Svoboda od svobody. Otázky z jiného světa 3.

„Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Svoboda je poznaná nutnost, tvrdili nám na škole. V širším měřítku můžeme být svobodní jen tam, kde se dodržují určitá pravidla. Jakmile se pravidla nedodržují, dochází k chaosu. A hlavně pak k tomu, že se prosadí ten, kdo má ostřejší lokty, kdo v tom umí chodit, kdo si nebere servítky. Prostě ten, kdo nectí pravidla, psané zákony pro něj nic neznamenají. Pokud zákony nedodržují ti, kdo byli ustanoveni k tomu, aby je opatrovali, stávají se nástrojem proti těm, které by měly ochraňovat. Jsou svobodní od svobody. Přeci se nenechají omezovat svobodou jiných.

Příkladem chaosu je vypnutí semaforu na rušné křižovatce. Slabší – tedy chodci – přestanou mít nárok na bezpečný přechod, cyklisté raději zvolí chodník a ve středu křižovatky se nejspíše srazí  dva „svobodní“ jedinci v silných autech.

Podobné je to asi i s poslaneckou imunitou. Ti, kteří mají střežit dodržování pravidel, je sami dodržovat nemusí. Staví se nad zákon. „Zákon jsem já“ už nějaký diktátor prohlásil. Ukazují tím, že vlastně lépe se má ten, kdo pravidla dodržovat nemusí. Tedy ve svém důsledku pravidla jsou omezující a lépe je být nad nimi. Když se takového pojetí stane příkladem hodným následování, dostáváme se do chaosu jinou cestou.

Chápu, že třeba k dodržování silničních pravidel musí třeba i policie silniční pravidla občas porušit. Ale to je jen v zájmu dodržování pravidel a jen v oprávněném případě. Jsou jakoby nesvobodně svobodní od svobody … Ale to už je docela složité …

Bylo to vždy, je v naší současnosti a téměř jistě bude pořád. A není to jen výsada politiků, lobistů a známých osobností. Třeba i paní ze sousedství má svoji svobodu od svobody. Má ohromného psa, který si pravidelně vyhlédne určité místo a tam odkládá své poklady. A paní nic nevidí, nevšimne si, že „už je odloženo“. Je svobodná od toho, aby si s sebou brala pytlíček FEDOG pro svého psíka. Nesvobodní jsem pak my, kteří před svým vchodem musíme po nich uklízet. Je svobodná od našeho pojetí svobody. V Londýně prý mají pokutu za znečištění chodníku 1000 liber. Jsem si jist, že kdyby podobné nařízení platilo u nás, tak exkrementy před naším domem nebudou. Pak by ale bylo třeba ještě mít hlídače pořádku, kteří nebudou svobodní od svobody.

První otázku v bibli položil ten, kdo měl dbát na dodržování dobrých pravidel a zákonů, které stanovil jeho „šéf“. Začal být svobodný od svobody, které se mu dostalo. A začal tu svou svobodu nabízet i ostatním. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ No to je neslýchané, jak vás někdo omezuje, to si přeci nesmíte nechat líbit! Nenechte si přeci něco přikazovat a zakazovat! Přemýšlejte o tom, podívejte se, o co přicházíte.

Hadova otázka je zpochybněním toho, co znamená „dobré“. On ukazuje něco „lepšího“. Takovým zvláštním způsobem, že pošpiní to dobré. Když tu jsou nějaké zákazy, tak to přeci pro vás nemůže být dobré! Problém je, že mnoho zákazů, příkazů a doporučení jsou pro nás nezbytné, životu prospěšné a chránící před mnohým. Když je odmítneme, stavíme se do role posuzovatele a odmítáme ochranu, kterou nám doporučení poskytovala. Had, pak Eva a i Adam se postavili na svoje nohy tím, že zpochybnili to, že dobré bylo dobré. Chtěli lepší a pohrdli dobrým.

Hadova otázka je jako vystřižená ze soudobých reklam. „Cože, vy se musíte pořád omezovat?“ „Toto vy nemůžete?“ Stačí jen velmi málo. Téměř všechno můžeme mít téměř hned. Jen to pak stojí delší odříkání.

Napadá mě, že ti, co nabízejí něco lepšího, vlastně nabízí to, co už není dobré. „To lepší“ může mít jeden ukazatel „lepší“, ale ostatní není ani dobré. A nejhorší pak je to, co je vydáváno za nejlepší, nejlevnější, nejžádanější. Takovým věcem bude lepší se vyhnout. Nakonec tedy nejlepší volbou je to, co je dobré.