My teda Valentýn neslavíme!

Rozumějte. Já a můj muž nejsme ti trapní ubožáci, kteří potřebují konkrétní datum na to, aby si projevili lásku. Proto Valentýna neslavíme. Kdepak. 

My 14. února slavíme výročí našeho zasnoubení, které zcela náhodou a zcela neoriginálně vyšlo na Valentýna.

Takže plány pro letošní jubilejní 5. rok (já  vím, to už je skoro celá věčnost) byly plány skutečně rozšafné. Měli jsme romanticky a vášnivě o půl páté odpoledne (chápejte, aby děcka nebyly protivné) vyrazit do super restaurace. Do restaurace s dětským koutkem, belgickými cenami a belgickou atmosférou (ta by se naším příchodem nejspíš mírně odbelgičtila). Ale to bychom hodně předbíhali, protože jsme do žádné restaurace na žádnou romantickou večeři dělat chodící antikoncepci zamilovaným párům nešli.

Emma má totiž teploty, místy horečky. Takže nejen, že s ní už druhý den sedím doma na zadku (no dobře včera jsme byli v knihovně, ale to vypadalo, že už je zdravá), ale pasé je tedy i náš hodobožový eating out. NE VA DÍ!

Důležité je, že my se zlomit nedáme. Úspěch č.1. - Radek přinesl kytku! To už je druhá kytka během posledního měsíce po půlročním floristickém půstu. Wow. Naše manželství má i s dvěma malými kazi*uky (promiňte, já musela) šanci. Já mu nedala nic, klasicky. Uvažovala jsem nad zkoušečkou, protože si občas povzdechne, že ji nemá, ale heureka konkrétně na zkoušečky nevede takové to pořadí hodnocení, takže si netroufám.

Abychom se navnadili a zavzpomínali, tak jsme si promítli fotky z našeho zasnoubení. Nedalo se na to dívat. Opravdu jsme se hledali, až jsme se našli. Člověk žasne, jak může za pět let zkrásnět. Emma nás nepoznala a zarytě tvrdila, že tihle dva lidé nejsou maminka a tatínek. To je ještě dobré a lichotivé, za 10 let se nám nejspíš bude vysmívat do obličeje.  

Radek svůj zhulenecký, mladický zjev celkem trefně okomentoval slovem „debil“, které Emma nadšeně zopakovala. Super, teď už má od něj v repertoáru vulgární slova dvě. Ještě blbečka z předminulého týdne. Dcera někoho (mně), kdo se šel poprvé vy*rat (rozumějte ne vykadit) někdy ve dvaceti. Ale ok, aspoň bude dobře připravená na školku.

Místo předražených vynikajících brugerů nebo pravých italských špaget si dáme ristorante pizzy, které jsem koupila ve slevě v Tescu. Radkovi samozřejmě nebude jedna pizza stačit a já se od druhého porodu o tu svou nedělím, takže se česky dojí chlebem s něčím. Protože jsme patrioti a protože moderní doba a dvě děti negativně poznamenaly naši pozornost, nepodíváme se na film (příšerně dlouhé), ale u jídla zkoukneme Krause, který minulý týden natáčel v Ostravě. A pak? Pak se na sebe vyčerpaně podíváme a řekneme: „Necháme to na zítra, ne?“