Černý pasažér s platnou jízdenkou

Moje zkušenost s Dopravním podnikem města Praha. Kupte si jízdenku a stejně zaplatíte pokutu. Myslel jsem si, že v digitálním věku je SMS jízdenka rovnocenná té papírové. Ale není.

Měl jsem platnou jízdenku a přesto mě donutili zaplatit pokutu. Nevěříte? Přesvědčte se sami. Hlavně nevěřte, že SMS jízdenka je skutečnou jízdenkou. Není. Vlastně jen pomůžete svým darem Dopravnímu podniku na jeho nehospodárný provoz. Zaplacení pokuty beru jako daň za to, že jsem Dopravnímu podniku věřil. Možná i hlavní chybou bylo to, že jsem se mu svěřil do jeho péče. Raději jezdím na kole. To je jistější. Ale v tu dobu jsem měl zlomené žebro, a na kole to nešlo...

Ale postupně, jak to všechno vzniklo. Nastoupil jsem do tramvaje. Po chvíli jsem s i uvědomil, že nemám jízdenku, tak jsem ji poslal přes mobil. Tedy napsal jsem na číslo 902 06 SMSku DPT32. Vlastně jsem ji poslal trochu jinak. Poslal jsem DPT 32. Tedy s mezerou. Ujela mi ruka a jak píšu mezery mezi slovy, tak jsem ji takto poslal. A mobil jsem strčil do kapsy. Za chvíli spokojeně zabručel, že SMS přišla zpět. Mám nastavenu vibraci, nechci druhé cestující rušit svým vyzváněním. A protože jsem měl co číst, pokračoval jsem ve čtení. Tramvají jsem dojel k metru a metrem až na náměstí Míru. A tam při výstupu byla kontrola jízdenek.

Mám přeci platnou jízdenku, tak se nic neděje. Jdu s davem. Ale najednou ve mě začala hlodat myšlenka - co když vlastně jízdenku nemám, když jsem tam napsal tu mezeru? Už se mi jednou stalo, že mi přišla SMSka, že text je ve špatném tvaru a jízdenka je tedy neplatná. A přesně v tomto rozpoložení mě zastihla rázná revizorka. Vypadá to, že mají čuch na lidi, kteří  si nejsou jisti. "Předložte jízdenku, revize jízdenek." Hledám, hledám a nic v mobilu nenacházím. Vždyť tam přeci musí být! říkám si. Určitě tam je! Alespoň ta zpráva, že byla odeslána špatně. Začínají se mi třást ruce. "Tak máte jízdenku nebo nemáte?" Zvyšuje svůj hlas revizorka. Za ní stoji dva poliši, to jejímu hlasu přidává důraznost. "No vlastně nevím", říkám po pravdě. "Tak budete muset zaplatit pokutu!" To se mi nechce, tak ještě hledám. Zmatkuji a v tu chvíli si neuvědomuji, že v mém chytrém mobilu jsou přečtené SMS jinde než nepřečtené. Docela spěchám a potřebuji někde být a už se nachyluje čas a já termín nestíhám. Přemýšlím pro sebe, že jsme kousek od Švejka, naproti němu jsou kanceláře dopravního podniku, tak budu moct jízdenku předložit dodatečně tam. Nechávám tedy netrpělivou a trochu agresivní revizorku vypsat papírek a spěchám na setkání.

Po setkání otevírám mobil. Ještě trochu života v něm zbylo, baterka nic moc. Ale SMS je na světě.  A správně. Měl jsem tedy jízdenku, jen jsem ji nebyl schopen najít. Mezera nevadí, bylo to OK. Určitě jsem si měl SMS zkontrolovat, jak přišla. Ale potřeboval jsem si něco připravit a místo vědomí pracovalo podvědomí.  Už jsem na Dopravním podniku v ulici Na Bojišti byl před lety. Je to naproti restaurace U Švejka, to si ještě pamatuji. Tehdy vše dopadlo dobře, reklamace se vyřídila, bylo to v pohodě. Jsem si jist, že to musí dopadnou dobře, jdu přeci bojovat za svoji čest. Nejsem přeci černým pasažérem!

Hned první setkání Na Bojišti nevyšlo. Bylo úterý a oni tam na reklamace jsou jen v pondělí a středu. No to mě docela štve, protože do centra města nejezdím každý den. Hlavně jezdím tam v úterý a ve čtvrtek. Ale příští týden si něco přehodím a přijedu sem.

Pokračování příště... Nějak mi to nejde všechno najednou, docela mě to všechno štve.