Z deníku mimina - Vánoce

Být třetí dítě v rodině na Vánoce je šíleně těžký úděl. Asi po těchto svátcích klidu a míru budu potřebovat vyhledat odbornou pomoc.

Vůbec se nebudu zdržovat s popisováním průběhu celého dne, protože to, že se naši nepohádali, nikdo neuklízel a prakticky nevařil a jeli jsme do Zoo beru za naprostou samozřejmost. Proto raději rovnou přejdu k šťavnatějším událostem. 

Matka nás ráno všechny oblíkla do vánočního. Hned co stihla vyfotit pár trapných fotek, ukázkově jsem se prosrala, to snad aby ji nenapadlo ve vánočním fotopříběhu pokračovat.

Hlavní kapitolou mého rozsáhlého žalozpěvu na mé první Vánoce jsou samozřejmě vánoční dárky. Chcete vědět, co jsem dostala? Jediná věc, která mi udělala upřímnou radost, kdybych teda už bezpečně udržela předměty v ruce, bylo růžové kousátko. Nové. Bylo teda zřejmé, že bylo zakoupeno jen a jen pro mě. A tady výčet darů jen a jen pro mě končí. Pod domácím stromkem mi "Ježíšek" nadělil ještě krájecí zeleninu. Jasně, nejsem schopná udržet ani štěrchátko, ale protože aspiruju na Polreicha, začnu porcovat papriky a avokáda. Kdo to nepochopil, byl to kamuflovaný dárek nejspíš pro mého bratra, který teda s krájením dřevěného rajčete a spol. značně zápolí. Pak jsem doma dostala ještě takovou tu gumovoplastovou krávu. Po rozbalení na ni bratr nadšeně ukazoval a vykřikoval "pjase, pjase", z čehož usuzuji, že maminka si za novoroční předsevzetí dala naučit bratra zvířata, proto zakládáme malou farmu a já jsem obětní beránek, který bude dostávat krámy, které ještě další dva roky nebude vůbec používat. Skvělý. U prababičky jsem dostala gumové zvíře do vody, se kterým si hraje má sestra a panenku, kterou matka ihned schovala pod postel, do míst, kam chodí hračky, které "jistě jednou budeme potřebovat". U dědečků a babiček jsem dostala dvě velké knihy Jaro a Zima. Dělá mi radost, jakou radost nyní mé dary přinášejí těm dvěma pokrevním zlatíčkům. 

Protože jsem měla zkaženou náladu a přehozený spánek, raději jsem se během rozbalování dárků přicucla na dobu neurčitou matce na prso, aby ji náhodou nenapadlo být k dipozici těm dvěma uzurpátorům. 

Pak jsem bděla opět až do matčiného odchodu na kutě. Pro jistotu samozřejmě. A taky za ty tři dny bramborových salátů. Kdo má tuhle příchuť mateřského mlíka pít?!