Bůh se ptá Kaina "Kde je tvůj bratr?" a Kain na otázku odpovídá otázkou "Cožpak jsem strážcem svého bratra?". Známe tento příběh hrůzné bratrovraždy, která se nedá omluvit. Ale co Kain prožíval? Proč se zachoval takto hrozně? Co prožívají lidé, když se neovládnou? Když jsou v emocích a udělají nějakou blbost, kterou pak nejde vzít zpátky? Stalo se vám někdy, že jste chtěli vrátit čas? Nějak neudělat to, co se už stalo? Neříct slova, která byla vyřčena? Neprožít, co jsem prožil? Nezaslechnout to, co jsem nechtěl sylšet? Neudělat krok, který nejde vzít pátky? Jde to nějak přejít? Jako by se nic nestalo?
Kde je tvůj bratr? Má se starší starat o mladšího? Mají starší sourozenci přebírat část zodpovědnosti za mladší? Proč jsou často mladší děti milovány více než starší? Jestli jste starší sourozenec, byli jste někdy potrestáni za svého mladšího bráchu nebo ségru? Co při tom člověk prožívá? Jak přijímáme nespravedlnost, která se nás přímo dotýká?
Kain na otázku odpovídá otázkou. Vyhýbá se tím odpovědi? Nechce se mu odpovědět a proto pokládá otázku jinou? Stydí se odpovědět "Zabil jsem ho" nebo "Zakopal jsem ho tamhle"? Měl v tu chvíli výčitky svědomí? A měl vůbec svědomí, když to udělal? Chtěl v něm Bůh probudit svědomí, které možná potlačoval?
Kdy to děláme my sami? Místo odpovědi položíme otázku z jiného soudku? Když se nám nechce odpovídat? Když nám naše otázka připadá důležitější než ta, co byla položena nám? Když je otázka příliš osobní, příliš obviňující a my hledáme výmluvu? Setkali jste se s tim: První:"Proč jsi to udělal?" Druhý:"No a co jsem asi měl udělat jiného?" Znamená to, že se druhému nechce odpovídat na otázku? Že se cítí být otázkou obviněn a uhýbá někam jinam?
Co prožíval Kain, když dostal otázku Kde je tvůj bratr? Nemohl to brát třeba takto: "Zase se zajímájí jen o mladšího bráchu a já jsem přehlížený"? Necítil se být dlouhodobě nedoceněným, opomíjeným? Příliš brzo odstčeným, jak se to starším bráchům stává? Zažili jste, že jakmile se narodí mladší sourozenec, starší ztrácejí starostlivou péči? Přicházejí o své výsady, už se netočí všechno okolo nich jako do té doby? Najednou se sourozencem přibyly pro ně povinnosti? Nechtěl Kain svou obětí plodů země dokázat, že má svoji hodnotu, není o nic horší než jeho hýčkany a obskakovaný mladší bratr? Nenosil s v sobě toto vnitřní zranění Kain už od dětství?
Jak Kain přemýšlel o otázce Kde je tvů bratr? Přemýšlel o ní vůbec, než odpověděl? Proč mu rovnou naskočila odpověď "Jsem snad já strážcem svého bratra?"? Slýchal od svých rodičů: Kde je Äbel, jdi se o něj postarat? Nebyla jeho otázka ozvěnou toho, co musel prožívat? Nebyla to přesně otáhka, která ho vždycky vybudila? Co mu naskočilo v hlavě? "On se ten váš miláček pořád někde toulá po kopcích..." Co mi je do něj? Proč si ho nehlídáte sami?
Proč jsou někdy sourozenci k sobě horší než cizí? Jak je možné, že tak blízcí lidé se dokáží nenávidět? Někdy pro blbosti, jindy pro peníze, pro majtek? Není blízkost větším darem než všechno to ostatní? Jak je možné, že někdo odmítá blízké vztahy a přitom zůstává beznadějně sám a trápí se tím? Co nám brání přijít k blízkému člověku a nabídnout usmíření jako první? Vyšší spravedlnost? Zásady? Princip? Musí jako první přijít ten, kdo udělal chybu? Co když si oba myslíme, že chybu udělal ten druhý?
Proč Bůh neochránil dostatečně Ábela, aby se mu nic nestalo? Vždyť Ábelova oběť byla přijata. Neznamenalo to, že nad ním Bůh drží ochranou ruku? Jak se cítíme, když Bůh vyslyší naši modlitbu - to se nám pak nemůže nic stát? Co to znamená Boží ochrana? Kdy se na ni můžeme spolehnout a kdy ne? Můžeme si někdy říct: "Teď se mi ni nemůže stát"? Když se modlíme při vstupu do letadla, máme jistotu, že přistaneme v pořádku? Jestli ne, proč se modlíme?
Je možné, že se Kain obrátil? Že Boží slova k jeho svědomí jej změnila? Vždyť měl přeci osobní intenzivní zážitek s Bohem! Slyšel Kain ještě někdy Boží hlas? Zatvrdil se navždy nebo ne? Je možné, abychom se s Kainem setkali v Božím království? A vidět tam, jak se Kain objímá s Ábelem? Nepřiskočili bychom k Ábelovi a řekli mu: "Dej si na něj pozor!"? Jsme si jisti, že zrovna on tam nebude? A určitě tam nebudou lidé, kteří nám ublížili?
Máme my osobní zážitek s Bohem? Můžeme ho mít? I když jsme nikoho nezabili? Mluví k nám i dneska Bůh? Ozve se jen ve vyhraněných situacích? Jen když jde o život, když jsme na dně, v koncích? Jestli ano, jak můžeme zaslechnout jeho hlas? Jestli ne, proč tehdy mluvil tehdy a teď ne? Nebo mluví jen k někomu? Anebo mluví jinak? Tak, že mu nerozumíme? Chtěli bychom, aby k nám přímo mluvil Bůh? Abychom věděli, co máme dělat? Co by nám asi řekl, kdybychom byli způsobilí slyšet jeho hlas?
