Jak jsem frajerka jezdila ve sněhu
Každopádně jakožto správná a odhodlaná feministika, jsem za dnešního počasí vyjela. Vyjela autem. Vyjela za dobrodružstvím. Vyjela tak maximálmně z garáže, protože u nás nebylo prohrnuto, a ač jsem měla nohu prakticky na podlaze, auto ne a ne se rozhoupat k pohybu. Takže jsem se emancipovaně vrátila pro hráblo a proházela si svou cestičku ke svobodě a za dobrodružstvím. Kdybych jen věděla, za jakým, zůstanu doma, zapálím si vonnou svíčku, obleču zástěru, zadělám na knedlíky a vezmu vysavač do ruky.
Do školky jsme ještě dojeli. "Mami, že pro nás raději přijdeš odpoledne pěšky" mě mělo přesvědčit, abych tak jako Karkulka přímo k babičce se vydat měla a do lesa nezacházet, přímo domů jsem se vydat měla a na nákupy v DMku a návštěvu kamarádky se vykašlat. Ale já si věřila. Protože jsem prostě odvážná a dobrá a už jsem řídila ve sněhu včera a taky předevčírem a prostě kdo se bojí, nesmí do DMka.
Jedu a doslova se modlím, ať dojedu. Měla jsem asi přidat i modlitbu za to, ať se nic nestane autu. Pozdě, nevadí. K DMku jsem za trojnásobek obvyklého času dojela, ale zaparkovat se tam opravdu nedalo, takže jsem to hrdinsky otočila, řekla si, že tam zajedu, až to odhrnou, a odhodlaně mířím za kamarádkou. Což o to, cesty byly jakž takž projeté, ale kde zaparkovat před jejich činžáčkem, to netuším. A protože jsem žena činu, jela jsem dál a dál, že na nějaké místo natrefím, až jsem prakticky zapadla. Nešlo dopředu, nešlo dozadu, otočit se nepřípustné. Naštěstí kousek ode mě stáli dva andělé. Třicátnici v khaki bundách, kteří naštěstí přes rachot auta neslyšeli feminismus, který mi buší v srdci a ochotně mi nabídli pomoc. Začali mě odtlačovat. Po pár více či méně, spíš teda méně úspěšných chvílích a podivném smradu mi jeden z nich navrhl, jestli by mi to nemohl vycouvat, že odvařím spojku. Samozřejmě. I kdyby s mým autem a dítětem ujel, bylo by mi to už pravděpodobně jedno, protože já se stěhuju na Floridu a sníh si budu připomínat pouze z Ladovských knih.
Ke kamarádce jsem už nemínila dojet, pojedu domů, na další dobrodružství nemám náladu. Ale co se nestalo, narazila jsem na kamarádčina muže, přesvědčil mě, ať zaparkuju, že mě pak klidně odtlačí. V tu chvíli už auto smrdí jako nevím co, smrdí mi vlasy, smrdí mi dítě, smrdí všechno. Mám tušení, že jsem něco pěkně po...víme co. U kamarádky se zhroutím, že jsem zničila auto, že už nikdy nikam nepojedu, že mi muž už auto nikdy nepůjčí (tolik k mé emancipaci).
Nakonec jsme si pěkně popovídaly, ale stále nade mnou visela děsivá vidina mého odjezdu. Shoří to auto? Dostanu se ven? Já tůrovala, kámoška odhazovala a nakonec jsem se na silnici dostala. Dojela jsem domů, abych zjistila, že mezitím u nás sice naštěstí odhrnuli cestu, zato veškerý sníh naházeli před naši garáž, takže jsem se, jak už to mám v povaze, pochlapila, opět se chopila lopaty a pustila se do práce. Auto je v garáži, já doma. Muž to vzal sportovně, budeme vyčkávat, až sníh trochu poleví, auto nejspíš půjde do servisu. Já dnes tvrdím, že už nikdy ve sněhu nejedu. No jo, ale ten balík, co mám v Decathlonu, ten se sám nevyzvedne, že jo...
Hana Bordovská
Sranda musí být aneb jak jsme se vyhli návštěvě ORL pohotovosti
Naše manželská dynamika při třech dětech a totálním splynutí duší je taková, že už ani nemusíme používat slova, stačí pohledy...ale vsaďte se, že když si jednou za uherský rok chceme něco říct, dopadne to takhle.
Hana Bordovská
Dovolená na samotě
Jen nás pět, chalupa z roku 1923, žádný signál a zelené pastviny. Z rodinné dovolené v Rychlebských horách přijedeme zrelaxovaní, znovuzrození, prakticky úplně jiní lidi.
Hana Bordovská
Růža
Růža je moje nová kamarádka. Je jí 75, má zakouřený obývák, ostravský humor a samozřejmě pejska. Je skvělá! "Moje" jediná babička, která vypráví.
Hana Bordovská
Den rodiny jsme oslavili dočasnou deportací nejstarší dcery
Úplnou náhodou jsme se dozvěděla, že je dneska den rodiny! Nechápu, jaktože mi to nikdo neřekl. Po včerejším u nás doma záhadně promlčeném dni matek mi prozřetelnost dala další šanci k oslavám.
Hana Bordovská
Jak nám opravují semafor
Česká republika je kouzelná, řekla bych až pohádková země. Co za sedmero horami na západ trvá pár dní, u nás sedmero let. Ne jinak tomu je i s opravou semaforu na Rudné v Ostravě.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Bylo za útokem na Fica víc lidí? Podle Slováků se chystal i masakr jako v Praze
Aktualizujeme Slovenské bezpečnostní složky pracují při vyšetřování středečního atentátu na premiéra Roberta Fica...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v horské mlze, Raísí je v ohrožení života
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
VIDEA TÝDNE: Atentát na Roberta Fica nebo pohřeb Postlerové
Událostí číslo jedna tohoto týdne byl na Slovensku, ale i v Česku atentát na premiéra Roberta Fica....
Policisté skončili cestou za případem na střeše. Havarovali v křižovatce
K ohlášenému napadení spěchali v neděli odpoledne policisté v pražských Modřanech. Po cestě na...
Prodej pozemek Bydlení, Nošovice
Nošovice
2 040 000 Kč
- Počet článků 140
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 804x