Ta socha je kýč! aneb Tanečky kolem Anny Chromy
Nad tím, že se pražský magistrát náhle usnesl, že je to kýč a že nejlepší by bylo ho spolu s jinými pražskými sochami někam odsunout. Do podstaty dění nemám ambice pronikat. Zdálky to vypadá jako periodicky se opakující záchvatkovitý proces: umělkyně věnuje nějaké městské části či instituci artefakt, její vedení ho přijme (na jaře 2017 to byla socha Franze Schuberta odhalená v areálu Hudební fakulty AMU), načež se odněkud vynoří zástupci „elit“, kteří píší dopisy, podepisují petice a pořádají protesty proti kýčům a umělkyni vůbec. Případně hrozí, že se srotí do komisí, aby Prahu od nevhodných soch vyčistili.
Nejspíš si myslí, že mají automaticky mimořádně hodnotný názor na to, co je kýč, a co Umění. Bohorovnost, s jakou by někteří činovníci rádi všem předepisovali, co je krásné, a co nikoliv, mě nepřestává udivovat.
Netuším, proč se třeba rozhodli, že realistická (říkají tomu „kýčovitě prvoplánová“) socha, u které můžu poznat, co zobrazuje, je kýč. A když zase něco není realistické (plášť svědomí u Stavovského divadla), je to moc fantasy a to je taky špatné (tamtéž).
Prostě se tak nějak usnesli, že od devětaosmdesátého frčí abstrakce. Možná se o tom, co je momentálně krásné, rozhodují podle nějaké schválené a v učebnicích prosazované časové osy, ne podle artefaktu samotného.
Když se porozhlédnu po svém rodném Brně, přepadá mě dokonce pocit, že podle těchto zvláštních „elitních“ tvorů musí být Umění hnusné, aby to nebyl kýč. A rozhodně nesmí být poznat, co artefakt zobrazuje, případně tam nesmí být vůbec žádná souvislost s ideou, kterou symbolizuje. Nejlepší dokonce je, když je to s tou ideou v přímém rozporu. Dobrým příkladem je třeba dílo nazvané ironicky Spravedlnost na Moravském náměstí před budovou Nejvyššího správního soudu České republiky.
Postava panáčka nemá žádné oči, uši, vůbec smysly, ani obličej a nesmyslně se hmoždí s přetěžkou krychlí. Hmoždí se s ní pochopitelně neúspěšně, neboť jí na krychli tryská vodotrysk, takže jí podkluzuje mokrá podlaha. Na nějakou spravedlnost tudíž vůbec nemá čas – a její vzhled napovídá, že ani schopnosti. Lidem nepřipadalo „spravedlivé“ ani její jméno, a tak dílko překřtili na: Exekutora s pračkou, Člověka, co má zácpu nebo Náčelníka z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Na stejném náměstí se proti ztrhanému Exekutorovi hrozivě tyčí surrealisticky zdeformovaný kůň.
Pozoruhodné není ani tak to, že na sobě veze malinkého moravského markraběte Jošta, ale že z jistého úhlu variuje ústřední umělecké téma brněnského centra, jímž se v posledních letech stal penis. V případě zdeformovaného oře i s koulema. Turisté si sousoší neprohlížejí z odstupu, ale zásadně lezou pod něj.
Dílo se jmenuje Odvaha. Asi proto, že si makrabě Jošt na toho šíleného koně vůbec troufl vlézt. Jo, aha, on možná vykonal něco odvážného pro Moravu, to se však u sochy nedozvíte, takového ducha tam nezavnímáte. Ani symbolickým náznakem.
Cílem umění už není něco tak primitivního jako skrze krásu povznášet duši, budit vyšší city, ale zavařit pseudointelektuálům a snobům hlavu v marném hledání smyslu tam, kde není, a přivodit jim úzkostné stavy zíráním na vyprázdněné abstrakce. Ano, byla jsem na pár postmoderních či jakých výstavách a znám ty kecy, že autor chtěl lidi „provokovat“ a donutit je se „zamyslet“. Děkuji, nechci. Provokujících puberťáků mám za svou učitelskou kariéru nad hlavu. A myslet umím sama, nepotřebuju k tomu popohánět. Provokovat a nutit k myšlení není podle mě hlavní smysl umění. Ale Brňáci šli v destrukci ještě dál. Legendárním čnícím penisem na náměstí Svobody, který bůhvíproč vydávají za hodiny, zcela destruovali smysl užitkového umění.
Užitkové umění! To přece ještě donedávna byly čajové servisy vystavené v Moravské galerii. A považte – z těch šálků se dalo pít! S obřím penisem naproti tomu nejde dělat vůbec nic. Hodiny neukazuje, neboť aktuální čas z něj nikdo nedokáže dešifrovat, kuličky dává skoupě. Můžete se u něj leda vyfotit. - Jak jsem vděčná za tu nedaleko stojící kašnu a za to, že je v ní fakt voda a že vodotrysky tryskají!
A když z tohoto Kocourkova přijedu do Prahy a jdu Senovážným náměstím, nevycházím z údivu, že postavy hudebníků vypadají jako lidi.
A jsou to opravdu krásní muži a ženy, křepčící, divocí, vášnivě se oddávající hudbě, v tranzu nepotřebují vidět. Nasávám tu euforickou energii živé hudby, tryskající kolem mě a jsem ráda, že se k tomu můžu na chvíli připojit. Když se toho dost nalokám, cítím se živější a jdu svižně a radostně dál.
Musí-li být něco podle současné pochybné módy nesmyslné a hnusné, aby to elitní činovníci nazývali Uměním, já hlasuju všema deseti pro kýč. A nejsem sama. Lidem se sochy Anny Chromy líbí.
Hana Borovská
Jak jsem držela svůj první třídenní půst. Díl 3.
Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct! Tak jsem se rozhodla, že toho využiju a budu držet půst.
Hana Borovská
Jak jsem držela svůj první třídenní půst. Díl 2.
Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct! Tak jsem se rozhodla, že toho využiju a budu držet půst.
Hana Borovská
Jak jsem držela svůj první třídenní půst. Díl 1.
Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct!
Hana Borovská
Iva Radulayová a její videa o partnerských vztazích. Recenze
Videa Ivy Radulayové jsou pořád o tomtéž – o partnerských vztazích v dnešní době. Nebo ještě přesněji: ta poslední jsou hlavně o jejich krizi a zahnívání.
Hana Borovská
Kurz asertivního jednání Jany Brzkovské a Jiřího Salveta. Recenze
Není nejspíš úplně ideální hlásit se na kurz asertivity, když nemám ujasněné, jestli se chci zcela vážně a bez výhrad oddat jejímu nacvičování.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Referent – stavař Odboru správy majetku a investic ÚMČ
Městská část Praha-Libuš
Praha
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4539x
www.skolitelka.eu
www.ceske-korektury.cz
Recenze a vlogy mám taky na svém Youtube kanálu: https://www.youtube.com/channel/UCkDUcOigUNtbBAe9bko4L3Q