Život s popelářským fetišistou

Každý kluk je zblázněný do popelářů. Strašné klišé, vůbec to není pravda. Jenže můj syn je tohoto klišé a tohoto výmyslu učebnicovým příkladem. Nazvala bych ho ukázkovým uctívačem popelářského kultu.

Přestože ve slovníku našeho  20měsíčního syna popeláři vystupují jako "papati", jsou nedílnou součástí jeho života. Bártíček se narodil pod šťastnou hvězdou, máme totiž přímo před brankou kontejnery na plast, papír a sklo. Papír a plast se vyváží dokonce dvakrát týdně, sklo ještě nemám vypozorováno. Navíc každý týden popelářští andělé přijedou vyvézt klasickou popelnici a v letním období co dva týdny biopopelnici. Pokaždé, když má syn to štěstí a zaregistruje jejich příjezd, fascinovaně sleduje jejich práci, trpělivě čeká, než odjedou, a entuziasticky jim mává: "Papa, popoti!" Dojemné.

Kromě toho zaregistruje jakékoliv popelářské auto na silnici. I když to není popelářské auto. Nevadí. V případech naprostého flow, kdy se vaše dítě přímo snaží zanořit do popelářské aury, můžete být jen tichým povzbuzovačem a nadšeně komentovat: "Ano, ano, popeláři." No...ještě na tom nejsem tak špatně. Známá musela s o něco starším kouskem dokonce mávat všem popelářům z mostu. Je hrozně krásná, takže aspoň chlapům udělala hezčí den. Necháme se překvapit, třeba nás to taky čeká.

Vyznavače popelářství je třeba v jeho koníčku a smýšlení podporovat. Ne snad proto, aby si skutečně tuto lidstvumilou cestu zvolil, ale aby od něj byl klid. To znamená, že neuspějete s knihou o zvířátkách, obklopte jej literaturou o popelářích. Na youtube mu místo stupidních pohádek pro mimina pouštějte sestřihy popelářské práce a samozřejmě pořiďte popelářské auto (hodiny klidu zaručeny).

Pokud jste jako já, tak vás možná takto silný obdiv k popelářské profesi mírně znervózňuje, ale není důvod.

Já: "Hele, víš jak jsme děsně pro to, aby děti měly svobodu a dělaly, co je v životě baví a tak?"
Muž: "Hm?"
Já: "Nechal bys Bárta dělat popeláře?"
Muž: "Jo, proč ne."
Zamýšlím se pak říkám: "No ono by ho to stejně asi brzo přešlo."
Takže jako no stress. Jo a ještě nakonec. Děkuji všem popelářům za jejich důležitou práci. A zvlášť děkuji těm, kteří mým dětem mávají a usmívají se na ně.

Autor: Hana Bordovská | sobota 10.7.2021 19:11 | karma článku: 16,66 | přečteno: 447x
  • Další články autora

Hana Bordovská

Dovolená na samotě

3.6.2023 v 20:28 | Karma: 20,88

Hana Bordovská

Růža

2.6.2023 v 22:01 | Karma: 21,61

Hana Bordovská

Jak nám opravují semafor

5.5.2023 v 20:46 | Karma: 19,09