Je to tak jednoduché

Dneska je jaro, jak má být, slunce září a sníh úplně zmizel. Od začátku služby v 6:45 byl poměrně klid, vyjeli jsme zatím ke dvěma pacientům. Krátce po třetí odpoledne přichází výzva: bolesti na hrudi, muž, 60 let.

Obvyklý sled událostí: lístek s podrobnostmi o výjezdu, bunda, boty, cesta do garáže. Do minuty od výzvy vyjíždíme. Dnes sloužím v posádce rychlé zdravotnické pomoci (RZP) a kromě nás dvou s řidičem jezdíme ještě se studentem 3. ročníku oboru zdravotnický záchranář, který je u nás na praxi. Vzhledem k charakteru a hlavně potenciálním rizikům hlášeného stavu s námi k pacientovi vyráží i lékařská posádka v systému rendez-vous*.

Jedeme krajinou jiskřící sluncem, silnice jsou poměrně prázdné. Klábosíme s řidičem o počasí a proběhlé dovolené. Podobných výjezdů zažil každý z nás dvou stovky a nijak nás nestresují. Praktikant si tím teprve projde, zatím je pro něj stres asi každý výjezd. Vypadá to ale, že z něj bude dobrý kolega.

Za deset minut přijíždíme na místo. Bytovka, třetí patro. V bytě je ve vzduchu cítit, že tu bydlí kuřáci. Pán sedí na posteli a evidentně mu není dobře. Spal po noční a asi před hodinou ho probudila bolest na hrudníku a zhoršené dýchání. Bolest popisuje jako z učebnice: tíha za hrudní kostí, vyzařující do zad, k tomu dušnost. Měříme fyziologické funkce a točíme dvanácti svodové EKG: jasný nález svědčící pro infarkt přední stěny srdce. Tím, že nás zavolal a navíc včas, si možná zachránil život. Infarkt myokardu je diagnóza, na kterou je náš systém přednemocniční neodkladné péče a její plynulé návaznosti na akutní kardiologickou péči ve specializovaných centrech nastaven na světové úrovni. Vždyť právě v České republice bylo poprvé prokázáno, že pokud je člověk s infarktem vezen rovnou do specializovaného centra, bez zastávky v lokální nemocnici, jsou jeho šance na přežití nejlepší. Pokud vše půjde jak má, může být pán za pár dní doma, zpátky u své rodiny, práce a koníčků. Lékař ordinuje léky, které má pán dostat a volá na dispečink kvůli zajištění okamžitého přijetí na katetrizační sál. Já napichuji kanylu do žíly na ruce a podávám do ní léky, které připravuje řidič lékařského vozu. Druhý řidič se stážistou mezitím připravují schodolez – transportní křeslo schopné sjíždět po schodech. Pacient s infarktem se nesmí namáhat a zatěžovat srdce. Díky schopnosti sjíždět plynule po schodech nemusíme pacienty snášet ručně. Je to rychlejší a šetrnější jak pro pacienta, tak pro naše záda. Dispečink potvrzuje, že nás v nemocnici na katetrizačním sále očekávají. Vše probíhá tak rychle, že pánova manželka skoro nestíhá sbalit základní věci do tašky. Závodíme s časem. Velká část pacientova srdce je totiž kvůli uzávěru věnčité tepny v tuto chvíli odříznuta od přísunu kyslíku. Čím dříve bude díky katetrizaci tepna opět zprůchodněna, tím lépe.

V sanitce rychle pánovi nasazuji masku s kyslíkem, poutám jak pacienta, tak sebe a vyrážíme. Mezi psaním dokumentace zodpovídáme s lékařem pacientovy dotazy. Snažíme se ho uklidnit podrobným popsáním toho, co ho čeká po příjezdu do nemocnice: přijedeme s ním rovnou na katetrizační sál, kde se mu z vpichu v třísle, nebo na zápěstí dostanou speciálním katetrem pod rentgenem až do ucpané tepny v srdci, kterou zprůchodní a případně vyztuží speciální síťkou. Zrovna když dokončím výklad a sděluji pánovi, že za pár minut budeme v nemocnici, povídá najednou: „Teď je mi teda zase špatně…“. Společně s dotazem „jak špatně“ mrknu a na EKG monitor a vše je mi jasné: na EKG běží nekoordinovaná arytmie, takzvaná fibrilace komor. Na EKG jsou sice vidět elektrické potenciály chaoticky běhající srdcem, ale mechanicky již srdce nepracuje. Zastavilo se. I teď nastává mnohokrát zažitá a procvičovaná souhra. Volám na řidiče: „ Zfibriloval , zastav!“. Pacienta pokládáme a zároveň zkoušíme oslovit. Nereaguje, otáčí oči v sloup a navíc se přidávají bezvládné pohyby rukou – křeče způsobené nedostatečným okysličením mozku. Stážista střihá pánovi triko, během pár vteřin mu na hrudník nalepujeme defibrilační elektrody. Připojit kabel, defibrilátor nabít na 200 joulů, zkontrolovat, že se pána ani nosítek nikdo z nás nedotýká, hlasitě upozornit, že budu defibrilovat. Výboj. Na rozdíl od nadskočení v akčních seriálech sebou pán jen trochu trhne. Okamžitě pokládám ruce doprostřed jeho hrudníku a začínám ho pravidelně stlačovat, lékař mezitím připravuje dýchací vak s maskou. Asi po třech stlačeních ale pán otevírá oči, nevěřícně na mě kouká a pokouší se z hrudníku odstrčit moje ruce. Zkoušíme ho oslovit, je trochu zmatený, ale komunikuje. V podstatě chce navázat na náš rozhovor před intermezzem se zástavou srdce. Díky okamžitě podanému defibrilačnímu výboji se srdce ihned rozběhlo a opět zásobuje celé tělo i mozek krví a tedy kyslíkem.

Vysvětluji mu v rychlosti, co se stalo, nasazuji zpátky masku s kyslíkem a praktikant přeměřuje krevní tlak. Protože na EKG monitoru jsou vidět časté přídatné stahy srdečních komor, které by mohly opět spustit arytmii, podáváme ještě nitrožilní antiarytmika. Hotovo, můžeme pokračovat. Zdržení netrvalo déle než 3 minuty a přesto bylo pro pána otázkou života. Chceme trochu odlehčit situaci a tak probíráme, že jsme mu v zápalu boje zničili tričko. Snad nebylo památeční. Nebylo, ale po dnešku bude. Rozstřihnutí napůl mu bude připomínat, že v něm přežil vlastní smrt.

Předání na katetrizačním sále je standardní: přepojit na místní monitor EKG a defibrilátor, svléknout všechno oblečení, přesunout na operační stůl. Mezitím předáváme personálu informace o celém průběhu našeho ošetřování, podaných lécích i kratičké resuscitaci. Rychle se loučíme, teď je řada na kardiologovi, zdravotních sestrách a rentgenologické laborantce.

Cestou zpátky na stanoviště máme dobrou náladu: nejen že je krásně a díky práci venku si můžeme hezké počasí užívat, ale ještě jsme teď naprosto bezprostředně někomu zachránili život. Mohli zachránit. Mohli a udělali jsme to, kvůli čemu všichni tuto práci děláme. A to jen díky tomu, že nás včas zavolal. Kdyby přivolání pomoci odkládal, byl by teď už pravděpodobně mrtvý. Je to tak jednoduché.

------------------------------

*Rendez-vous systém je jednou z možností zajištění péče a dostupnosti zdravotnické záchranné služby. Lékař v něm jezdí s řidičem-záchranářem zvlášť v osobním autě. Posádka rychlé zdravotnické pomoci a lékařská posádka se setkají až v místě nehody a společně pacienta začnou vyšetřovat a ošetřovat Po vyhodnocení stavu a primárním ošetření na místě je v drtivé většině případů lékař volný pro další výjezd, pacienta pak do nemocnice převáží posádka rychlé zdravotnické pomoci. Ačkoli služba vypadá jako drahý luxus, tento systém šetří nejen peníze, ale umožňuje především lepší dostupnost a variabilitu péče.