Ranní důchodcovská honička. A mezitím vším lítáním si sednu a začnu psát tyhle veledůležitosti.
Téma předvánočního týdne - vztahy. Napadlo mě, že by bylo úžasné, kdyby vztahy fungovaly jako ve fyzice. Molekulární struktury. Kde je jasně dáno, který atom na který navazuje, aby všechno fungovalo jak má. Něco mi našeptává, že takhle to skutečně funguje, když je vše v pořádku. Ale člověk má svobodnou vůli. A tak se rozhoduje na základě emocí, svých charakterových plusů i mínusů, náhod. Na tenhle atom chci navazovat a a od toho se odpojím. Tenhle atom je zcela zbytečný a tady do té skuliny nacpu jiný atom. A tak dcera nemiluje otce a matku, protože jim vyčítá, že.... Matka se zlobí na děti, protože... Muž opouští matku svých dětí, protože....
Úžasný film Soumrak dne. Pomalý, uklidňující svým tempem. Výborný Anthony Hopkins i Emma Thompsonová. Celou dobu jsem si říkala: "To jsou šaškové, takhle si kazit život předpojatostí, pokerovou tváří, představou o sobě, že musím konat tak jak konám, domnělými křivdami." A omlouvala jsem je, že jsou oběti své doby a jejích regulí. Tenkrát bylo všechno daleko těžší. A pak: vzpomněla jsem si na svou dceru, protože právě tak trochu trucujeme a nevoláme si, protože ona udělala to, a já zase něco.
Napadlo mě, jak moc mě děsí z hypermarketů zrovna Tesco. V rámci snahy o pravdivé informace se v regálech objevují záhadné nápisy: "Zaručeně pravá vejce". Samozřejmě cenová relace pravých vajec je třikrát vyšší od těch ... jakých ... nepravých? Nebo například cedule "Náhrada mléčných výrobků". Umístěna buď omylem nebo náhodou u sýru Lučina, pro mě vlajkovou lodí české ryzosti a pravosti. Čemu už má člověk věřit. Už si málokdy dovolím jít nakupovat bez brýlí, takřka slepá. Na posílení jistoty kromě brýlí nosím v kapse i lupu. To by bylo, abych nedokázala zjistit, jestli je dnes všechno jídlo vyráběno skutečně z ropy.
Jdu volat dceři, běžím vyvenčit psa a pak hurá na vlak s taškou plnou harlekýnek pro maminku.
