Věřím v moderní medicínu a nestydím se za to. Vlastním plno léků a nebojím se je použít. Protože když odpadne chlap, je to drama, když děti, katastrofický, ale když matka? Sci-fi a horor dohromady. A TO NECHCEŠ!
Jenže....minulý týden mě zklamala celá moje krabice léků a samozřejmě také kojení, které znamená, že vám v lékárně prodají tak maximálně předražené placebo bonbony. A tak jsem stonala a stonala a krásně se mi to stonalo...Kecy! Byl to děs, dokonce jsem jela na ORL.
Chlap: "Proč jako jedeš na ORL?"
Já: "Kolikrát ti mám říkat, že je mi fakt blbě! Navíc s uchem mě obvoďák stejně pošle na ORL."
Naštvaná, že si muž myslí, že simuluju, jsem v autě sebelítostivě spřádala scénáře, jak rozrazím dveře, až přijedu domů, a budu líčit, jak mi doktor píchal ucho nebo alespoň nasadil antibiotika. No tak kromě líčení gumové hadice, kterou mi sympatická doktorka rvala nosem až do krku jsem teda žádný triumf z rukávu nevytasila. "Ucho je v pořádku, a ano, máte zánět hltanu, tak si kupte pastilky a dejte si paralen."
Ještě že chlap necitoval: "Já jsem ti to říkal." No takže medicína mě zklamala, několik nocí jsem nespala a stále se odhodlávala vyrazit na ORL znovu a nějakou nemoc z nich vytřískat. Ale odolala jsem, dopovala se ibalginem, protože paralen stojí za ho...uby, cucala trapný šalvějový pastilky a uvažovala o moudrosti předchozích generací. A dospěla jsem k názoru, že je třeba udělat radikální změnu.
Krok č.1 - cibulový sirup
Ano, opravdu jsem nakrájela cibuli a zalila ji medem a dopovala jsem sebe a pro jistotu i děti. Efekt? Nevím, asi žádný, ale cítím, že ze mě něco bude, možná můžu léčit sousedy nebo tak.
Krok č. 2 - zázvorový čaj
U nás trošku smutná pravda, že ho začneme vařit vždy, až je pozdě. Takže milý zázvorový čaj jsem nadšeně usrkávala (nesnáším ho) a nechala si vypalovat hrdlo, zatímco bolest neodcházela.
Krok č. 3 - Priessnitz!
Priessnitz je hrdina a mně je zvlášť blízký, neboť jeho léčivá stezka se nachází hodinku od mého rodiště, takže prostě Vincente, ty nezklameš! Hm....nevím no. Těžko objektivně posuzovat výsledky zábalu, když mi bylo pořád stejně, ale rozhodně jděte do toho. Holkám i klukům na emiminu to pomáhá. A taky Priessnitzovým pacientům.
Krok č. 4 - amatérský výplach nosu
Ne, nemám konvičku. Nejsem lesana, používám nasivin a kapesník. Stará dobrá klasika. Ale, co bych pro své zdraví a dutiny neudělala, že. Takže jsem si poradila, protože co Čech to kutil, a nadšeně si nos proplachovala. Žádné "hnusy" ze mě sice nevytekly, ale jelikož jsem to pravděpodobně přehnala s koncentrací soli v zázračném roztoku, aspoň jsem si solidně poleptala sliznici a celý další den jsem se nemusela soustředit na bolavé ucho, ale na vnitřek svého nosu. A protože se nevzdávám, tak jsem experiment opakovala ještě jednou. Dopadl ještě o poznání lépe. Vodu jsem lila a lila, nevytékala, evidentně slabý proud na to, aby ty sople vytlačil, takže mi milá voda zůstala kdesi v dutinách, marně jsem se snažila ji vysmrkat, a ucho se ozvalo ještě o poznání hlasitěji.
Takže, rozhodně jděte v mých stopách a pokud v sobě cítíte takový ten bylinkářský talent a la česneky do ucha a tvarohy ... tvarohy všude dámy!, tak jistě uspějete a brzy budete zdrávy jako rybičky.
