Dvě nejsou tři prosím!

Jsou 2 a 3 to samé? Matematicky ne. Je totiž rozdíl mít dvě ruce a tři ruce, dva a tři miliony, dva a tři dny dovolené, dvě a tři promile nebo třeba taky dva nebo tři roky vězení. Kolo není tříkolka. Tušíte, kam tím mířím, že?

"Tak jaké to je?"
"Joo, ale joo. Dobrý. Trošku dobrodružné místy, ale neměnila bych."
"Noo, však dvě, nebo tři, to je už snad jedno, ne?"

Ha! Říká rodič dvou a méně dětí. Bulls*it! Moje tři andílky, moje tři mušketýry, moje tři prasátka a moje tři oříšky pro Popelku bych za nic na světě nezredukovala, ale vážení, kdyby Popelka měla jenom dva oříšky a potřetí se na bál nedostavila, byl by to sakra rozdíl, to mi věřte. A Šafránková by byla bez budoucnosti. Takže pro nechápavé či rádoby vtipné. Ne, to jedno dítě se neztratí. Opravdu se mi nestává, že bych si po nakládání dětí do auta nebo ukládání do postýlek všimla, že jedna sedačka či postýlka zeje prázdnotou. "Aha, tak už se to třetí fakt zratilo. No jo, Jarka měla pravdu."

Mám dvě ruce - tudíž jednou rukou oblékám dceřinu opičku a druhou kreslím synovi autobusy.A co to třetí? Dvě nohy - jednou běžím za jedním děckem, druhou za druhým. A co to třetí? Dvě oči - tím silnějším samozřejmě hlídám syna. To, že disponuji pouze dvěma nosními dírkami považuji za výhodu. Chápeme se. Spousta orgánů je párových, tudíž jedno ze tří dětí prostě utře. I kdyyyyž. Na jedno dítě nevyjde hlasivka. Měli by si střihnout. 

Abychom se nepochopili špatně, nestěžuju si, to ne! Pokud si jako my vyrobíte tři děti během 4 let, má to spoustu výhod. Stanete se mistrem zenu, multitaskingu a kompromisu. Ale jedno je jisté. Matematiku prostě nezměníte. Dvě nejsou tři. A pokud si myslíte, že jo, použijte dneska večer antikoncepci, protože jinak budete joo překvapeni, jak je matematika nemilosrdná.