Zvládnu to sám!
Nezvládnu. Sám to prostě nezvládnu. Některé věci prostě člověk sám nezvládne. Už to o sobě vím. Napíšu o pár věcech, které jsem se dlouhodobě snažil zvládnout a ono to prostě nešlo. Tím dlouhodobě mám na mysli v prvním případě několik let, v druhém to byl můj celoživotní problém (kolik je mi let? ani sám nevím, moc mě to nezajímá). Tedy moje dlouhodobé problémy. Ouvej, teď vlastně nevím, jestli o tom chci psát. Ale zkusím to.
K psaní mě přiměla kamarádova poznámka o spinningu. To je takové bláznění na šlapacím rotopedu. Místo toho, aby se člověk jel projet normálně na kole, tak šlape a potí se v nějaké, často sklepní místnosti. Tak jsem se na to díval. Mám rád "open air", tedy být venku. "Je to paráda, šlapeš 60 nebo i 90 minut, potíš se, leje to z tebe! Tričko můžeš ždímat! Jediné, co můžeš je se napít. A to ještě za pohybu." A proč si nesedneš doma na rotoped a nejezdíš sám? "No to je právě ono, doma to prostě nefunguje. Vyhecuje tě trenér, hudba i to, jak vedle tebe šlapou ostatní. Doma to prostě nejde! " A proč to děláš? "Je to naprostej vodvaz! Šlapeš a jsi úplně mimo realitu. Na nic nemyslíš, nejlepší psychohygiena. Navíc ti přesně řeknou, co a jak máš dělat, co děláš blbě. Na to člověk prostě sám nepřijde! Sám jsi prostě na to krátkej!"
No a kamarád, s kterým jezdíme na kola společně, najednou mezi námi válí. Dřív se uctivě držel na konci pelotonu a na vršku jsme si mohli odpočinout a s despektem počkat, až se on dokodrcá. Byl nám vděčen a neměl moc rád, když jsme se hned jak přijel, rozjeli dál. My si odpočinuli a on ne. No a současný stav je přímo děsivý. On jede vepředu, a ještě se vrátí z kopce zpátky a před vrcholem nás znovu předjede. "Jó, to je spinning, to se to teď jezdí!" Nevím, moc se mi tam nechce, ale ta změna je příliš očividná. Třeba to někdy zkusím... Šlapu občas doma na rotopedu a moc se při tom nespotím...
Chtěl jsem psát. Nevím proč. Je to kdesi ve mně a potřebuje to ven. Když nepíšu, cítím se jako papiňák, který musí vybuchnout, prasknout. A občas to vyrazí zevnitř ven. Jsem trochu cholerik... Ale když mám čas na psaní a všechno to ze sebe dostanu, tak se zázračně zklidním. Alespoň tak to říká moje manželka. Díky tomu zázraku mě snad v psaní bude podporovat.
Psal jsem skoro všude, kde mi něco přišlo pod ruku. Něco mě napadlo, a musel jsem to sepsat. A tam mám spoustu diářů, které jsou naprosto popsané. Sešity. Malé, velké, všechno popsané. Napsal jsem to, a nikdy nečetl. Nikdo se do toho nepodíval. Mám je ve sklepě. Nikdy je nevyhodím. Jsou tam moje myšlenky. K čemu tam jsou? Nevím.
No a před těmi pár lety mi došlo, že to takto nemá smysl. Jenom sepisuju a je to k ničemu. Jen se odreaguju a dál nic. Vždyť to jsou úžasné věci! Nápady, které by mohly pomoct i jiným. A tady začalo moje trauma. Jak to zpracovat? Šlo by z toho třeba udělat knížku? A ta potřeba procházet už napsané, znova se v tom znovu rochňat, mi naprosto vzala chuť s tím něco dělat. Radši to všechno napíšu znova, než bych procházel staré zápisky. A jsme v tom. Je to slepá ulička, cesta nikam, jen trápení sebe i druhých, kteří vidí, že pořád něco píšu. Když píšu v práci, vypadá to alespoň, že pracuji. Když v kostele, vypadám jako velmi duchovní člověk, který si píše poznámky. V tramvaji to naštěstí nikomu nevadí. Jo, občas píšu blbosti, chtělo by to projít.
To je ten můj problém, který sám nejsem schopen vyřešit. Jak se utrhnout a psát něco smysluplného systematicky, aby z toho mohlo něco být. Když se o to pokouším sám, najednou jsou myšlenky zase jinde a zase píšu něco úplně jiného... Skáču jak kozel z jedné strany na stranu...
Pokoušel jsem se to s pár lidmi rozebrat, ale buď to zlehčovali a vůbec nepoznali, s jak velkým problémem potřebuji omoct. Nebo to vůbec nepochopili. Samé nepoužitelné rady. K ničemu, jen je poslouchám a vím, že oni neví, o čem mluví. Dávají rady, které by možná pomohly jim samotným, ale ne mně.
No a pak se stal můj osobní zázrak - kamarád kouč mně odblokoval. Zkusili jsme jedno, pak něco dalšího, já si něco uvědomil a najednou vidím, že problém je pryč. Ten konkrétní postup neumím moc popsat, byl jsem pohroužen do svého myšlení a uvědomil si spoustu věcí. Třeba to, že jsem už na základní škole psal. Měli jsem napsat nějaký dopis. A já na to zapomněl. Smáli se mi. A já ho ještě rychle dopsal během toho, co učitelka psala přítomnost. Všichni ve třídě to o mě věděli. No a pak se vybíral ten nejlepší dopis a učitelka vybrala ten můj. Všichni i já jsme byli šokováni. Ale nikdo učitelce neřekl, jak rychle dopis vzniknul. A více takových příhod se psaním jsem si uvědomil, když jsme přemýšleli o mém psaní.
Teď píšu do blogu sem. Jsem blogerem, je to super. To je začátek toho odblokování. Mít kam psát svoje výplody. Píšu a píšu. Píšu díky tomu, že mi kamarád pomohl. Sám bych pořád něco smolil na papírky nebo do sešitů, které v nejlepším případě skončí ve sklepě v krabici.
No a příště chci napsal o své celoživotní závislosti na jídle, kterou se mi podařilo vyřešit. Je to sice občas pořád boj, ale už vítězím. Ale nedokázal jsem to sám. Sám bych na to neměl. Teď už to vím. Proč jsem to pořád dokola zkoušel a vlastně podvědomě věděl, že to je jen další pokus? Asi jsem Čech a všechno si chci vždycky udělat sám. No jo, teď už ale vím, že něco sám skutečně nezvládnu.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík

Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek

Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II

Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?

Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama

Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Další články autora |
Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.
Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...
Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu
Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...
Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu
Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...
Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy
Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....
Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku
Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...
Na D35 u Pardubic hořela nákladní souprava, dálnice byla neprůjezdná
Požár nákladní soupravy uzavřel ve středu odpoledne na Pardubicku dálnici D35 na 148. kilometru ve...
Střílení do značky se zvrtlo, opilí kamarádi si z chodce udělali živý terč
Nejdříve s kamarádem popil, pak vzal vzduchovku a šli společně střílet do dopravní značky. Jenže u...
Vláda zamířila do Kutné Hory, Fiala předtím zkontroloval výstavbu okruhu Prahy
Vláda se vydala na své první letošní výjezdní zasedání, které se koná v Kutné Hoře. Ve Vlašském...
Pozor, labutě! varuje řidiče značka. Zákon ji nezná, kde se vzala, je záhadou
Neobvyklá a hlavně oficiálně neexistující dopravní značka se objevila u silnice z Františkových...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 975x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.