Tak už nejsem za dámičku

Matky, znáte to. Jo... chodíte v "ležérním" oblečení, nízkých botách a slovo rtěnka už máte pouze v pasivní slovní zásobě, ale tak nějak víte, ok, tak věříte, ok, tak doufáte, že zase jednou za tu dámičku budete. 

Tak já po dnešku začnu asi spíš pokukovat po batikovaných hadrech, harémkách a už objednávám barefoot. 

Intro. Byli jsme na oslavě čtvrtých narozenin dceřiny nejlepší kamarádky. Dobře, tak tedy oslavě čtvrtých narozenin dcery mé nejlepší kamarádky. Ale to není podstatné. Podstatné je, že holčička má takové ty plastové střevíčky s podpatkem. Což v mé dceři evidentně zanechalo silný dojem. Přijeli jsme domů a následoval rozhovor. 

Dcera: "Mami, ty takové boty jako Anežka nemáš."
Matka: "Ale mám."
Dcera: "Nee, nemáš." 
Matka: "Ale joo, mám, fakt."
Dcera: "Ty ty boty s tou špičkou nemáš." Tím myslela podpatek. 

Hele, nebudu vám lhát, nechala jsem se vyhecovat, nakráčela do předsíně a začala se přehrabovat v krabici s botama. V té zadní. Ve které jsou boty, které nikdo nenosí, ale jednou určitě (ano, určitě) bude.

Teď malá vsuvka. Kdysi jsem měla lodičky asi patery nebo šestery. Když jsem ještě měla potřebu být sexy. Teď už vím, že můžu být ukrutně sexy i v teniskách. Každopádně několika párů jsem se musela zbavit hned po prvním dítěti, neb jsem boty již neobula. Každopádně to je minulost. V naší zadní krabici na mě čekají lodičky dvoje. Jedny svatební, o nich jsem tušila, že se do nich asi nenacpu, každopádně pak tam byly ještě jedny. Krásné, elegantní, černé. Na to, že jsem je koupila v "rodince" u ťamanů za tři stovky, tak i nezvykle pohodlné. Ty si obuju a nakráčím v nich před dceru s hlavou zdviženou, aby viděla, že její matka ještě nepatří do batikovaného železa.

Střevíčky jsem našla a něžně je nazula. Oukej, kecám. Po několika pokusech jsem je s velkými obtížemi nazula. Už přesně vím, jak se cítily Popelčiny sestry. JAK JE TO MOŽNÉ?! Fajn, ty boty jsem měla naposledy před třemi lety a dvěma dětmi zpátky, každopádně to v nich ještě bylo místa i na delší nehty. Come on! Jediný sexy boty a já tu v nich klopýtám jak střihonohý Edvard. Dcera se na mě nedívala s obdivem jako na sexy ikonu a muž pravděpodobně nostalgicky vzpomínal, jaké to bylo žít s Popoluškou a ne s tou třetí přadlenou, co měla nohu jako kráva. No jako... Netvrdím, že mi tělo nedávalo indicie. Je pravda, že velikost 36 je minulostí a usadila jsem se v 37, každopádně ty zaprášený, zastrčemý boty ze mě dělaly potenciální sexbombu. Teď bych si po procházce v nich mohla k Vánocům přát permanentku na ortopedii. 

Takže já jen tak za dámičku nebudu. Anebo budu doufat, že můj sexappeal je tak pronikavý, že pronikne i přes ty příšerný sněhule na šňůrku, které jsem si minulý týden koupila, abych se s dcerou v nosítku dokázala obout bez dopomoci (taky hrozně sexy pohled btw). Mateřství zdar!