Je to tady - první vulgarismus

Naše dcera dospívá. Kromě bolestivých tvrzení: "Jsi zlobivá!" a "Nemám tě ráda.", což jsme tedy zvládli zmírnit na "Když zlobíš, mám tě trochu ráda, a když nezlobíš, mám tě ráda hodně." (skvělý, díky moc), nedávno vyrukovala s ...

h*vnem, jak jinak. Čímž máme za sebou oficiálně první vulgární slovo. Když teda nepočítáme "tyy voje".

Matka: "Oblečeš si plavečky do bazénu?" (pokadila si je, ale už jsou vyprané)
Dcera: "A je na nich ještě to hovno?"
COŽE?! Tohle slovo jsem snad před našima neřekla nikdy a to je mi 8x víc než jí.

Matka: "Myslíš jako hovínko nebo bobek?"
Dcera: "No!"
Matka: "Není, není, už jsem to vyprala."
Dcera: "Aha, tak jo."

Když jsem muži tento významný milník popsala, usoudil, že to má jistě ze školky. Což je pravda. Protože my jsme přesně ta dokonalá rodina, co říká ty brďo a do prkýnka, takže není šance.

No, co se dá dělat. Každý den vysíláme dítě do divočiny reálného světa, takže musíme očekávat, že se vrátí poznamenaná šrámy, které jí uštědřil sám život. Uvidíme, na co se můžeme těšit dál.