Jsem skvělá řidička. Aby ne, když dennodenně vozím své děti po všech ... andělech. Dokonce už nadávám na ostatní méně schopné účastníky silničního provozu. Ale vyměňte mi moje autíčko, a jsem zas jak student v autoškole.
Když moderní vozidlo zklame, je čas odložit kartu a zase hezky postaru otočit klíčkem v zapalování. V zapalování našeho ultra spolehlivého Megana z roku 2001.
Moderní vozidla plná vymožeností jsou skvělá, dokud se něco nepo...Však vy víte. Nejspíš máme vadný alternátor. Jak nám to dá auto najevo? Kromě občasného upozornění na "low battery" hlavně zběsilým pípáním, blikáním a hlášením, že je něco s emisema (ne, není, nedávno jsme jeli až na sám konec světa po rychlostní silnici) a hlavně, HLAVNĚ s brzdama.
Takže moje poslední cesty vypadaly asi tak, že jsem při jízdě na pípající auto řvala: "Neblikej, do háje! Však ti nic není, brzdy brzdí, vidíš?!" a demonstrativně jsem brzdila, abych dokázala, že mám pravdu. Brzdy tedy brzdí výborně, až na tu automatickou ruční. To je vynález za všechny prachy. Ta když nefunguje, tak to nedá decentně najevo pouhou červenou hláškou, ale zběsile pípá celý vůz, jakmile se snažíte po zaparkování otevřít přední dveře. Tudíž poslední týden opouštím auto za hlasitého pípání a zvídavých pohledů kolemjdoucích.
Zvykla jsem si, ale donekonečna v garáži baterku nabíjet nehodláme a já nechci to pípání slyšet i ve spaní, takže jsme přehodili autosedačky (porod, to je porod) do našeho starého vymazleného veteránka a muž naše sebevědomě expresivní disco auto zavezl do servisu.
Běžně řídím výborně. Možná trochu "rychle a zběsile", muž by nejspíš mou jízdu charakterizoval jako brzda plyn, ale vzhledem k tomu, že mé nehody na prstech jedné ruky spočítám a všichni žijem, je to dobrý. Kuš vy, co jste bez jediného černého puntíku nebo ťuknutí nebo odření, já jsem z velkoměsta a velkoauta. Jenže jsem zvyklá na naftu, parkovací senzory a citlivé pedály.
Naše staré, leč sympatické auto žádné senzory nemá, vše funguje na manuální bázi, jestli vůbec, a citlivé teda není ani trochu. Navíc ho řídím sporadicky, velmi sporadicky, asi tak jednou za dva uherské roky, a podle toho to taky vypadá. Má jízda by se dala charakterizovat jakkoliv jinak než jako "plynulá". Motor mi řve prakticky nepřetržitě, neb se silnějším přišlápnutím plynu snažím autu dodat trochu rychlosti a svižnosti. Nefunguje to a navíc vypadám jak silniční buran.
Takže jaký byl na mě dnes pohled? Jako na školačku (vypadám velmi mladě), která řídí starý křáp, do kterého rve tři nebohé a zjevně chudé děti. A bonus nakonec? Cestu z jeslí jsem jela bez světel. Protože ona se mi jaksi automaticky nezapnula sama, že... Ještě, že mě dcera v garáži uklidnila: "To nevadí, mami, ostatní auta na to taky někdy třeba zapomenou, však to vůbec nevadí."
No už se těším na zítra. A jak se znám, až si zase zvyknu, náš novější model bude ze servisu zpátky a budu pro změnu dělat ostudu s ním. Ale jinak čestný mateřský - řídím skvěle.
