Končím s českým mateřstvím

Česká matka to má těžké. Asi nejtěžší na světě. A kdyby českou matku náhodou napadlo, že to není taková řehole, kamarádky (rovněž české matky) ji ubezpečí, že ano!

Česká matka to má těžké. Je s dítětem doma a leze jí to na mozek. Možná už ani to ne, neb mozek vykojila někdy mezi prvním a druhým rokem dítěte. Závidí muži, který chodí do práce. Muž si do práce chodí odpočinout, zatímco ona doma těžce dře. Musí vychovávat dítě, péct buchty, vysávat a dělat fotoknihy. Protože fotoknihy se samy neudělají. 

Pokud je v případě stížností posílána mužem do práce, urazí se (můj případ), protože koná záslužnou, až charitativní činnost, kterou by nikdo nezvládl tak dobře jako ona a nikdo ji za to neocení. Pokud ji muž neposílá do práce, cítí se ponížena na hospodyni, která ztratila kontakt s normálním světem a vůbec - nikdo si jí už neváží jako ženy. 

České matky kamarádky se mezi sebou vzájemně poplácávají po vykojených ramenou, na kterých nesou kromě váhy dítěte v ergonomickém nosítku i váhu všech výchovných poznatků všech kultur a generací,a litují se navzájem, jak těžký úděl v dnešním světe plném informací, technologií a montessori mají. Matky nekamarádky mezi sebou provozují mírumilovný sport "Kdo hůř?!" Noo, ten můj vůbec nespí, budí se každou hodinu, Vidíš ty kruhy pod očima? No jo, ale ta moje zase vůbec nechce jíst. A víš jak, ty máš jedno, ale až budeš mít dvě. A ty máš holky, ale já mám kluky. A ty máš chlapa, který je ve 4 z práce doma. A ty máš zase babičku. Tahle hra nemá objektivního vítěze, neb každá sportovkyně je nekompromisně přesvědčena, že vyhrála. 

A tak dneska, když jsem uspávala kojením v posteli naše třetí dítě, po tom, co jsem ukládala i naše dvě starší děti, ne proto, že bych měla chlapa ignoranta, ale protože všichni mají mama období (ano, mám to těžké, já vím, nemusíte mi to říkat, ale díky), tak jsem se zamyslela. Proč? Proč mám do háje pocit, že to je tak těžké? Jako jo, synovy záchvaty a dceřino fňukání jsou pro mě jak rudý hadr pro býka, ale kdy v životě ještě budu mít šanci celé dopoledne stavět kostičky na sebe, číst pětistránkové knihy pořád dokola a přitom teda provést tak náročné úkony jako poskládat prádlo nebo uvařit těstoviny? 

Takže! Ač si matky nedávají předsevzetí, protože "na to jako fakt nemám myšlenky", "zkus si vzít moje děcka a uvidíme, jestli budeš mít náladu na předsevzetí", "moje jediný předsevzetí je přežít", já si teda dneska dávám cíl užít si rodičovskou dovolenou tak, jak mi to jen moje české kořeny dovolí. A až se mě někdo příště starostlivě zeptá: "Tak coo? Jak to dáváš? Hrůza, že?" Tak řeknu, že je to super a že si užívám dovolenou. Asi nejdelší v životě by the way. 

Tak a končím. Právě mi v chůvičce řve dítě. Moje instat reakce: "Do prd..." Ale ne! Já se to odnaučím. Jsem totiž sluníčková máma. A jdu kojit jednorožčí mléko.