To nikdy

Jsou věci, ke kterým se rozumná, nelesanská, nekojomafiánská (ale kojím, nebojte), režimová matka, která "si" dovede své děti naučit, nikdy, nikdy nesníží! 

Moje laťka byla ještě donedávna i tak poměrně nízko. Už mi bylo jedno všechno. Ale zůstalo mi jedno jediné pravidlo - mimino nebudu nikdy uspávat v šátku nebo na gymnastickém balónu. Proč? Protože s těmi předchozími jsem to taky zvládla bez toho a jak teď vzorně spinkají. No jak to asi dopadlo...

Kromě šátku mám nyní i látkové nosítko pro novorozence, neb se rychleji naváže. Gymnastický balón, který jsem ke konci těhotenství zazimovala, aby nám nezabíral místo, jsem včera po několika zoufalých večerech strávených pochozováním po bytě s "jáspátnebudu" novorozencem, potupně nafoukla a nyní je to náš největší kamarád a lifesaviour. Samozřejmě po mém novém, ok, tak bazarovém nosítku. 

Už s druhým dítětem dostala má mateřská důstojnost na frak. Víte. Pokud jste ta matka, co má hodné, vychované dítě, které se neustále nevzteká, nehází sebou o zem, nemlátí hlavou do země a nezávidí hračky všem okolo, tak vám to přeju. I já byla taková matka. Nebo jinak. I já měla andělské dítě. Pak se mi ovšem narodilo normální dítě. V kojeneckém věku s ním bylo všechno trošku dobrodružnější než s prvním. A pak někdy mezi jeho 1. a 2. rokem se z něj vyklubalo přesně to dítě, nad kterým bych pozvedla obočí. Ale když takové dítě máte, soustředíte se jenom na to, aby nikomu nic nezničilo a nikomu neublížilo. Závist, řev, vztekání prostě neřešíte. To přejde. 

No a teď mám třetí dítě a protože do třetice všeho dobrého, náš vysněný, na první pokus upečený pokládek se potřebuje kojit každou chvilku, výjimečně spí déle než půl hodinky vkuse a večer nedokáže usnout vůbec. Takže jsem jen zvědavá, co se z naší Benjamíny (ne, tak se nejmenuje, ale i tak její jméno moje babička nemohla rozdýchat) vyklube. Ale já si říkám, že hloubš už moje mateřské ambice stejně klesnout nemohou. Leda, že by děti jedly na podlaze nebo...i když to už vlastně taky někdy dělají. A ano, taky jedí u televize. Nekamenovat, mám šestinedělí. Kdo na mě bude zlý, tomu pošlu svoji dávku agresivních hormonů. Protože za moji agresi můžou jedině hormony. Teď postěhotenské, poté kojící a potom postokjící, následně menstruační, a pak dojde i na menopauzické, postmenopauzické...Ok, to jsem odběhla. Takže. Až uvidíte nádhernou, mladou maminku s třemi dětmi, které rostou jako dříví v lese (nebo jak by řekl ten básník ve mně "kvetou jako květiny na louce" - sounds better že), jsem to já.