Není možné se nyní vyhnout politickým diskusím. Na stránkách průzkumů veřejného mínění se cvičně udělují preference, pan Moravec se snaží rozpoutat rétorické peklo, bulvární novináři mají žně a občan očekává spasení popřípadě zvrací (pokud není zrovna pod vlivem).
Pravá a levá se mydlí ostošest, extremisté vylepují po nocích svoje panflety (mimochodem s kvalitním lepem) a já přemýšlím o tom co je horší. Zda je horší vzpomínka na minulost a nebo očekávání budoucnosti. Lidská paměť je krátká a představivost je děsivá.
Přispívatelé ze zahraničí popisují, současný stav s postojem „co byste chtěli, vždyť je to demokracie, nejlepší známý systém“. Oni mají ale své životy zařízeny tam venku (a to je dobře, že je dnes možné takto pracovat). Mají kolem sebe příklady rebélie, ale mají i příklady kladných reakcí.
Naopak na nás dýchá atmosféra přítomnosti s nespočetnými vzorci falše, lží a beznaděje. A dobrých příkladů máme prý nedostatek. Máme pocit, že je všechno zbytečné a nevíme zda věřit průzkumům, novinám a nebo politikům (brbrbrbrbr). Takže někdo zvrací a jiný čeká a doufá.
Michal Horáček v pořadu STŘEPINY 4.1.10 řekl, že krást a podvádět se bude vždycky, ale i to musí mít svůj limit (nebo hranice). A tak přemýšlím, jestli to není „TA“ věta. Jestli to nebyla právě ta situace, která vedla k převratu, jestli to není právě ta situace, která povede k nějaké společenské změně nyní.
Veškerý vývoj v přírodě je jedno velké drama a bolest, tak proč by lidé měli být uchráněni. Pád režimu byl pro mnohé starší občany velmi dramatický a zmateční. Zrození nového režimu byl pro mnohé mladší občany velkou příležitostí a výzvou. Takže zde máme dva názory a tábory. Mnoho lidí s věkem ztrácí radikalismus, hledá jistotu a pokud se nestihli zabezpečit, pak velmi slyší na slyby. Pozvolna se pak plní ta strana, která dokáže bez uzardění víc zalhat.
Za dvacet let jsme se něco načetli články, kde hledali zaměstnance do mladých kolektivů, kde se ukazovalo jak technika zkvalitní náš život, jak lze skoro bez práce získat obrovké jmění, pokud budeme flexibilní (tedy ohební). Nevadilo nám, že „staříci“ nestíhají tomu technickému rozvoji, že umí zpravidla rusky a angličtinu s němčinou se už nenaučí, že počítače jsou pro mnoho ze starších ročníků dodnes passé. Mnozí přestali věřit pod tlakem okolností v loajalitu mládí (i když se snad mýlí).
Teď bychom potřebovali voličstvo soudržné, ale na základě čeho. Morálka je včudu díky nám samotným, peníze jsou včudu díky špatnému hospodaření politiků, společnost se radikalizuje a obyvatelstvo nám stárne. Před převratem nám chyběla svoboda, zboží, vývoj. Lidé se odcizili, přestali být k vlasním rodinám trpěliví a pozorní a nyní prý máme konzumní společnost opřenou o karieru a peníze. Vítězí idividualismus mnohdy přerůstající v solipsismus nad demokracií. Prostě, „uhni mi z cesty, ta louka je naše – my vlci“.
A jak praví klasik :„Sůdruh, pán velkomožný, herr generál, som volajaký zmëtený“.
