Pes se po hektickém měsíci randálu, rachejtlí a petard konečně uklidnil a snaží se dohnat spánkový dluh. Doufám, že se do měsíce zbaví i nervového tiku, a že už naše procházky nebudou vypadat tak, že od domu budu táhnout psa po břiše já, a že on nepotáhne směrem k domovu po břiše mě.
Silvestrovské dopoledne a časné odpoledne jsem strávila s maminkou. Jsem na sebe hrozně pyšná, protože jsem poprvé v životě ve svém zralém věku otevřela šampaňské. A taky jsme to šampaňské s maminkou vypily. No, připadám si trochu jako v tom starém kresleném vtipu, kde velmi objemná paní a velmi rachitické děvčátko stojí společně na decimálce, a paní říká: " Vážíme stopadesát kilo, děleno dvěma, to znamená, že vážíme každá sedmdesát pět." Tím chci naznačit, že to šampaňské jsem vypila víceméně sama.
Moje nahluchlá maminka do dunění petard vykládala o tom, jaký u nich je klid a jak jsou všichni zmoudřelí a nikdo nestřílí.
Věděla jsem, že doma pes celou dobu víceméně provříská, že bude v amoku. A taky jsem věděla, že by ji provřískal i kdybych tam seděla já. Doufala jsem, že když se k jeho běsnění přidám až po poledni, bude větší šance, že nebudu vřískat i já. Na psa. Na souseda, který si přijde stěžovat. Na ty chuligány pod oknem.
Zvládli jsme to. K večeru jsem usoudila, že nemá smysl dopovat uklidňovadly psa, že bude lepší uklidnit mě. Rozdělili jsme si se psem prášek, podle váhy, (propočítala jsem, že každý vážíme čtyřicet pět kilogramů.) Asi jsem ale v dělení udělala nějakou chybu, protože jsem usnula dřív než pes. Před půlnocí. S pár lidmi jsem si stihla popřát aspoň po telefonu, ti co volali po půlnoci měli smůlu.
Přeji všem krásný nový rok. Klidný a tichý.
A opět je za okny kravál a opět pes vyřvává. Jdeme na procházku do lesa. Pokud se mi tedy povede protáhnout psa, který dělá, že je mrtvý, přes to "válečné území", za které pes považuje okolí. Délka trasy trvá okolo deseti minut volné chůze. Držte palce, ať dosáhneme kýžené kóty a dospějeme do lesa. A ať pes nemá ošoupané bříško.
Žalm 31: Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
