Vážím si sebe sama?
Říká se, že současná doba je dobou sobectví. Lidé se sobecky honí za tím, aby pro sebe získali co nejvíce, urvali pro svoje touhy maximum. Asi se stýkám s jinými lidmi, nebo to nebude úplně pravda. Ti, co se ženou za určitými věcmi totiž často přijali cíle někoho jiného. Přijali obraz "urvi, co můžeš", ale vlastně zapomněli na svoje nejvnitřenější potřeby. A vlastně jednají proti nim. Ve jménu něčeho, co frčí, co je zrovna v kurzu. Nepovažují same sebe, své skutečné potřeby, za důležité.
Kdybychom totiž považovali své potřeby za důležité, tak předně nebudeme ubližovat svému tělu. Skutečné potřeby totiž nejsou jen ukojením aktuální potřeby. Aktuální chtíč je jen záplatou. Pak místo svého sebevědomí zvolím žvanec chleba. Nebo cigaretu, alkohol. Kdybychom dávali sama sebe na první místo, nebyli bychom obézní, závislí, nesamostatní. Byli bychom jedninci vědomí si sama sebe, kteří využívají svého potenciálu. A ten máme každý veliký.
Zvykli jsme si, že se musíme podrobit tlaku okolí. Tomu, co po nás chce. A tak zapomnáme na to, co chceme sami. Co jsme kdysi chtěli, co pro nás bylo dříve důležité. Když jsme třeba byli děti. Dokázali jsme za to, co jsme potřebovali, brečet. Křičet, dupat, rvát se. Protože jsme věděli, že to chceme. Teď jsme vyrostli a naučili jsme se svoje projevy kultivovat. A tím rozumime potlačovat je. Sám cítím, že mám problém si často uvědomit, co vlastně chci. Jsem převážně jako robot řízen událostmi zvenčí.
Jako věřící znám výrok bible: Jedni druhé za přednější sebe považujte. To je krásná idea. Ale jde ruku v ruce s tím, že potlačuji sama sebe. Jsem velmi silně přesvědčen, že když nebudu respektovat sama sebe, nebudu pak schopen ani "druhé za přednější sebe" přijímat. Tím, že si nevážím sebe, si nebudu dostatečně ani vážit druhého. Vědomí potřeb druhého musí vycházet z vědomí potřeb mých vlastních.
Stává se mi, že když mě někdo o něco požádá, tak téměř bezmyšlenkově mu to slíbím. A až pak zjišťuji, že jsem si to měl trochu víc rozmyslet. Třeba to, zda si danou věc není schopen udělat on sám. Proč mám já přebírat něco, co by měl udělat on? Protože se mu do toho nechce? Neumím dostatečně rychle posoudit, zda důležitost toho, co po mě chce druhý, je skutečně vyšší než to, co potřebuji sám. A protože to nevím, dávám přednost jemu. A tak se stává, že si jsem vědom, že dělám ne tak důležité věci jen proto, že jsem je slíbil. Jsem na sebe naštvaný a dělám to jenom kvůli slibu. Když jsem to slíbíl, tak přeci to musím dodržet. A vlastně mi to bere energii pro věci, které bych měl dělat víc. To, co cítím, že je skutečně důležité.
Přebírání důležitosti od druhých je takové alibi. Mohu se vymluvit, že "to chtěli oni", já nic. Říká se "já nic, já muzikant". Já jsem to tak nerozhodl. To oni. Já jsem byl jen poslušným vykonavatelem něčí vůle. Snímám odpovědnost ze sebe na někoho jiného. Tvářím se jako poslušný a pokorný, ale neberu sám sebe, své potřeby, vážně. Skrývám se za druhé. Ale ne proto, že je "považuji za důležitější než sebe", ale protože se chci za někoho schovat. A uhnout sám před sebou. Před tím, co tuším, že bych měl a chtěl nejvnitřněji.
Vážím si mnoha lidí ze svého okolí. Své manželky, dětí, spolupracovníků, kamarádů, šéfů. Ale chci se umět rozhodovat o tom, co "je potřeba", samostatně. Ne pod vnějším tlakem toho, co je třeba. Uvědomovat si svoje vlastní potřeby. Když nenaplňuji své vlastní potřeby, tak pak ani nejsem dostatečně výkonný. Jedu jen na poloviční plyn, v závěsu za někým jiným.
Věřím, že mám jakési osobní poslání. Něco, co nemůže udělat nikdo jiný než já. A možná to není nic světoborného, nejsem "spasitel světa". Možná je to jen nějaká maličkost z hlediska pohledu okolí. Něco, nad čím druzí jen mávnou rukou. Ale je to moje parketa, místo, kde stojím a kam věřím, že mě postavil Bůh. A když toto nebudu dělat, tak se minu cílem. Budu se moct "bít v prsa", že jsem toho hodně udělal. Pomohl jsem lidem, kteří to potřebovali. Byl jsem užitečný. To je všechno super. Ale to hlavní jsem neudělal. Zapomněl jsem na sebe sama.
Chci na sebe nezapomínat. Neminout se cílem v tom hlavním. Třeba to hlavní bude v tom nakonec pomáhat druhým. Ale chci se pro to rozhodovat sám. Ne pod tlakem druhých. Nepřijímat bezmyšlenkovitě cíle druhých lidí. Přijímat druhé, ale současně si být vědom sama sebe. Tak, jak toleruji ostatní, tolerovat i sama sebe. Brát sebe vážně.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/20/04/17071/w230/Bf421948.jpeg)
Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/20/04/17071/w230/Bf421686.jpeg)
Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/19/12/17071/w230/Bf410938.jpeg)
Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/19/12/17071/w230/Bf411252.jpeg)
Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/19/12/17071/w230/Bf410940.jpeg)
Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Další články autora |
Novinky na iDNES Premium: Každý den rozdáváme bazény za 100 tisíc Kč
Léto je v plném proudu, teploty pravidelně stoupají nad 30 stupňů a schladit se ve vodě je jistě...
Můj syn Xavier zemřel, říká Musk o transgender dceři. A chce zničit „virus woke“
Miliardář Elon Musk tvrdí, že byl podveden, když dovolil svému synovi stát se transgender ženou. V...
IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě
Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...
Sto tun obilí za hodinu. Na Hané mají výjimečný kombajn, jeden z patnácti na světě
Až sto tun obilí dokáže za hodinu sklidit nový kombajn CR11 firmy New Holland, který vyjel do...
VIDEO: Kapitán výletní lodi v Řecku spláchl vlnou turisty na pláži. Vyšetřují ho
Nevyžádané dobrodružství na jinak poklidné dovolené zažili v sobotu turisté na pláži Agios Stefanos...
Zahájení na lodích a v kapkách deště. Olympiádu zažehli Riner a Pérecová
Zahájení, které nemá obdoby. Poprvé v historii se slavnostní ceremoniál přesunul mimo stadion....
Rozvojové země se topí v rekordních dluzích, odnášejí to nejchudší, říká studie
Většina států po celém světě dlouhodobě bojuje s vysokými dluhy. V případě rozvojových států ale...
Pověst jejich zmrzliny překročila hranice. Vsadili na řemeslnou výrobu
Za tři dekády se z malé cukrárny na konci světa stalo zmrzlinářské impérium Adria Gold. Vyrábí...
Prsty už slábnou, hlásí Petr Janda. Na pódiu chce ale zůstat až do konce
Letošní červencová party na zahradě Petra Jandy se nesla v havajském duchu. A její nejzářivější...
![Už nikdy nevyhazujte zeleninu z lednice: Přečtěte si, jak prodloužit trvanlivost.](//1gr.cz/u/free.gif)
Už nikdy nevyhazujte zeleninu z lednice: Přečtěte si, jak prodloužit trvanlivost.
Potravinové dózy jsou nepostradatelnou součástí každé domácnosti. Jak ale zajistit, aby v nich potraviny zůstaly dlouho čerstvé? Na to jsme se...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.