Miláčku, budeme mít miminko

Už jsem dvakrát měla tu čest oznámit mému muži, že jsem v tom. K mé velké lítosti se to ale vždycky lišilo od mých dávných romantických představ.

Představ, jak při večeři při svíčkách muži nenápadně přisunu fotku z ultrazvuku a on bude úplně konsternován. A bude brečet samozřejmě.

Obě naše děti byly plánované a velmi chtěné. Takže pro překvapení nezbýval moc velký prostor.

Dítě č. 1

U Emmy jsem si hned první měsíc snažení dělala těhotenské testy už od 24. dne cyklu a ještě k tomu večer, protože některé matky to už tak brzo přece viděly. Pak jsem večer Radkovi vzdychala, že tam dvě čárky nejsou. Vynadal mi, proč si to dělám tak brzo a že snad přeci dokážu chvilku počkat. Ok. Počkala jsem. Pár dní. Pak jsem si udělala ráno (vidíte, jak jsem se poučila) test. Byla na něm tak slabá druhá čárka, že jsem nevěděla, jestli jsem si ji nevsugerovala. Muži jsem večer strčila pod nos těhotenský test (žádné svíčky, žádná romantika).

Já: „No, tak asi jsme těhotní no.“
On: „Jak asi?“
Já: „Tak tady je druhá čárka, hodně slabá, ale je tam.“
On: „Hm.“
Já: „Ty jako nemáš radost?“
On: „Však ani nevíš, jestli jsi těhotná. Budu mít radost, až to bude na 100 %.“

Tolik z našeho vzrušujícího, mužovou empatií protkaného rozhovoru. Každopádně těhotná jsem byla. Navíc podruhé už to bude jiné.

Dítě č. 2

Když jsem to po osmi měsících od porodu dostala, radovala jsem se tak, jak se asi žádná žena neraduje, když přijdou její dny, a křičela jsem na muže: „Tak a už můžeme mít další!!!“ Mimochodem nejsem nějaká mamamanipulátorka, co nutí svého muže plodit jedno dítě za druhým, chtěli jsme druhé co nejdřív. Oba.

A tak jsem skoro každý měsíc nenápadně očekávala, že červená už nedorazí. A testovala se, zbytečně brzy, jak jinak. Mimochodem ten cyklus při kojení stál stejně za h... ouby.

A pak jsme se začali snažit pořádně. A to už i muži hodně záleželo na tom, aby nám to naše druhé požehnání vyšlo. Už jsme se snažili třetí měsíc, takže nějaké překvapování se také nemohlo konat, neboť muž měl můj cyklus celkem dobře zmapovaný. Dohodli jsme se, že nebudu testovat jako idiot příliš brzo a udělám si test cca ten 28. den, vycházelo na to na sobotu. Já teda tušila, že to vyšlo a on to věděl, protože jsem měla příznaky už od samého začátku, ale přeci jen, nervozita byla.

V den D jsem se probudila ve 4 ráno a usoudila, že od půlnoci, kdy jsem šla spát, už je moč jistě dostatečně koncentrovaná, aby mi prozradila, jak jsme na tom. Test jsem si tedy udělala. A? Byl pozitivní. Test jsem dotáhla do ložnice a šla „spát“. Ale spát jsem nemohla. V 6 ráno jsem to nevydržela a rýpala do manžela. Asi si dovedete představit, jakou míru porozumění a pochopení čekat od právě probuzeného, rozespalého chlapa.

Já: „Je to tam, dívej.“ (máchám testem)
On: nic
Já: „Zlato, zlato, dívej“
On: „Co?“

No nakonec jsme se nějak dobrali toho, že mu mávám před očima pozitivním těhotenským testem. Tak jsme se zaradovali oba. Opět bez večeře, bez svíček, bez dětských botiček a ultrazvuku. No...nevadí.