uvidíme...

Je 18 hodin. Odcházím z domova do práce. Čeká mě podle všech zkušeností nejnáročnější noční služba v roce. Ne proto, že by se stalo nějaké hromadné neštěstí, nejsou povodně, ani u nás neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. Přesto to za pár hodin ve všech nemocnicích v zemi bude vypadat jako v polním lazaretu, lidé budou ležet i na chodbě příjmových ambulancí, tísňové linky budou přetížené telefonáty. Je totiž 31.12.

Ke slavení Silvestra žádný vztah nemám, osobně bych byl nejraději někde sám, daleko od lidí, na chalupě v horách a šel si lehnout v deset hodin. Místo toho budu už posedmé ve své pracovní kariéře mít noční službu. Minulý rok jsem měl noční na operačním středisku. Nikdy v životě jsem nezažil nic podobného. Představuji si, že takhle vypadá tsunami.  Naprosté přetížení všech tísňových linek; organizování nočního zásahu letecké záchranky u chlapečka, který vypadl z okna; rvačky; pád s mostu do kolejiště; popálené ruce a utrhané prsty od rachejtlí; další rvačky a napadení;  dvě dopravní nehody; epileptický záchvat; napadení psem a úrazy v opilosti; opět úrazy v opilosti; podchlazení v opilosti; intoxikace alkoholem. To vše spojeno s desítkami omylů a volání těch, kteří si chtějí ověřit, jestli opravdu zkolabovala síť, nebo jen nazdařbůh volají a řvou do telefonu. Všichni opilí namol, buď rozjásaní, nebo naopak neuvěřitelně agresivní a sprostí. Posádky, na které čekají další výjezdy ještě než dorazí k předchozímu pacientovi.

I ty předchozí silvestrovské noční, kdy jsem sloužil v posádce sanitky byly velmi náročné - projezdili jsme opravdu celou noc, dohadovali se a prali s opilci, několikrát o vlas unikli rvačce, nebo „zábavné“ pyrotechnice, navštívili neuvěřitelné objekty, v kterých lidé slaví příchod nového roku, byli napadáni, i zváni na panáka. Proti loňské službě na dispečinku to ale vždy byl jen slabý odvar.

I kvůli téhle rok staré zkušenosti odcházím z domova s dost smíšenými pocity. Ve skrytu duše doufám, že se bude opakovat silvestrovská noc jako ta před asi pěti lety, kdy naše posádka za celou silvestrovskou noc vyjela jen jednou, ke staré babičce, která v noci, cestou na záchod upadla na topení a rozsekla si hlavu. 

Venku je letos je docela zima, lidí slavících venku by mohlo být méně. Se zimou ale roste i riziko podchlazení opilých. Jako v urgentní medicíně nikdy, nemá ani tentokrát cenu nic dopředu odhadovat a tipovat. Může být klid, můžeme se zbláznit pod návalem práce. Uvidíme...

---------------

Je Nový rok; 7 hodin ráno. Končím noční službu. Poprvé jsme vyjeli před půl dvanáctou a do rána se dostali na stanoviště jednou, asi na 10 minut. Najezdili jsme necelých 200 kilometrů, k dalšímu ošetření jsme odvezli šest lidí. Jednoho na internu, tři na chirurgii a dva na metabolickou jednotku. Náš jediný pacient, jehož stav neměl nic společného s „oslavami“ příchodu nového roku, byl ten první, starší muž s rozkolísaným krevním tlakem. Jediný nebyl pod vlivem alkoholu. Všichni ostatní byli oslavenci. Dva skončili na metabolické jednotce s těžkou otravou alkoholem, tři na chirurgii s úrazy spojenými s těžkou opilostí. Na pěti výjezdech jsme spolupracovali s policií, dvakrát uklízeli kompletně pozvracenou sanitku.
Obavy se naštěstí nenaplnily a letošní „oslavy“ byly skutečně klidnější. Ještě že u nás neplatí, že jak na Nový rok, tak po celý rok…

Přeji všem dobrý rok.