Z deníku mimina - vousáč

Vousáč byl ten, který se mě snažil zachránit z inkubátoru a transportovat k mámě. Vousáč je ten, který mě nejlíp uspí na balónu a vousáč je ten, který vidí můj pravý potenciál a mé ženství! 

Vousáč alias táta (nicméně zatím mi přijdou do očí bijící spíše jeho vousy než otcovské zásluhy) si zaslouží mou pozornost. Večer, když jim s mámou dělám do 11 společnost (snad aby nehodlali naši rodinu ještě rozšířit, to by mě asi zničilo), tak mi šeptá: "Jsi moje nejoblíbenější mimino, ale nikomu to neříkej." Z toho usuzuji, že máme jakýsi speciální bond, a proto se na něj zamilovaně dívám (rozhodně to není proto, že jsem ještě pořád mimino fascinované tmavými barvami a tudíž jeho vlasy a vousy) a směju se jeho vtipům. Protože máma je pořád okupovaná těmi uřvanými šílenci, takže táta je někdo, koho když zmanipuluju svým půvabem dnes, budu mít snadnější zítřky, rozumíme si, že?

Takže na něj roztomile žvatlám, slintám a nechám sebou cloumat, což si otec náležitě užívá, protože jsem jeho tvrdá holka. Cokoliv tati, v pohodě. 

Co ale není v pohodě je na mě adresovaný body shaming. Sice mi říká, že jsem nádherná, ale když mě jednou za uherský rok koupe, tak mě nazývá dítětem mnoha záhybů, volá mámu a praví: "Tolik záhybů žádné naše dítě nemělo, podívej se na ty nohy." Thanks a lot, určitě ze mě vyroste sebevědomá žena. Na druhou stranu mi ale z mé přebytečné kůže na hrudníku dělá prsa a tvrdí mi, že jsem sexy. Takže asi dobrý. Po Vánocích budu mít náušnice, tak z něho možná vytřískám i noc strávenou po jeho boku. Jako mezi námi o jeho bok mi až tak nejde, ale z druhé strany bude spát máma, z čehož kouká prokojená noc, a sorry tati, ale tohle je zatím to, co mě táhne nejvíc. 

Vousáčova babička, která byla pod tíhou situace oznámení třetího těhotenství vyděšena počtem dětí, které moji rodiče hodlají přivést do zmateného, nekomunistického světa, se domnívá, že chudák nemá žádné koníčky a je rodinný typ. Dovoluji si nesouhlasit. Vousáč nadšeně opravoval celé léto sklep, do kterého si při podzimu narval svoje starý bicí a nyní do nich utíká od rodiny mlátit. Ale tak pořád lepší, než když máma tříská s věcma. Zkrátka vousáč je ten stabilní dílek skládanky naší rodiny, který po mých malých konkurentech neřve a vnáší do našich horskodrážních dní trochu klidu a harmonie.