Jsme s mužem velmi ambivalentní. Zvláště já jsem od přírody Čech jak poleno, ale chci se změnit a nasát atmosféru západu. Nemůžeme žít s češstvím, ale ani bez něho. Nicméně, nakonec jsme přece jen nejspíš vlastenci, protože...
jsme si na zahradě postavili bazén. Jak jinak. Takže už je to jasný jako facka. Ne naše řeč, ne závist, ne socialistické smýšlení, ale bazén prozradil pravou národní a morální příslušnost. A teď jak to všechno šlo.
Muže je perfekcionista, já nikoliv. Takže z původního plánu na bazén kašleme, je s ním spousta práce a mužovo to nevíš, co to je, strat se o bazén, jsme se dokopali k tomu, že už nám týden stojí. Na nevyrovnaném, nepřipraveném povrchu. Opět zdůrazňuji, není to mužova chyba, pravou řáčinou je moje "a to je dóbre" nebo "a to bude dóbre". Tudíž z bazénu, který měl mít 80 cm vody, aby se naše dcerunka mohla učit plavat, teď máme brouzdátko s hladinou 40 cm. Bazén vypadá zvenku zuboženě, neb není na určité straně dokonale napuštěn. Filtraci, která samozřejmě zrovna vyšla na kritickou stranu, jsme museli štelovat s pomocí všech fyzikálních znalostí, které v nás zůstaly. ALE! Vody je dost na to, aby unesla lehátko a dcera bazén miluje, proto jsem s ní do něj musela chodit i v počasí, které dle mě a hlavně mých zimomřivých rodičů na koupání absolutně není, ale odolejte těm roztomilým dětským očím (nebo spíš scénám, které by následovaly v případě odmítnutí, abychom byli realističtí).
A to je možná důvod, proč má dneska dcera rýmečku a já ji i tak propašovala do školky (pšt a moralistky pryč! Není to zelený, nemá kašel, nemá teplotu a já jsem 33 tt.)
Každopádně. Jak jsme rádi, že jsme si ten příšerný kýč, který každý Čech, který má trochu pozemku, musí postavit, na zahradu umístili. Neboť když jsme včera s mužem zkoukli předpověď počasí, přizastavil se mi dech a muž jen zkonstatoval: "No to snad už radši poroď."
