Naróžnik Milo Maxi

Nadpis může znít trochu podivně, nicméně jedná se o slovní spojení, které v naší domácnosti v posledních dnech zaznívalo častěji, než by si kdokoliv z nás přál.

Jde o levnou, celkem pěknou, polskou sedačku, kterou jsme potřebovali získat.

Děláme takovou menší rekonstrukci. Od nastěhování se na nic v našem domě z důvodu mužovy nepřítomnosti nesáhlo, takže je nejvyšší čas. S tím souvisí také zbavení se staré sedačky po předchozích majitelích a nákup sedačky nové.

My si vyhlídli polski narožnik Milo maxi. Náš vysněný Milo maxi se nám tak akorát vleze do rohu, je šedobílý, moderní a hlavně za příznivou cenu. Takže jsme se rozhodli na něj zajet podívat. Do Rybniku. V neděli. Ano, byla to blbost. Běžně by měli mít v neděli otevřeno, dle otvírací doby na stránkách, ale asi jsme nějak přehlédli, že v srpnu je otevřeno pouze poslední neděli. Stáli jsme před zhasnutou prodejnou a snažili se přesvědčit vrátného, aby nás pustil dovnitř. To se nepodařilo. Takže nic. Jeli jsme do toho pitomého polského Rybniku zbytečně. A to jsme s mužem ještě legráckovali a snažili se po cestě mluvit polsky. Když jsem zjistila, že není otevřený ani můj věrný Kaufland (chtěla jsem levně pořídit pleny), zanevřela jsem na Polsko a zakázala muži polštinu používat.

Jeli jsme domů rozhodnuti, že další cestu do Polska nepodstoupíme a prostě sedačku objednáme. Nicméně to nešlo. Jo, zní to neuvěřitelně, ale nešlo. Do zahraničí Agata meble (ten obchod) nezasílá. Takže zbývala jediná možnost, kterou ovšem internet nenabízel. Zajet si pro náš vysněný poklad osobně. To znamenalo sehnat muži pomocníka, sehnat dodávku a zjistit, kde má drahá Agata náš narožnik na skladě a zda-li bude ochotná nám jej prodat.

To obnášelo několik krušných telefonátů. Tedy, pro muže byly krušné, protože až na poslední milou dámu narazil na zaměstnance, kteří hovoří tolko v jazyku polskim. Muž se držel statečně. Dokázal zesyntetizovat veškerou znalost všech slovanských jazyků včetně „mezinárodních“ germánských vsuvek. Já měla co dělat, abych se nepočůrala smíchy. Po asi 5. telefonátu jsme se dozvěděli, že v Gliwicach Milo maxi jest a můžeme si pro něj přijet. Takže muž objednal dodávku i švagra a jeli.

Pro svou akci však vybrali den, kdy jsem zrovna podstupovala test na těhotenskou cukrovku. Takže abychom to měli zajímavější, ráno se muž ještě musel postarat o Emmu (asi poprvé v životě), pak ji předat mé sestře, a pak už vyjet na misi Milo maxi.

Díky mé roustoucí pozitivitě se mi daří, takže vše dopadlo dobře. Náš milý Milo je teď u nás doma, a dle reference chlapců prý dobře vypadá i se na něm dobře sedí. Tak se těším, až ho jednou uvidím taky jinak než bez krabic (muž aktuálně maluje, takže Milo je pořád ještě zahalen rouškou tajemství a vrstvou kratonu a igelitu).

A to nejlepší nakonec? Milá Agata Meble nám dala slevu 200 zlotych na další nákup. Takže pozor pozor, my s polským nábytkem ještě zdaleka nekončíme.