Dopoledne bylo zcela nerekonstrukční. V plánu bylo, že muž odjede do práce tramvají, já si matriarchálně ponechám auto a zajedu si navštívit kamarádku. Odpoledne se uvidí, zda nějaký řemeslník dorazí.
Muž odjel do práce tramvají, nicméně v samém chaosu zabavil naše jediné klíče od auta. Vzpomínková odbočka – už to bude rok, kdy jsme ztratili ty druhé, ach jak ten čas letí. Zpět. Tudíž auto stálo před barákem a bez auta jsme byli oba. To mi téměř vehnalo slzičky do očí, ale protože jsem tvrdá holka, rozhodla jsem se jít tisíc let s dítětem na tramvaj a kamarádku navštívit i tak. To bylo super. Až na to, že jsem u ní zapomněla Emminy tepláky. Poslední dobou to dělám. Různě po kamarádkách nechávám Emminy věci. Pravděpodobně to dělám podvědomě proto, abych zaručila, že se s kamarádkami při předání ještě někdy uvidím.
Odpoledne jsem dítě opět musela uspat v kočáře, protože spaní sabotuje. Po spaní si dítě vyzvedli tchánovci a odvezli si ji. Já šla spát. Muž se vrátil z práce, řemeslník na dnešek odřekl. Večer nám Emma byla úspěšně vrácena.
Fakta z rekonstrukce: muž umyl okno (tím myslím ty plastové části, které mají za každou cenu zůstat bílé, ale předchozí majitelé je z neznámého důvodu natřeli na zeleno). Já uvařila jídlo a objednala nákup z tesca, jsem moderní žena.
Romantika: poprvé jsme využili služby Dáme jídlo, byla mi svěřena důvěra objednat. Abych vám udělala chutě, tak jsem objednala kuřecí nudličky s bramboráčky a smažený sýr s americkými bramborami. Jsme zase mladí, neklidní, zamilovaní a hedonističtí. Uvidíme, jak se náš dům zítra určitě kompletně promění.
