K absurdnímu výroku ministra Jehličky o církvích

V jednom z pořadů Otázky Václava Moravce vyjádřil ministr kultury Václav Jehlička (KDU-ČSL) pozoruhodný názor. Bylo to zhruba v tomto smyslu: „Majetek, o který církve zásahem komunistického režimu přišly, má být vrácen, protože je to poctivě nabytý majetek, který pochází z dobrovolných darů věřících, od králů atp. Co bylo ukradeno, má být vráceno.“ Pan ministr asi žije na jiné planetě než já. Na mojí planetě, která se jmenuje Země, a navzdory různým blábolům obíhá kolem Slunce, byla např. katolická církev po celá staletí zločineckou otrokářskou organizací, přinejmenším z dnešního pohledu. Je však otázkou, zda jí nebyla i z pohledu lidí dávno žijících – a zda si podobně nepočíná i dnes.

Pro zájemce o problematiku církví se nabízí výborná kniha: Terry Pratchett (1997): Malí bohové. TALPRESS, ISBN 80-7197-084-0.

O nelichotivé roli katolické církve v dějinách je toho známo víc než dost. Ale nemusím zmiňovat dávné křížové výpravy, což už zní skoro jako klišé – můžeme jít jen o několik desetiletí zpět.

Jak se slučuje s křesťanskými ideály např. svěcení zbraní válčících mocností, jak to katolická církev v moderní době prováděla?! Je evidentní, že zabíjení lidí a lidské utrpení ji příliš neznepokojovalo. Vrcholní představitelé katolické církve mlčky a netečně sledovali holocaust a často se hovoří dokonce o jejich aktivní účasti při útěku nacistických vrahů před spravedlností. V zemích třetího světa se katoličtí duchovní chovali jako bohapusté bestie, jak o tom hovoří mnohá svědectví. Lze bez nadsázky říci, že v současné době je katolická církev významným viníkem šíření AIDS v Africe a její klerikalistické aktivity v Evropě, které stále sílí, začínám vnímat jako přímé ohrožení demokracie a lidských práv a svobod lidí jiného vyznání (včetně ateistů a agnostiků). Podívejte se třeba do Polska, ať víte, o jakých fanaticích hovořím.

Je jistě pravdou, že existují i mnozí katolíci, kteří jsou dobří a spravedliví lidé. Jeptišky a níže postavení kněží dělají mnoho dobrého. Ale pokud se k nějaké organizaci dobrovolně hlásíte, pak nesete i spoluodpovědnost za vše, co činí, anebo činila. A my musíme vzít v úvahu roli církve jako celku, ne se jen soustřeďovat na dílčí pozitiva.

Co říci závěrem? Část majetku je třeba církvím vrátit – je však otázkou, kolik ho má být. Výši částky, o které se hovoří, vůbec nedokážu zhodnotit, ale ta velká spokojenost na straně církví mě naplňuje podezřením, že něco není v pořádku. A také si myslím, že by to mělo být něco za něco. Církve obecně by se měly omluvit všem lidem na Zemi za dlouhodobý systematický teror (to se týká i islámu). A za svůj výrok by se měl omluvit i současný ministr kultury. Od všech nespravedlností a klerikalistické politiky musí katolíci, islamisté a další okamžitě upustit. Stát se musí od církví zcela oprostit (nejlépe co nejrychleji) a náboženské organizace musí být postaveny na stejnou úroveň, jakou mají jiné dobrovolné zájmové spolky, např. holubáři, kaktusáři, zahrádkáři, turisti atp. Ať jejich členové platí přípěvky, praktikují povoleným způsobem své rituály, provozují duchovní osvětu a charitativní činnost – ale především musí nechat všechny své bližní pokojně žít.

Poznámky

1/ Často se setkávám s argumentací typu „Stalin byl katolík a Hitler agnostik, tak co mi tu budeš říkat o zločinech církve“. To je ovšem hluboké nepochopení problému. Ateizmus ani agnosticismus není jednotně organizován a zaštítěn nějakou institucí, jde o individuální záležitost. Jako agnostik nenesu odpovědnost za činy jiných agnostiků – stejně tak jako když něco ukradne chovatel kanárů, nevztáhnete vinu na Český svaz chovatelů drobného ptactva. V případě katolické církve však jde o členství v organizaci, což je obdobou členství v politické straně.

2/ Klerikalismus je nedemokratická totalitní náboženská ideologie, která politickými prostředky vnucuje náboženské principy obecně celé společnosti. Je tedy založená na útlaku a kriminalizaci opozičních struktur. Např. kdyby existovala politická strana hinduistů, kteří by požadovali zákaz pojídání hovězího pro všechny pod trestem vězení, jednalo by se o klerikalismus. Klerikalistické tendence v posledních letech sílí jak v Evropě a USA, tak i v islámských zemích. Domácí klerikalistickou politickou sílu představuje KDU-ČSL.

3/ Autor tohoto článku není věřící, ani ateista – je agnostik (viz článek na mém blogu). Cítí se však být součástí křesťanské kultury a řada křesťanských hodnot je mu blízká, nebo je přijal za své. A právě proto je jeho pohled na katolickou církev a jiné mocichtivé náboženské organizace, které křesťanství nebo jinou víru podle zneužívají, poměrně radikální.

4/ Velice úsměvný je pro mě všeobecný výklad „sporu“ katolické církve a komunistické strany jako střet dobra a zla. V mých očích jde jen o střet dvou totalitních institucí s odlišnými paradigmaty. Je logické, že se chtějí navzájem vyštípat. Omluvy za zločiny z minulosti, které obě organizace pod nátlakem sem tam vypustí koutkem úst, pro mě nic neznamenají – necítím z žádné z obou stran upřímnost. A krom toho mi omluva nemůže stačit...

Foto v perexu: www.senat.cz