Jan Bradna
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10366x
Jan Bradna
Žena po napadení, pozor klouže to!
Krátké a nekonkrétní sdělení ve vysílačce spolu s výjezdem obou vozů, lékařského i záchranářského. Buď na tom žena není dobře, nebo nemá dispečink k dispozici bližší, relevantní informace.
Jan Bradna
Rande se smrtí
Být záchranářem na „malém“ doktorském autě v setkávacím systému rendez-vous záchranné služby má svá specifika.
Jan Bradna
Kryštof - pomoc z nebe
Mám spolu se šesti kolegy noční službu na dispečinku. Od centralizace operačního řízení před několika lety máme na starosti provoz záchranné služby v celém kraji.
Jan Bradna
Dopravní nehoda, podrobnosti nemáme
Stojím před oddělením Emergency u otevřené sanitky, dýchám svěží vlhký vzduch vonící právě skončenou bouřkou a nechce se mi začít uklízet spoušť, kterou jsme v autě zanechali.
Jan Bradna
Jeden malý pohyb
8:23 selektivní tón vysílačky hlasitě přerušuje klid dnešní služby, kterou sloužím jako záchranář v posádce RZP. Zároveň píská i kolegům lékařské posádky RV. Text na lístku s výjezdem, který zároveň vyjíždí z tiskárny je jasný „pád z výše ++“, muž, 66 let.
Jan Bradna
Je to tak jednoduché
Dneska je jaro, jak má být, slunce září a sníh úplně zmizel. Od začátku služby v 6:45 byl poměrně klid, vyjeli jsme zatím ke dvěma pacientům. Krátce po třetí odpoledne přichází výzva: bolesti na hrudi, muž, 60 let.
Jan Bradna
24 hodin
Sanitka je auto, potřebuje pravidelnou údržbu a občas do servisu. V autě, ve kterém běžně jezdíme, se porouchalo turbo, a na 24 hodin jsme dostali záložní vůz. Když mechanik přivezl naší sanitku a vyzvedával náhradní, říkal jsem mu, že za těch 24 hodin jsme s kolegy z noční směny záložním autem vyjeli na 8 výjezdů, jeden člověk se v něm narodil a jeden zemřel. Byl tím úplně ohromen. Prý si nikdy neuvědomil, že auta, která servisuje, jsou spjata s tolika lidskými osudy
Jan Bradna
Marnost
Je žhavý letní den, brzké odpoledne, prodíráme se zácpou. Ve 14:07 jsme přijali výzvu „kolaps na náměstí před samoobsluhou, bezvědomí, dýchá“ . Sluníčko řeže do očí. I když jedeme jen pár kilometrů, je vedro, obzvlášť v autě, v dlouhých kalhotách a dlouhých rukávech, k nevydržení. Mít otevřená okénka znamená být ohlušen sirénou, kterou máme na střeše. Lidé, otupělí vedrem a vystresovaní popojížděním v kolonách reagují zpomaleně, nebo naopak naprosto nepředvídatelně.
Jan Bradna
Místo narození: doma
Krátce po půl dvanácté večer zapíská vysílačka - noční můra všech záchranářů: „Třetirodička, porod v chodu, zpomalení srdečních ozev plodu... na místě porodní asistentka.“ Již tak naléhavou výzvu dokonává místopis - jedná se o zastrčenou vesnici na samotné hranici našeho rajónu, kam i ve dne a za dobrého počasí jedeme po křivolakých silnicích druhé a třetí třídy dobře 15 minut: a teď je noc, venku vlhká tma, mokrá silnice.
Jan Bradna
uvidíme...
Je 18 hodin. Odcházím z domova do práce. Čeká mě podle všech zkušeností nejnáročnější noční služba v roce. Ne proto, že by se stalo nějaké hromadné neštěstí, nejsou povodně, ani u nás neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. Přesto to za pár hodin ve všech nemocnicích v zemi bude vypadat jako v polním lazaretu, lidé budou ležet i na chodbě příjmových ambulancí, tísňové linky budou přetížené telefonáty. Je totiž 31.12.
Jan Bradna
"Záchranná služba, dobrý den."
Jednoduchá věta, jednoduché představení. Denně prolétne éterem v naší zemi v průměru 6637krát a pro většinu volajících je úpěnlivě očekávaná. Znamená rozhýbání laviny pomoci. Je to věta, kterou se představují pracovníci operačních středisek záchranných služeb do telefonu tísňové linky 155. Začínají jí všechny telefonáty. Ty, při kterých jde skutečně o život, o zdraví, bolest, utrpení, stejně jako ty, při kterých jde o něčí zábavu, nebo třeba potřebu někomu si zanadávat.
Jan Bradna
Sanitka na vlnách
Je skoro půl sedmé, teplý letní večer, slunce klouže z oblohy a svítí příjemným, měkkým světlem, vzduch voní vodou. Sedím na zádi člunu a opírám se o schod, pod kterým je schovaný výkonný motor, který nás žene po vodní hladině. Právě jsem dopsal záznam o výjezdu. Kontroluji pacientku a ptám se jí, zda je všechno v pořádku. Leží se zavázanou hlavou na nosítkách, zachumlaná do deky. Je to moc milá paní, vitální stařenka, která by kondicí a životním elánem strčila do kapsy o tři čtyři generace mladší lidi. Chvilku si povídáme. Je mírně zmatená, ale vypráví mi co dělala v životě za profesi a jak teď tráví většinu roku na chatě.
Jan Bradna
03:32: muž, 79 let, bezvědomí, nedýchá
Je přesně 3:32, když zapíská vysílačka, tuhle noc již popáté. Oblékám bundu a natahuji boty, kolega do vysílačky potvrzuje, že jsme rozuměli výzvě: „muž, 79 let, bezvědomí, nedýchá“. Mlčky spěcháme do garáže k sanitce. Doktorka, řidič a já-zdravotnický záchranář. Dohromady posádka Rychlé lékařské pomoci. Mlčky nasedáme do sanitky a vyjíždíme do letní noci. Do ticha mluví jen neosobní hlas z navigace...“po sto metrech doprava, rovně čtyři kilometry...
Jan Bradna
Dolů z nebe
Mám noční službu, která trvá od 19:00 do 7:00 následujícího dne. Poklidný letní večer, provázený krátkým, intenzivním deštěm, nám přerušil dispečink výjezdem na zajištěný transport pacienta z oblastní nemocnice na specializované pracoviště.
Jan Bradna
Den jako každý jiný, jen jde o tři životy
7:00 Přebírám od kolegů směnu na výjezdovém stanovišti. Služba začíná prohlídkou auta a kontrolou vybavení a dokumentace. Není to nedůvěra ke kolegům, ani zběžná rutina. Musím vědět že máme všechno, přesně vědět kde co je, přesvědčit se že vybavení funguje. Za vybavení po převzetí auta nesu zodpovědnost.