jediná možnost, kdy si s trochu popovídat.

Vesnice Alcalá del Júcar jakoby se propadla dolů z mesety a zůstala viset na jednom z úpatí vápencové skály po staletí brázděné tyrkysově zbarvenou řekou Júcar. Kostel ani hrad nejsou tak zajímavé jako domy-jeskyně. Lidé ke stavbám obydlí využili měkkých vápencových skal, na které potom jen nalepili fasádu s okny a  dveřmi. Uvnitř těchto domů, doposud obývaných, se celý rok udržuje stálá teplota.

Z Alcalá del Júcar čtyřicet jedna více či méně starých aut vyrazilo na druhou a zároveň poslední část vyjížďky údolím řeky Júcar dlouhou přibližně dvacet kilometrů. Údolí k našemu překvapení dost hustě osídlené, plné jeskynních domů a s vypraným prádlem pověšeným přímo u silnice, jakoby tam nikdo nikdy nějaké projíždějící auto ani nečekal.

Poté následovalo stoupání, které i ti nejstarší automobiloví dědečkové zvládli bez úhony.

Meseta. Je vidět na kilometry daleko, obláčky plující po obloze malují stíny na barevných polích, která před několika staletími brázdil Don Quijote na své Rozinantě. Mému objektivu neunikl ani nejvyšší strom provincie, jak jsem se později dozvěděla. Nezastavili jsme, abychom se do jeho koruny podívali zblízka: aspoň máme dobrý důvod se tam vrátit.

Vyjížďka skončila. Rozloučili jsme se, a každý se rozjel jiným směrem. My zpět do Alcalá de Júcar: projít se mezi bílo-modrými domy a kolem řeky, a potom ve stopách ostatních dědečků automobilů, kteří už v tu dobu odpočívali po náročném dni v garáži, směrem k dálnici a domů.