Jak jsem objevil virtuální realitu (6): Podpůrné vybavení

Svět je plný paradoxů. Ačkoli z toho skutečného prcháme do virtuálního, hledajíce zážitky, jež nám první zmíněný upírá, stejně nakonec začneme volat po větší autentičnosti.

Jednou nám začne chybět dostatečný rozsah pohybu, jindy bychom uvítali vjem doteku. Tak jako tak se zdá, že přijde den, kdy nám i ve vysněném prostředí začne to opravdové scházet. A tak překvapivě unikáme do virtuálního světa, abychom jej nakonec učinili reálnějším.

Vybavení, o němž si dnes budeme povídat, můžeme rozdělit do dvou základních skupin. První kategorii reprezentují senzory, s jejichž pomocí vylepšujeme přenos skutečnosti do virtuálního prostředí. Druhou komoditou jsou pak zařízení, jež umožňují interakci opačným směrem – ze světa programu k uživatelovu tělu.

Typickým zástupcem senzorů, jimž můžeme říkat třeba RWtoVR (skutečný svět do virtuálního), byl již několikrát zmíněný snímač Kinect od Microsoftu používaný hlavně s konzolí Xbox360, po omezenou dobu i s novou Xbox One. Díky němu se bezkontaktní ovládání konečně stalo se slušnou mírou úspěšnosti funkčním.

Na podobném principu pracuje senzorová lišta VicoVR, která Kinect připomíná i vzhledově. Na rozdíl od něj ale VicoVR nabízí snímání pohybu a gest pro platformy Android a iOS, s nimiž komunikuje prostřednictvím technologie bluetooth. Uživatelská verze přijde na zhruba čtyři sta dolarů, vývojářská o stovku dráž. VicoVR nabízí i vlastní provedení pouzdra na mobilní telefon pod vzletným označením VicoVR Headset za pětadvacet dolarů. Nezbytným doplňkem samozřejmě zůstává SDK (vývojová programová sada) pro Unity.

Dalším řešením, které nahradilo Kinect poté, co Microsoft jeho koncept opustil, by mohl být Orbbec. V současnosti nabízí hned tři modely, další dva jsou očekávany. Orbbec Persee přináší kromě bluetooth i připojení přes USB, hdmi, wifi i klasický drátový ethernet. Čistě samostatná kamera je ve verzích Orbbec Astra k dispozici v různých velikostech a konfiguracích. Orbbec dodává i vlastní Body Tracking SDK se schopností detekovat až devatenáct částí těla. Astra kamery se nabízejí za zhruba sto padesát až sto sedmdesát dolarů, sada Persee za dvě stě čtyřicet.

Bez infračervených senzorů by mělo mapování prostoru zvládat řešení od Stereolabs pod názvem ZED. Za čtyři sta padesát dolarů můžete získat stereo kameru a SDK připojitelné k HTC Vive i Oculus Rift.

Podobně funguje LeapMotion senzor, určený a po nějakou dobu i prosazovaný jako standard pro detekci dlaní a prstů. Bohužel, podobně jako mnohá jiná řešení i toto se pomalu ztrácí v propadlišti dějin.

Na digitálním světě je kouzelné, že spousty výsledků lze docílit i bez speciálního hardwareového vybavení. Za zmínku tedy jistě stojí čistě softwareové řešení OpenPose, které za použití běžné webkamery zajišťuje poměrně slušnou detekci základních tělesných atributů. Sféra detekce a rozlišování objektů je vůbec zajímavá kapitola na pomezí AR a je to jedna z těch, jež se do praktického života dostaly jako první. Pozoruhodným projektem v této oblasti je třeba YOLO real-time object detection (detekce objektů v reálném čase).

Vybavení, jež má za úkol prohloubit uživatelský prožitek, nazvěme pro dnešek VRtoRW (virtuální do skutečného světa). Pro první představu bychom mohli zmínit klasické letecké či automobilové trenažery. S menší či větší mírou interakce nabízejí kokpit či kabinu vozu včetně ovladačů, u dražších leteckých simulátorů dokonce pohyb kabiny ve třech osách. Náklady na taková řešení však zpravidla vysoce přesahující rozpočet běžného domácího uživatele, a tak se jimi v tuto chvíli nebudeme zabývat.

Nejčastěji postrádanou odezvou je zpětná vazba do rukou, dlaní a prstů – řešením jsou rukavice pro VR. Obecně se ve VRtoRW zatím neujal žádný zásadní standard, a tak se podíváme jen na pár nejpopulárnějších konceptů. I zde však platí častý případ jepičího života.

Jedním ze stále přežívajících produktů jsou VRgluv. Naneštěstí netuším, kolik by taková legrace mohla stát, ani jak úspěšné ve své komerční aktivitě zatím jsou.

Uznávaným hráčem na trhu je ManusVR, kde v současné době nabízejí tři balíčky rukavic s rozdílnou úrovní podpory. Na evropském trhu se zatím prodává Xsens Edition za čtyři tisíce euro. Ještě stále je domů chcete?

Výrobce, jenž má v současnosti asi nejvyšší podíl na trhu, je Sensoryx s rukavicemi VRfree. Sensoryx nabízí pouze celou sadu, která obsahuje kromě páru rukavic i nástavec na VR helmu (pro HTC, Oculus, GearVR i Daydream). Jde tedy o něco podobného jako LeapMotion, o němž jsme si už říkali, jen si v detekci pohybu prstů pomáhají namísto čistě softwareového řešení použitím responzivních prvků umístěných na kloubech rukavic. Ve skutečnosti by ale VRfree do našeho výčtu patřit neměly, protože nenabízejí jinou zpětnou vazbu než optickou.

Trochu responzivní jsou Hi5. Ty přicházejí kromě podobného systému sledování jako VRfree navíc ještě s vibrační odezvou - možná něco podobného znáte z klasických herních ovladačů pro Xbox, Logitech a  jim podobných. Celá finta je ale postavená na fyzickém propojení s ovladači od Oculus Rift, takže kromě tisícovky dolarů za vlastní rukavice si nejspíš budete muset dokoupit i adaptér, pomocí nějž se Oculus ovladač přimontuje k zápěstí - do něj pak zamíří kabelový svazek z vlastních rukavic. Cena pouhých pětatřicet dolarů.

Zajímavou myšlenkou je řešení od Senso. Ti nabízejí kromě rukavic s vibrační zpětnou vazbou i svůj komplet Senso Suit (což je v praxi soubor zatím patnácti senzorů a vibračních motorků na pružných páscích, které si uživatel připne na rukavice, předloktí, břicho a nohy.

Na VR scéně se samozřejmě objevuje i celá řada dalších řešení. Některá ale působí hodně robocobsky a je těžko říci, jakou životnost budou mít.  Třeba Dexmo od DextaRobotics je klasický exoskeleton - tomu ovšem odpovídá i cena, která u Enterprise edice začíná na třech tisících dolarů a u Developerské dokonce na pěti. Plně responzivní by měly být HaptX rukavice, opět evokující borgovský dojem. Naopak poměrně nenápadně působí řešení AvatarVR od Neurodigital Technologies. Samotné sledovatelné rukavice přijdou na osm set jedna a patnáct set euro za pár včetně adaptéru pro HTC Vive pro připojení k zápěstí. Ke získání přístupu a podpory jejich SDK je ovšem potřeba investovat do některého z ročních předplatných, z nichž nejlevnější pro jednoho vývojáře přijde na dva a půl tisíce euro.

Tak trochu jako z Lukjaněnkova světa Lživých zrcadel, o němž jsem se zmiňoval v samém úvodu tohoto seriálu, pochází Teslasuit. Jde o haptický oblek poskytující kompletní senzorové i responzivní řešení, doplněné navíc o vnitřní termoregulaci a sběr biometrických dat. Stačí přidat vizor a můžete svému tělu nabídnout virtuální prožitek, jaký vám prozatím nejspíš nikdo jiný neumožní. Cena prvotního modelu Pioneer útočila na hranici patnácti set dolarů, zatímco poslední Prodigy se šplhá ke dvěma tisícům sedmi stům padesáti. Je to málo nebo moc? Koukněte o kousek výš na ceny prostých rukavic a udělejte si názor sami.

Před pár dny začal jeden z našich největších internetových prodejců nabízet novinku v podobě fyzické platformy pro VR pod označením KAT Walk. Na první pohled připomíná nejspíš velkou pánev s podivnou konstrukcí na jedné straně. Uživatel si obuje speciální boty, upne se pásem k oné konstrukci, nasadí vizor vlastního VR systému a už se může začít pohybovat prakticky ve všech směrech (stojky samozřejmě dělat nelze). KAT Walk se zatím dodává ve dvou provedeních – ve verzi Premium a Mini. První zmíněná má zádovou část zavěšenu z jeřábové konstrukce, zatímco druhá ji připevňuje přímo ke spodnímu prstenci. V obou případech se ale úvaz otáčí kolem plošiny prakticky v plném úhlovém rozsahu. Jak se dá očekávat, zařízení má i svá omezení. Deklarovaná povolená hmotnost hráče je do sto třiceti kilogramů, maximální výška pak do bez pěti centimetrů dvou metrů, zatímco minimální byla stanovena na bez deseti centimetrů půl druhého metru. Mini verze přijde v tuto chvíli na zhruba sto dvacet tisíc korun českých.

Sami vidíte, že na téma doplňkového vybavení pro VR bychom si mohli povídat několikanásobně déle. Všechno má však svůj čas. Pro dnešek se tedy rozloučíme.

Závěrečný test: Stojí (vám) zpětná vazba za ty peníze? A pokud ano, proč?

Příště bychom si mohli ukázat, jak vzniká aplikace pro VR krok za krokem. Seznámíme se s několika dalšími pojmy a demystifikujeme proces vlastní tvorby.

Upoutávka:Vraž do toho jeden Terrain, tři Assety, probarvi Meshem a propoj Animací...

Poznámka: Všechny použité snímky pocházeji z archivu autora.