S velkou slávou se po mnoha dnech vracím s várkou předvánočního štěstí. A protože nejvíc potěší, když se druhým nedaří, shrnu události posledních dnů, aby vám bylo lépe.
Roční syn má rýmu. To by samo o sobě nebylo tak zlé, vlastně ji máme i já a manžel, a ano, je to rýma, ne covid, díky. Ale víte, co rýma u batolat znamená? Kojí se tisíckrát za noc (pokud jste teda jako já a hrozně si to užíváte a chcete kojit do deseti let a vůbec jste už pětkrát na děcku nezkoušela i toho pitomého Estivilla). No a potom pořád řve. Má panický strach z vysavače, takže jendoduché odsávání se nekoná. A tak. Ale to nevadí, dcera je fit, to je hlavní a my se do Vánoc dáme do kupy.
Koupila jsem si bundu. To je skvělý. Sice jsem za ni dala třikrát tolik, než jsem si vysnila, ale mám hezkou bundu, ve které vypadám konečně důstojně, jako matka dvou vyvedených robátek. Mé předchozí bundy totiž pamatují předtěhotenskou postavu i módu, a ne, to nechceš. JENŽE! V obchodě neodendali z pásku ten pitomý, plastový, černý cypek a já ani nepípala (super). Takže kdybyste potřebovali vědět, kde si před vánoci nakrást, napište mi do komentářů. Takže tam budeme muset zajet znovu, aby mi to oddělali. A chodím nefrajersky bez pásku.
Balíky. Jako netřeba si stěžovat na Českou poštu, nic nového tu nepadne, ale jsem zvědavá, jestli se naše záležitost do Vánoc vyřeší. Stejně tak jako záležitost se zahraničím dopravcem, který byl za 14 dnů schopen posílat v USA balík z místa na místo, ale od 28.11. mi leží v Praze a nic nenaznačuje tomu, že by mi ho třeba chtěli doručit.
Strom. No...jsme moderní a zdobíme strom počátkem prosince, protože zastáváme názor, že na Vánocích jsou nejhezčí tzv. předvánoce, a sušit strom v lednu, potažmo v únoru je hodně depresivní. Nicméně náš strom vypadal poněkud smutně a jednou večer jsem si všimla, že se nám po hvězdě prochází podivný hmyz. Další den jsme objevili spoustu, jako fakt spoustu brouků téhož druhu. Strom jsem nastříkala biolitem, brouci pozdechali, strom snad přežil. Vypadá trochu jako před smrtí. Tak uvidíme, jestli ještě nebudeme přestrojovat, třeba tradičně na 23. nebo 24.
Ve čtvrtek je ve školce besídka nebo prostě ten jejich Štědrý den. Máme donést cukroví. Jo, já něco mám, ale ne všechno, a vypadá to jako by to pekla Emma beze mě. Možná tam raději pošlu cukroví od mé mamky. To je hodně dospělé.
No a do toho asi trpím klasickou mateřskou láskou, takže mě absolutně nebaví si s dětmi hrát a nejradši bych je nechala sedět celý den před televizí. Takže takové jsou zatím přípravy na naše Vánoce. Ale pozor, stříhali jsme vločky, takže jako dobrý, u nás to žije vánočně. Úplně už cítím ve vzduchu tu purpuru (i když ani nevím, jak to vypadá), ale sotva slyším Gotta, tak hned taju. Tak čau.
