Naše příměstská dovolená

Dovolenou jsme letos vynechali, ostatně jako posledních 6 let. Děti používáme jako výmluvu pro naši pohodlnost zažívat stejně vypjaté situace s dětmi jako doma, jen na neznámých místech za nemístné peníze. 

Tudíž jsme letos tu dovču pojali příměstsky. Naštěstí jsme z Ostravy, ano Baníčku my jsme s tebou (kecám samozřejmě, koho zajímá fotbal), nicméně ano, u srdíčka zahřeje, protože město ostravských rozměrů má co nabídnout v přijatelné dojezdové vzdálenosti. 

Den 1. Šlapadla na Olešné

Pominu fakt, že moje dcera měla mnohem větší zážitek z deseti minut skákacího hradu za pade než z mého tour de France výkonu na šlapadle. Původně jsme chtěli jet celá happy rodinka, nicméně chlapci od mola naši pětičlennou bandu na šlapadla pro čtyři pustit nechtěli, takže jsem měla jet s dcerou a synem. Syn ovšem z přenádherného zážitku se slovy "bojim, bojim lodičky" vycouval už při oblékání záchranné vesty. Zůstaly jsme tedy dvě statečné, já a dcera. Já se rozplývala a hodlala jízdu na šlapadle využít jako quality time jedna na jednu, zatímco dcera se po dvaceti minutách začala dožadovat zakotvení. OUKEJ, OUKEJ. Nevadí, ujela jsem 1 km, ve svých totálně chytrých hodinkách to mám, a to se počítá. 

Den 2. Koupaliště

"Víš jak, není státní svátek. Nebude fronta." Byla. A byla dlouhá a cedulka "přijdu hned" v okýnku a brigádnice v druhém okýnku jejímu zkracování příliš nepomohly. Příjemné čekání nám i celé frontě krátil synek svými výkřiky "bogán, já chci na bogán" (tobogán) a také hysterickými scénami, že nejde domů, ač se nikdo z nás domů nechystal. Nakonec jsme se však dočkali. Namazali jsme opalovacím krémem vše, co se v dosahu deseti metrů hýbalo a vyrazili jsme na tobogány. Vzhledem k tomu, že z jízdy měli trauma syn i dcera, sklouzli jsme se na střídačku s mužem ještě na klouzačce a pokorně zamířili tam, kam patříme - k brouzdališti. Synek seděl na okraji a jako nerudný důchodce okřikoval ostatní děti razantním "ty ty ty", přičemž odmítal vstoupit do vody. S dcerou jsme šly do velkého bazénu. Ač ověšena kruhy a rukávky jako vánoční stromeček, držela se mě pevněji než klíště a nepustila se ani za nic. Muž nebyl o nic úspěšnější. Po dvou hodinách jsme usoudili, že na dva roky máme zase o zábavu postaráno a těšili se na náš 40 cm hluboký bazén na zahradě. A abychom neměli ten zážitek tak jednostranně sluníčkový, syn dostal úžeh. 

Den 3. U6 a Ollies

A chčije a chčije. A protože oblíbený Dětský svět v Dolních Vítkovicích nás s mužem zmůže mnohonásobně více než děti, rozhodla jsem se, že uděláme taky jednou něco pro sebe a vydáme se do Malého světa techniky. Z internetů jsem zjistila, že nás s mužem to bude bavit, což zcela postačí, neb svým nadšením určitě strhneme i děti. Bylo to skvělé. Do chvíle, kdy syn zahlédl tramvajovou (vlakovou, ale nevadí) kabinu. Od té doby jsme slyšeli asi tak každých 20 vteřin "tramvaj, tramvaj, já chci tramvaj". takže jsme to brzy vzdali a vydali se za tramvají. Problém byl, že simulátor řídicí kabiny vlaku byl samozřejmě stále obsazen, což náš syn odmítal přijmout, takže jsme si zažili hořké chvilky. Nakonec ovšem návštěvu hodnotíme kladně, neb jsme se cestou zpátky stavili do Ollies. Děti šťastně lízaly zmrzliny, tedy do té doby, než začala synovi kapat. Pokaždé, když jsem mu zmrzlinu olízla, aby na naši návštěvu v cukrárně nevzpomínaly nejvíce ze všech uklízečky, rozkřičel se na mě "ty ty ty" a já se musela pokorně omluvit.

Den 4. Bělský les

Máme tý kultůry (rozuměj lidí) s mužem dost. Zážitek čtvrtého dne bude ryze přírodní. Vyrážíme na naši oblíbenou, relativně vylidněnou trasu, užíváme si čerstvého vzduchu, zeleně, přírody, klidu, vzdoru a dotazů "Dáš mi papání? Co jsi ještě vzala?" Domů se vracíme odpočatí a doslova znovuzrození. 

Den 5. ZOO

Včerejšek nás tak zrelaxoval, že jsme si jako hodně věřili a vydali se do ZOO. Dorazili jsme již čtvrt hodinky před otvíračkou, a dobře jsme udělali. Jakmile se brány otevřely, zvířatchtivě jsme vtrhli dovnitř a pospíchali na? Klouzačky sazmořejmě. Protože ZOO je přece o klouzačkách. A jízdě vláčkem, které se syn periodicky dožadoval, leč nedočkal. Ale abych nebyla jen negativní, děti byly skvělé, konfliktů minimum a po cestě zpátky jsme byli my dospělí snad vyřízenější než oni. Můj největší zážitek ze ZOO byl, když naše nejmladší dcerka, jejíž spánky v kočáře by se za celý její život daly spočítat na prstech jedné ruky, usnula v kočárku. Blýská se nám na lepší časy. Kdo chce koupit mý nosítka?

Den 6. NIC

Tak jsme si to hezky užili a teď hurá onemocnět. Řetězová reakce zafungovala dokonale. Čtyřletá - matka - dvouletý - mimino - otec. Takže jedeme na drogách a o našich dalších odvážných plánech, viz klimkovický les, posezení v Kozlovně (můžete tam krmit kozy) a planetárium v případě deště, si můžeme nechat jen zdát. Nebo to naplánuju na příští rok. Jen co všem rozdám ty cibulové sirupy, sinuprety, fenistily, ibalginy a paraleny. A změříme teplotku samozřejmě. 

Má další dovolená bude v sprnu. Něco jako S tebou mě baví svět, ale v létě. A v ženském obsazení. Takže se těšte, to bude ještě veselejší.