Bývaly doby, kdy jsme si mohli vybrat pouze zda danou věc mít, či nemít, bez možnosti volit mezi různými modely. Dnes je situace mnohdy opačná – zorientovat se v nepřeberném množství variant představuje téměř spotřebitelské peklo.
Během našich předchozích setkání jsme se už stihli seznámit se dvěma hlavními hráči na stávající scéně vybavení pro VR. Dnes si zkusíme představit jak některé novinky těchto dvou, tak několik dalších projektů od jiných výrobců.
Ti, kdo v současnosti ještě stále vedou startovní pole, jsou již zmínění HTC a Oculus VR. Zatímco HTC v této chvíli nabízí hned několik variant svého headsetu, Facebookem vlastněný Oculus VR sází pod značkou Oculus Rift na jeden postupně vylepšovaný model, jehož nejnovější verze nese označení Oculus Rift S. V době psaní tohoto příspěvku však ještě nebyl komerčně k mání, takže prozatím zapomeňme na ono “S”, které by mělo přinést hlavně zkvalitnění kamerového snímání polohy. Prozatím totiž Oculus Rift sází na infračervené LED jako zdroj informací o svém umístění v prostoru, v kontrastu k laserovým snímačům u HTC. Set Oculus podobně jako u HTC doplňují dva ovladače. Cena stávající Oculus Rift sady se pohybuje těsně pod hranicí třinácti tisíc korun českých. Zvolit lze i variantu vybavenou kouzelnou krabičkou TPCast, jež zbavuje headset pupeční šňůry spojující jej s mateřským počítačem a nahrazuje ji bezdrátovým připojením. Za tento luxus si připlatíte dalších zhruba pět až šest tisíc.
HTC VIVE ve stejné generaci už svoji cenu za sadu s headsetem připojeným pomocí kabelu snížil na zhruba šestnáct tisíc korun českých. Kromě toho ale nabízí různé kombinace i se zcela novým provedením headsetu. Ten má oproti svému předchůdci dvě kamery namísto jedné, vlastní sluchátka a hlavně bezdrátový způsob komunikace. Jenom vylepšená přilba ale přijde na dvacet tisíc, tedy více než celý set v předchozí verzi. Kompletní sada se dvěma ovladači a dvěma laserovými snímači polohy pak stojí v takzvaném Starter Kitu zhruba třicet tisíc korun. Za pětinový příplatek se ještě můžete pyšnit sestavou HTC Vive Pro Full kit. Oněch šest tisíc korun v sobě zřejmě skrývá povýšení ovladačů a základnových stanic z verze 1 na verzi 2, ať už to v praxi znamená cokoli.
HTC stojí krátce před komerčním uvedením dalších dvou konceptů. HTC Vive Cosmos a HTC Vive Focus přinesou hlavně nezávislost na základnových stanicích, a k tomu ještě zcela nový design ovladačů. V podobném duchu se už na trhu objevila sada Oculus Go, která představuje významně levnější autonomní systém s jedním ovladačem v sadě a vlastním vnitřním úložištěm o kapacitách 32 nebo 64 GB. Vnímejme ji jako jakýsi mezičlánek mezi těm “dospělými” řešeními a pouzdry na mobilní telefon, o nichž si povíme za chvíli.
Kromě velkých hráčů se na trh sem tam pokouší proniknout i jiní výrobci. Ať už je to Acer, Asus nebo Lenovo (přičemž je zajímavé, že právě Lenovo se nemalou měrou podílí na hardware pro Oculus Rift S), ve všech případech jde buď o pověstné výstřely do tmy, nebo se nejedná o klasickou VR, ale spíš o Smíšenou realitu (MR).
Samostatnou kapitolou je snaha představit VR prostřednictvím mobilních telefonů. Koncept uvedl Google, když do papírové krabice nacpal pár čoček a za ně šoupl androidí telefon. Pak už je jen třeba mít aplikaci, která zobrazuje prostor na do dvou oken rozděleném displeji a máme to tu (pamětníci si jistě vybaví stereoskopické prohlížečky černobílých fotografií – v zásadě jde o stejný princip skládání dvou mírně posunutých obrazů). Zatímco vývoj na tomto poli přinesl drobná vylepšení typu náhrady papírového za plastové pouzdro, přidal vyšší nastavitelnost z hlediska ostření, propojení s bluetooth ovladačem a podobné berličky, výsledný dojem je stejně nejvýznamněji ovlivněn kvalitou a výkonem vlastního mobilního telefonu. Vyzkoušíte-li tuto cestu, a já bych to doporučoval, po nějaké době nejspíš shledáte, že tudy cesta spíš nevede, než vede. Narazíte na drobnosti jako jsou velmi omezené možnosti ovládání, rychlé vybíjení telefonu, tendence k přehřívání a nepochybně i na řadu dalších, jež vám v součtu řeknou, že rčení o málo penězích a spoustě muziky možná nebude tak úplně na místě.
Zajímavým kompromisem by mohl být headset, který je sice datově napájen z mobilního telefonu či tabletu, ale pro zobrazení obrazu používá vlastní aktivní prvky (displeje). Není tedy závislý na kvalitě a grafickém výkonu telefonu. Na druhou stranu, třeba očekávaný Avegant Glyph, který se touto cestou ubírá, má předpokládanou cenu atakující dvaceti tisícovou hranici. V takovém případě je pak na zváženou, čemu dát přednost - mobilitě nebo výkonu?
Po uspání projektu Google Glass, tedy brýlí pro MR, se zdá, že se karty zase obracejí a na trhu se už znovu objevuje nebo brzy objeví několik tuto technologii podporujících řešení. Nejzajímavějším se asi jeví model od Intelu, který skutečně vypadá jako obyčejné brýle, nikoli jako zařízení ze scifi filmu. Také člověka nespoutává objemným svazkem kabelů, jak bývalo až dosud zvykem. Přesto zatím jde jen o předprodukční fázi, která nakonec může skončit ve slepé uličce, jako mnohé před ní.
Závěrečný test: Jak velkou plochu dokáže pokrýt základní sada HTC VIVE senzorů první generace?
Příště: Rozšířená a smíšená realita
Upoutávka:Udělejme svět jiný, lepší, rozšířený...
Poznámka: Všechny použité snímky pocházeji z archivu autora.
