Iva Radulayová a její videa o partnerských vztazích. Recenze

Videa Ivy Radulayové jsou pořád o tomtéž – o partnerských vztazích v dnešní době. Nebo ještě přesněji: ta poslední jsou hlavně o jejich krizi a zahnívání.

Chmurně výstižný mi v tomto smyslu připadá hlavně úvodní popis ve videu https://www.youtube.com/watch?v=42jwPNwoG_k&t=819s. Místo abychom využili toho, že žijeme v nebývalé svobodné době a že si i ženy mohou více než posledních 50 let žít jak chtějí, s kým chtějí nebo třeba i samy (mohou si to dovolit ekonomicky, společensky, není to trestné, mají k tomu potřebné osobní bezpečí…), mnohdy dobrovolně žijeme v nesvobodě. Možná i většina lidí přežívá v nefunkčním manželství, „spoutaná“ společným majetkem, dětmi, které prý nutně potřebují, aby jejich rodiče žili stále spolu, i kdyby se u toho měli pozabíjet, vlastním strachem a pohodlností a křesťanstvím implantovanou představou, že opravdická láska je posvěcena manželstvím, trvá „navždy“ a rozpad manželství je nepřijatelný neúspěch.

Videopřednášky Ivy Radulayové směřují především k ženám a burcují je: Proč si stěžujete na svůj život? Je to vaše odpovědnost! Tak ji přijměte. Opravdu to tak chcete? Jestli ne, přestaňte už váhat a udělejte konečně první krok ke změně. A druhý, třetí…

Je mi velmi sympatický rezervovaný až odmítavý vztah ke křesťanství a náboženství vůbec, který Iva Radulayová vyjádřila třeba v tomto videu. Úplně se ztotožňuju s tím, že koncept viny a „hříchu“, kterým křesťanství manipuluje se svými ovečkami, nemůže do života přinést nic dobrého a že je na čase ho jako přežitý a nefunkční opustit. Já jsem měla to štěstí, že jsem ho ani v dětství nestihla nasát. Stejně je ale i v lidech, kteří vyrůstali v ateistických rodinách, zakořeněno, že je ušlechtilé obětovat svůj život druhým, že je v pořádku pořád pomáhat a neomluvitelné nepomoci, že je sobecké mít na prvním místě své potřeby, a teprve když jsou uspokojeny, dávat druhým, protože mám z čeho. Že tyto myšlenky nejsou pro hodně zdaleka samozřejmé, ukazuje diskuze přímo ve zmíněném videu, např. od 1:02:50. Spousta lidí je přesvědčená o tom, že pocit viny je užitečným výchovných nástrojem.

Co naopak nekoresponduje s mými zkušenostmi, jsou teze o tom, že muži jsou racionální a zároveň více ve spojení s duchovnem a světlem, zatímco ženy jsou emocionální a více ve spojení s hmotou, že žena muže emocionálně otvírá, protože on sám to neumí. Nepoznávám se v tom, připadá mi to vykonstruované a nevím, v čem by mi takové škatulkování mohlo pomoct. Nejsilněji se projevuje v přenášce Stabilita ženy a síla muže. Moudra, která tam zaznívají, jsou pro mě příliš obecná a nahodilá. Napadá mě u nich, že to sice někdy může být tak, ale jindy i přesně naopak. Pudí mě to k podobné reakci, kterou ve své recenzi předvedl František Fuka po zhlédnutí Duškových 4 dohod. Tak jí tady na chvíli nechávám volný průchod (IR černě, já jí v duchu odmlouvám modře, z výše odkazovaného videa):

6:27 Vždycky si k sobě přitáhneme partnera, který nás doplní. Když máme něčeho přebytek, přitáhneme si toho, kdo toho má nedostatek. A co: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá? A zákon přitažlivosti – přitáhneš si sobě podobné podle toho, co vyzařuješ?

6:44 každý bychom měli mít všeho na 50 % vnitřně. Proboha proč?

8:00 žena je jin, stín, temná stránka. Proč bych měla být jen temná?

8:17 když žena neumí v sobě tuto stránku přijmout nemůže být ženou. A mužů se to netýká?

9:00 žena je země, hlína, tma, z které vyráží semínko za světlem (= muž), žena dává muži výživu. Nikdy jsem se necítila být příliš spojená se zemí a materiálnem, vždycky jsem chtěla jít za světlem a do říše idejí. Jsem vadná? Proč je žena materiálnější a těžší? V reálu to tak nevypadá, alespoň podle těl i psychiky.

9:34 muž je světlem a neumí to. A proč jen muž? A někteří muži to umí. A všichni můžeme být světlem.

9:58 když žena umí přijmout muže i s jeho temnou stránkou, on ze sebe nemusí dělat lepšího. Není lepší, když je žena múza, která muže inspiruje, aby byl lepší, než byl dosud? A co vytahování se kluků před holkama, a to i v živočišné říši? A co mužské kariéry založené na principu: dělám ze sebe lepšího, a tím rostu?

10:32 když se žena postaví proti muži s mužskou energií, on v ní vidí bojovníka a on ji zabije. OK, ale někdy se postavit musí, když jsou ohroženy její zájmy… Takové dvojjaké, není platné obecně, ne v pracovním a veřejném životě.

Tento způsob mudrování jako ve zmíněném videu mě svojí neuchopitelností silně frustruje, a tak mi vlastně nejcennější připadají terapeutické zkušenosti IR. Generalizace a abstraktní myšlení nejsou její silnou stránkou. U alternativců je často znát absence kvalitního vzdělání: projev IR není příliš kultivovaný, tohle minus se ale částečně vyrovnává jejím temperamentním podáním, půvabem a charismatem (o tom bude ještě řeč). V tématu partnerských vztahů, které je její výlučnou parketou (alespoň ve veřejně dostupných videjích) není navíc úplně jednoduché stanovit základní pravidla, „přírodní zákony“. Kolik lidí, tolik podob a nuancí. Je ošemetné zavádět kategorie jako správný a nesprávný, zdravý a nezdravý, přirozený a nepřirozený vztah a soudit. Jako nejlepší způsob, jak sledovat videa Ivy Radulayové, mi vlastně připadá trochu se nad její myšlenky povznést, něco si z nich vybrat a zbytek zahodit.

A proč se na ni vůbec koukám, když s ní mnohdy nesouhlasím? Nejhlavnější důvod je tento: Kochám se její proměnou ze zahuhlané sluníčkářské alternativky na říznou rockovou ezoterapeutku, šmrncovní, charismatickou,  zralou sexy rebelku. Líbí se mi její drajv a stále zřetelnější konturky osobnosti. Tato pozoruhodná a pro mě inspirující metamorfóza se odehrála mezi lety 2013–2015. Posuďte sami:

Jedno z nejstarších videjí, kde veřejně vystupuje, je z ostravské TV z roku 2013. 

Působí tam opravdu unaveně a nezdravě.

O pár týdnů později mluvila o něco svěžeji na Goschárně (viz https://www.youtube.com/watch?v=qd30MmEPMig&t=2067s), schovaná za beztvarým, neslaným nemastným outfitem a pár kily navíc. Pak vylezla po více než 2 letech v září 2015 v Dajáně a já zírala.

Wow! Zrodila se nová žena! Dajána jí vůbec sluší. A sekne jí to i na Goschárně v prosinci 2015, jen nemusím toho slizkého Chauna, co ji tam v úvodu a v závěru stále ohmatává. A sekne jí to dosud:-)

Iva Radulayová je pro mě zkrátka zajímavou zastávkou na cestě mého hledání ženského gurua, který by nekázal vodu, když pije víno.