Emailová mánie

Mám chytrý mobil. A tak patřím už k těm, kdo se v metru a tramvaji nedívají nikam jinam než do svého displaye. Koupil jsem si hlavně proto, že trochu cestuji a potřebuji mít přístupný email. Čas v dopravním prostředkku se dá využít třeba k emailování. Sice to psaní není tak pohodlné. Místo psaní všemi deseti, které jsem se náročně učil, tak se znovu vracím k těm dvěma prstům, kterými jsem začal. Inu vývoj :)

Napsal jsem si svůj profil na facebook. Spíš proto, abych mohl sdílet to, co dělám a mít trochu přehled, co dělají kamarádi. Občas se na to podívat, tak jednou za týden. To byla moje představa. Do mobilu jsem chat určitě nechtěl. A on se tam dostal sám a nejde vyndat. Asi při nějakém kliknutí na email, který mi oznamoval, že "někdo někde něco". V chytrém mobilu říkal něco o facebooku a asi domáčknul něco, co jsem neměl. A tak mám v mobilu facebook, který bych tam nechtěl mít. Stejně tak tam mám twitter, který jsem nikdy nepoužil a nechci využívat. Jak se tam dostal?

Možnosti pro komunikaci naprosto úžasné. To, co bylo dřív nepředstavitelné je skutečností. Ještě si představuji, jaký to byl zázrak, když se zavedl fax. Napíšeš dopis a on za chvliku vyleze někde někomu na vzdáleném faxovém aparátu. nepředstavitelné. Místo posílání dopisů a dlouhé doručovací doby je to teď jen okamžik. Dřív člověk krátce psal a dlouho to trvalo než dopis došel, teď je doručení věc okamžiku. Hned. Všechno máme hned.

Hodně krát jsem už slyšel o zahlcení emaily. Pro samé vyřizování emailové komunikace není čas na skutečnou práci. Emaily nás dohonily a předhonily. Zavedli jsme pojem spamu. Mít seznam emailů, na který mohu napsat své nabídky, to je drahý artikel. Naštěstí už teď operátoři hodně spamů ruší. A vytváří se blacklisty spamerů. To je seznam těch, kdo odesílají emaily, které nejsou vyžádané. A protože se na tensto seznam hříšníků dostanou občas i lidé poctiví, vzniknul whitelist. Seznam holubic, které se omylem dostaly mezi černé vrány. I mému klientovi se stalo, že se dostal do blacklistu. Je to snadné. Napíšte email všem svým kamarádům a jste tam. Nebo něco podobně nevinného. A odříznou vás ode vší komunikace. Zjišťujete, že vám lidé neodpovídají na emaily. Den, dva, týden. A pak najdou vaše zprávy v seznamu nevyžádané pošty. Kdo to tam dal? Roboti. Čapek za všechno může. Vymyslel roboty. Roboti podle určitých kritérií vytvářejí blacklisty. Když se kácí les, padají třísky. Když ale tou třískou jste vy sám, není vám do zpěvu.

Dostat se na whitelist stojí naproti blacklistu mnoho úsilí a vytrvalosti. Tady už nepracují roboti, ale lidé. Ti vás musí schválit, že jste byl neoprávněně nařčen ze spamerství a připíší vás. Ale ouha - těch whitelitů je více. Musíte skoro na každého poskytovatele, aby vás osvobodil. Na gmail, seznam, centrum... A někteří vás prostě ignorují. Já mám email s koncovkou na čtyři znaky a to se tiscali nelíbí, jsem automaticky spamer... Tak když napíšu někomu na tiscali, musím mu zavolat, aby si můj email přečetl ze spamu :(

Komunikace je heslo dneška. Kdo nekomunikuje, ten neexistuje. Kdo nemá profil na linkedinu, nehledá práci. S kým se nedá spojit přes facebook, není in. Když nemáš skype, tak ti nebudu volat.

Emaily a komunikace nás zahltily tak, že nemáme čas na práci. Pro samé chatování pak nemáme čas si popovídat přímo. Zjistil jsem sám pro sebe, že nejhorší je zahájit den vyřizováním emailů. Vyřídím všechny a pak budu mít čas na důležitější věci. To je past. Spadnete tam a vyhrabete se z ní za pár hodin. Stačí se chytit nějakým odkazem a člověk se veze.

Zjistil jsem pro sebe několik podmínek úspěšného emailování a chatování:
1. Začít den něčím, co skutečně chci dělat. NE tím, co mi doporučíjí druzí.
2. Emailům a chatu se věnovat tehdy, když jsem už trochu unaven. Nemusím o tom tolik přemýšlet a rychleji mau nepotřebné a zbavuji se balastu reklam.
3. Chci se sám rozhodovat - zda otevřít email, zda chatovat. A volit si pro to správný čas. A hlavně se chci rozhodovat pro to, co mě baví, co dělám rád. A být s lidmi, které mám rád.