Vyměňme si to, chceš? Budu žena! Budu sprostá žena, jak já si užiju. Jdu do toho!

Dlouhý rozhovor                                                                                    "Proč vy ženský vždycky tak vyvádíte? Jste každou chvíli rozhozený, ubrečený, nebo naopak šťastný. Nemůžete být trochu normální lidi, třeba jako chlapi?"

Lusk!

Lucius. (Už jste si na něj zvykli? Zvykněte si, ten mě hned tak neopustí :)) Zvědavec, pokušitel, můj milý. 

Psala jsem o něm:

TADY

a tady taky

i tady

Mám ho v mysli každý den... Bez něj mi to nejde. 

....... Tak pokračujeme! K čemu, že mne dnes navede?

***

"Ahoj, tak co budeme dneska dělat?" Juká na mě obočím a myslí si, že mu to zbaštím.

"Nic!" Smutně k němu vzhlédnu.

"Krucifix, ty bulíš?" Zděsil se. Už jste viděli vyděšeného Lucifera?  To je tedy pohled.

"Když on mě nechce." Utřu si frňák a popotahnu.

Pohladí mi záda. 

"Nic si z toho nedělej, máš přece mě." Líbne mě na krk.

"Hm..." Moc to nepomáhá. Po dlouhém objímání a chlácholení vybuchne.

"Hele, proč vy ženský vždycky tak vyvádíte?"

Nerozumím otázce.

"Jste každou chvíli rozhozený, ubrečený, nebo naopak šťastný. Nemůžete být trochu normální lidi ... třeba jako chlapi?"

Proboha, co to má za pitomou otázku???

"To nejde, už jsme takové. Některé víc a některé míň, ale ve skrze duše jsme všechny stejné."

"To je děs, někdy z vás jde strach. Musíte se víc ovládat."

"Hele, neraď, nevíš, jak to máme v životě těžký!"

"Těžký? Chachachá! Svým rozkrokem vedete války, svět se točí jen kolem něj." 

"Jo, to určitě, máme to pěkně složitý."

Drbe se ve vousech. 

"To bych chtěl vidět."

"To můžeš." 

"Jakože bychom si to vyměnili?" Přemýšlí a ten nápad ho začíná bavit.

"Ale já tě nemůžu udělat Luciferem, to snad chápeš... Bude ti stačit, když budeš mužem?"

"Stačí."

"Skvělé, budu žena. Budu strašně sprostá žena a budu si užívat života plnými doušky."

LUSK!

***

"Ty jo, když utíkám, trochu mě bolí hrudník." Drží se za prsa Lucius (Lucianda) při hodině tělocviku. 

"Makej Luciando, chichi." Posmívám se mu (jí). Nestíhá.

Když doběhne, sedíme spolu a debatíme.

"To ti rostou prsa."

"Vážně?" Osahává se.

"A budou veliký? Chci mít kozy, velký kozy!"

"Takhle žena nemluví."

Musím se mu (jí) smát. Vypadá docela hezky. Zatím nohatý a ‘rukatý’ exemplář. 

"Kdy už mi vyrostou." Je pěkně nedočkavý(á).

"Vydrž."

***

"Sakra, co to je?" Sedí na záchodě a svírá si bolestí břicho.

"Teče ti krev?" Zeptám se.

"Jo, kruci, já krvácím!" Slyším ho vykřikovat.

"To nic, dostal(a) si jen menstruaci."

"Men.. co? Co je to za hrozný slovo?"

"To je abys mohl(a) mít děti."

"Děti? Je mi třináct." 

"Jo, to takhle rozhodla příroda, stáváš se ženou."

"Bude to bolet dlouho?"

"Ne a hlavně, zvykneš si."

"Tomu moc nerozumím, ve třinácti dostanu ty bolesti, přestože děti chci až tak ve třiceti...??? Co to povídám??, já přece žádné děti nechci..."

"Budeš to mít každý měsíc?"

"Proč? Není to zbytečný?" Pokrčím rameny.

"To tam nemáte nějaký vypínač, který zmáčknete, až se rozhodnete mít děti?"

"Ne, tak to nefunguje."

"Fíha. Hele, ty bolesti jsou ale nepříjemný." Tváří se divně.

"To je ještě dobrý. Některé holky u toho zvrací a jsou nepoužitelné dva dny."

"Tohle musím nahoře reklamovat, zdá se mi to nedomyšlený."

"Zvykneš si."

***

"Takže už jsem ženou?"

"Jasně." 

Najednou má v očích jiskřičky naděje. Zajásá.

"Tak hurá do víru sexu."

"Počkej." Musím ho (ji) zastavit.

"Ještě nesmíš."

"Proč ne?"

"Není ti ještě patnáct."

"Jsem žena, která má tu věc na ‘m’ a nesmím toho využít? K čemu patnáct? Jakože budu mít tu ‘m’ ve třinácti, ale musím na něco čekat do patnácti? To zas vymyslela příroda?"

"Ne, to vymysleli ti nahoře." 

"Ten nahoře? Asi si s ním promluvím. Otče!"  Hrozí pěstí do stropu.

"Ne, ten nahoře, ale ti nahoře. Vedení státu."

"Někdo vymyslel, že smím šu.. pardon souložit až od patnácti?"

"Ano. Čekej." Nelíbí se mu, že musí něco - někoho poslouchat. Není zvyklý!

***

"Všechno nejlepší k patnáctinám!" Líbám ho (ji).

"Jdu na to."

"Dávej si bacha. Máš ochranu?"

"Jakou ochranu zase?"

"Nevíš, co je zač, kolik už jich potkal.... No a taky, abys neotěhotněl(a)." Posmívám se.

"A jo, já už jsem vlastně žena, kruci!"

***

"Tak co, jaký to bylo?"

"Já ti nevím, rychlý, nijaký a dost to dřelo. Tak to má být? Docela se přestávám divit, že máte občas migrény, jestli je sex takový." Je pěkně nespokojený(nespokojená).

"Chichi, nojono, našel (našla) sis blbce, který si chtěl jen vyprášit pytlík :))"

"Nějak se mi to moc nelíbilo."

"Zvykneš si."

"Už zase?"

"Najdeš někoho, kdo si s tebou udělá čas a naučí tě to mít rád(a). Bude se ti to líbit, uvidíš."

***

"To je skvělý."

Raduje se jako malý kluk. Našel (našla) v tom zalíbení a moc mu (jí) to chutná. Vybírá si každý den jiného, aby ochutnal(a) co nejvíc slasti.

***

"To je nespravedlivý."

"Copak se ti stalo Luciando?"

"Představ si, že mi kluci řekli, že jsem děvka!"

"Moc to střídáš."

"Když to střídá chlap, je přece borec..." Uvažuje nahlas.

"Protože střídám kluky, jsem děvka?"

Koutky se mu (jí) stočí dolů. V očích slano.

"Co to je?" Sahá si do očí.

"Slzy."

"Proč?"

"Je ti to líto."

"Proč?" 

"To nic, to jsou hormony. Zvykneš si."

"Já ale nechci, aby se se mnou tohle dělo. Abych fňukal(a)."

"Tomu neporučíš."

"Ty vole, už jsem jako ty."

"Chichi."

***

Sedí na posteli ve svém pokojíčku a bulí. Ano! Vážně brečí.

"Copak?"

"Když on mě nemiluje." 

A je to tady! Poprvé zlomené srdce!

Zakňourá. Stydí se, že brečí a vzteky mlátí rukama do polštáře. Ještě se v něm kus pekelníka schovává.

"Copak neví, jak moc ho miluju?" Uvědomí si svoje slova: 

"Co to říkám?" Rozčiluje se sám (sama) na sebe.

Přijde mi to komické, ale nechci mu (jí) ublížit. Obejmu ho (ji) a on (ona) vypustí všechen svůj zármutek do mého trika. Je mi ho (jí) tak líto.

"To jsou city, můj (má) milý (milá)... Je to jen blbec, vykašli se něj." 

Radím jako zkušený starší brácha. 

Vysmekne se mi odběhne do koupelny, kde se zamyká.

Po hodině se vrací. Jeho (její) pohled mi napovídá, že se stydí za své chování.

"Já za to nemůžu, to jsou ty vaše - naše hormony a city."

"Já vím." 

Chápu ho (jí).

***

LUSK!

"Ty jo, to už stačí!" Ukončuje náhle tuhle hru.

"Počkej, ještě ne." Zrovna, když jsem si začala zvykat na to, že jsem muž... :(

"Co se ti nelíbilo?" Vynadám mu.

"Tohle je blbost." Rozčiluje se a podupává kopytem.

"Lucifer, přece nemůže být jen tak nějakou ženskou. Jak by k tomu přišlo celý peklo?"

Posadí se ke mě. Mlčíme, ale víme své.

"Lepší je být mnou. Rád čůrám v stoje..."

"Jo, já vím." Pohladím ho po výrůstcích.

Kroutí hlavou. Nějak se k tomu nechce vyjadřovat. 

"Nemusíš nic říkat."

Přece ho v tom nenechám plácat.

***

"Ty jo. To byla síla. Ty hormony jsou ale divný. A city? Brrr. Fuj. Tohle už nikdy nechci potkat."

Musím se usmát.

"Co by mě ještě čekalo?"

"Těhotenství... Ztloustnutí... pocit, že si velryba... pak porod, no... a potom miminko."

"PROBOHA!" Vykřikne a radši si hned odplivne.

"Miminko? To je taková ta dvounohá věc, co křičí, blinká a kadí?"

Pokývám hlavou.

"Proč chcete takové věci jako mimino?"

"Hormony..."

"Už zase?! Ty jo, já radši zmizím. Nechápu, jak s těma vašima citama a hormonama můžete žít." 

LUSK!

***

Ještě, že nepotkal muže, který by ji (ho) začal milovat.

Nikdy by se už nechtěl vrátit do svého kožichu. :)

***

Píseň dnes? jistě znáte originál "Když muž miluje ženu"...Tohle je vyznání, "Když žena miluje muže" Protože, když žena miluje muže, je to pro něj nejvíc :)

Zase za týden se zastavte. Přidám příběh o posledních vzpomínkách ...