Kojím první ligu. Odkojila jsem dvě a půl dítěte. S dvěma párměsíčními přestávkami mým tělem proudí mateřské mléko již čtyři a půl roku. Takže jsem se pasovala do role kojologa, případně i prsoatra.
Pro někoho může jít o článek příliš naturalistický, možná až nechutný, ale jakmile začnete kojit, prsa ztrácí svůj erotický podtext, takže nám odborníkům už to jako ani nepřijde. Kojení je zcela přirozené, proto my prokojáři kojíme vždy a všude.
Jak jste jistě z popisu mé profese a vyjádření mých postojů vůbec zřejmě pochopili, jsem za kojení. Ale ráda bych uvedla na pravou míru, že v mediálním prostoru existují pouze dvě cesty. Tzv. kojofašismus a potom mnou zvaný kojolaxismus. Kojofašistky uznávají mateřské mléko jakožto jediný zdroj obživy dítěte do čtyř, případně šesti měsíců, a jako hlavní zdroj obživy ideálně do dovršení plnoletosti. Kojit lze. Vždy. I když nemáte prsa. I když nemáte děti. Kojit je nutné do té doby, než vás dítě přepere, to ho totiž už neudržíte na prsu. Když kojíte, nejen, že nepotřebujete lahve, UM, sterilizátor, ale ani nic jiného. Nic jiného. Protože každý problém vyřešíte prsem. Žízeň, hlad, strach, bolest, zvětšenou nosní mandli, ...Tak už to prostě matka příroda zařídila. Prsa a mléko jsou alfou omegou.
V opozici stojí kojolaxistky. Nejsou bytostně proti kojení, ale nechápou celé to halo, když předchozí generace vyrostla na sunaru a jak je jim dobře. "Pozitivní" zkušenost je tedy základem jejich směru. Kojolaxismus nesnáší donucovací prostředky a vůbec jakoukoliv propagandu. Nechápe, proč by měli všichni kojit. Kojení je dobrovolné, ideálně na dobu určitou. Hlavním populisticko-humanistickým heslem je: "Hlavně, ať jsi v pohodě. Lepší v pohodě máma a sunar, než vystresovaná kojením."
Pár paradoxů
Často slýcháme názor, že kojení nejen prospívá vztahu mezi dítětem a matkou a je jednodušší, hlavně šetří peníze. Naše chudé domácnosti totiž nejsou schopny vymáčknout tisícovku za sunar, takže kojíme. A když doma udeří skutečný hlad, můžete nakojit i chlapa a tchyni. Jenže, jenže... Málokdo zmíní, že kojení v prvních měsících může být trochu finančně náročné. Koneckonců ani žádná kojnice z nebe nespadla, tudíž si raději připravte šrajtofli, protože dost možná budete běhat do lékárny pro všemožné masti, které zachrání vaše bradavky.
Fáze kojení
- Placebo kojení. Nastává po porodu. Myslíte si, že kojíte, protože máte dítě přicuclé na prsu. Dítěti to relativně jde, vám taky. Všechno bude růžové.
- Bolestivé kojení. Pár dní špatného přikládání si vybere svou daň a vaše bradavky vypadají jak bitevní pole. Ač jste přečetla všechny příručky z nemocnice a zhlédla videa, evidentně nepřikládáte správně. Větráte prsa, utrácíte majlant za mastičky, vyzváníte laktačním poradkyním. Neřešíte dítě, ale bradavky. Kojit nechcete.
- Krásné kojení. Jednou předchozí děsivá fáze skončí. A vy fakt kojíte. Ale v klidu. Přijdou bojkoty, přijde období, kdy se dítě nakojí jen ve tmě s jednou svíčkou, romantickou hudbou a nasazenou levou ponožkou. A pak buď přijdou dny, kde se vám děcko bude sápat do výstřihu, nebo kdy ho naopak násilně odstavíte. Jednou je jisté. Kojení je cesta. A cesta je cíl. Kojení je cesta i cíl. Kojení JE.
Pár pouček z prsoatrie
- Než otěhotníte, vyfoťte si prsa. Budete mít hezkou vzpomínku.
- Až otěhotníte, vyfoťte si prsa. Budete mít sice méně hezkou vzpomínku, ale stále přijatelnou.
- Po ukončení kojení si kupte drahou, hezkou podprsenku a prsa vždy srolujte tak, aby vypadala jako před těhotenstvím. Prohlížejte si obrazy afrických žen a buďte vděčny za české podprsenky.
Kojící přísloví
- Poručíme kolostru, mléku...
- Komu se nelení, tomu se kojí.
- Co můžeš vykojit dnes, neodkládej na zítřek.
- Kojení - půl zdraví.
- Dvakrát koj, jednou koj.
- Kam nechodí mléko, tam chodí laktační poradkyně.
- Zakoj si nejdřív před vlastním prahem.
- Kojení kvapné, málo platné.
Toť mé vysoce odborné poznatky z čtyř a půl letého výzkumu. Kojení zdar!
