Pokud máte tu čest rozmlouvat se ženou, která se probojovala do poslední třetiny těhotenství, bude rozumné se určitým řečem vyhnout. Protože proti hormonům nevyhrajete. A poštvat si proti sobě těhotnou - to fakt nechcete.
Svůj třetí trimestr svého třetího těhotenství si užívám plnými doušky. Nikdy jsem se necítila víc těhotně. Možná proto tak úplně nepluju na obláčku a vlastně si dost často přeju, aby můj stav nikdo nekomentoval. Toto jsou časté, klasické řeči, které nás, ženy v radostném očekávání, vytáčejí.
- Kdy to bude?
Aktuálně s tím problém nemám, mé třetí dítě až tak nikoho nezajímá, ale vím, že u prvního jsem na tuhle otázku odpovídala skoro pořád. Vzhledem k tomu, že vždycky mám minimálně dva termíny porodu, stejně jsem netušila, co odpovědět. Většina nezkušených žen odpoví pravdu. To je taky blbý. Porotože pokud si tázající klíčové datum zapamatuje, bude vás už dva týdny před termínem terorizovat dotazy - tak co? Ještě nic? To každou těhotnou naštve, protože věřte, že nikdo si nepřeje víc než ona konečně to dítě porodit. - Tam máš dvě, ne? Ha ha ha
Jo, haha, děsně vtipný. Je zajímavé, že kdybych se já vyjadřovala k autům, programování nebo k betonování, každý se mi vysměje. Proč, proč může být každý odborník na břicho a posuzovat, zda není příliš velké či příliš malé? No nicméně, já mám vždycky břicho velké, takže když opakovaně slýchám tyto "vtipy", pokud se tomu vůbec dá takhle říkat, usmívám se tak tupě, jak jen to jde. Protože vyjíždět po lidech nemá smysl. - Noo, rostete, že? Každý týden máš to břicho mnohem větší.
To asi nevím, ne? Asi nevím, že si přes břicho nevidím na kalhotky, pomalu už ani na nohy a že si nejen nemůžu pohodlně sednout, ale už ani lehnout, ani stoupnout. A jaké by mělo být? Menší nebo co, když to děcko roste? Já vím, že to nikdo nemyslí špatně, ale zas nemusím to slyšet pořád. Věřte, že těhotná žena není slepá a stokrát denně na svoje břicho čumí mnohem nevěřícněji než vy. - To už máš za pár.
Jo, to mám, takže pojďme. Já ti navážu na břicho 10kilové závaží a každý další týden kilčo přidám, do zadku ti nasadím hemeroid, budu tě dopovat práškama, po kterých budeš mít zácpu nebo průjem (ty odvážnější, co zkusí i něco jiného než tardyferon), nedovolím ti se moc vyspat, zařídím ti pálení žáhy, no prostě co si budeš přát, a řeknu ti, že takhle vydržíš 5, 6 týdnů řekněme. Moc super vyhlídka to není. My těhotné to dáme, my máme vidinu mimina, my si uvědomujeme, že to uteče. Ale od jiných to slyšet nechceme. - Užij si, že můžeš spát, pak se už nevyspíš nikdy.
To jako vážně mohou pronést třeba matky? Ty, co mají tahat za stejný provaz? Sodoma, Gomora. No to je jedno. Nicméně já bych radši volila spánek, ač přerušovaný co pár hodin na kojení a přebalování, než nepohodlné ležení v posteli a napjaté čekání, jestli usnu, to doprovázeno neklidnýma nohama, neschopností se v posteli otočit a spol. Navíc konečně budu moct spát na břichu, teda až si odbydu to martýrium s nalitýma prsama.
Jsem asi trochu krutá a ve skutečnosti většinou reaguju velmi taktně, protože přeci jen už poslouchám třetí rundu těchto komentářů, takže mě máloco překvapí a k lidem jsem shovívavá. Ale pokud to nechcete podělat, dejte na má slova. Jo a pro partnery a manžely - ženská je furt strašně hezká. I když není. Ona ví, že není. Ale prostě je. Rozumíme si?
