Usmířili jsme se, ale ona zůstala těhotná... A ani neví s kým. (4/4)

Poslední pokračování příběhu o podivném nočním milování. Dítě do téhle doby? Ale co, už byly v historii i horší doby. Tak proč nemít miminko právě teď?! 

Nikdy neplánovala dítě a teď?! V tomhle věku? Konečně  se naučila žít sama, má rozjetou kariéru, ostatní kamarádky už mají doma puberťáky...

Dítě?

Ruce se bezděky dotýkají bříška. Někde tam je. Je to zázrak, takové malé stvořeníčko...

***

Ne, nechce ho. Neumí se postarat o muže, co pak s dítětem? Nenechá si ho.  

Musí pryč ten vetřelec. Slíbila si, že už nikdy nebude kolem nikoho tancovat. Vystačí si sama. Žádné zpropadené dítě počaté ‘bůhvíským’?  

***

My víme, čí je to práce... Vše se nakonec vysvětlilo zde:

Když nenapíšu tenhle blog, nikdy se neusmíříme. Musím mu dát šanci.

***

Bojuje s tím. Návaly citů ji odrovnávají její bystrý mozek, srdce měkne. Často teď pláče, ani neví proč. Nechce být slabá a uplakaná žena, teď, když se stala sama sebou. 

***

"Hmm, hmm, hmm..." Brouká si v kuchyni a přešlapuje z nohy na nohu. Na tváři lehký úsměv, myšlenky někde u dětské postýlky. Viděla jednu přenádhernou...

Stále častěji si prohlíží miminka v kočárcích. Taková roztomilá stvořeníčka. Jen je pomuchlat...

***

Zabít toho maličkého človíčka? Nemyslitelné! Už to není jen nějaká spermie a vajíčko. Je to drobeček, který potřebuje spoustu péče a ona mu ji zajistí. Třeba i bez otce. 

Čeká ji první ultrazvuk, nemůže dospat, je zamilovaná do svého stavu. Najednou ji chutná i tlačenka. Najednou se cítí být mámou. Magický pocit. 

Až si poprvé přičichne, až poprvé ucítí jeho prstíky, až poprvé... 

***

Je jí zle. Nesnese ani pohled na jídlo. Ten malej zmetek v ní..., co to s ní dělá? Nesnáší ho! Půjde pryč. Ani neví, kdo jí ho udělal... čí geny by tenhle prcek nosil?

Přišel, neptal se a dělal si, co chtěl. Ne, že by to nebylo krásné, ale tohle chování je neslušné. 

Může to být zloděj, může to být vrah, učitel, soudce... čert (ne, ne, čert to není, naštěstí, to už jsme si vysvětlili), byl tak božský, jako ...

"Přihořívá." 

Otáčí hlavu z monitoru ven a hledí na mě tázavě. Uslzené oči, krásné rty, rostoucí bříško. Ještě má čas se rozmyslet.

"S kým jsi mě nechala spojit?" (Opravdu mluví na mě?)

Mám jí to říct? Neměla bych ji ovlivňovat, bohatě stačí, že jsem ji nechala otěhotnět.  

"Kdo to byl?" Ptá se přímo mne.

"Jeden velmi starý pán."

"Starý? Jak moc?"

"Ehm, ehm, dost. Ale je to vážený pán, nejváženější pán své doby!"

"Své doby?"

"On už se u nás jaksi nevyskytuje, ale napadl mne zrovínka on a hodil se mi pro udobření s mou pekelnou láskou ..."

"Nechala´s mě ... zbouhnout..., aby ses udobřila?"

"Hm, jo. Trošku jsem tě využila. Promineš mi to?"

"Trošku? Jsem TĚHOTNÁ!!!" Automaticky si hladí vypouklinu.

"Ale je to hezké ne?" Jsem v úzkých. POMOC!

***

"Nevíš si rady?" Zeus? Osobně? Opravdu? Tady u mě? "Koukej a uč se!"

"Sundej si kalhotky..."Jen jí zašeptá do ucha a ona... taje. To snad není možný. Ona mu zase podlehla jen tak... docela obyčejně. Copak nechce víc?

***

Zavírám počítač, byl by z toho opět eroticko-pornografický blog. Nechám je osamotě.

***

"Viděla´s?" Chvástá se.

"Nedívala jsem se."

"O hodně si přišla."

"No, jasně! Byl to jen sex! Nic víc neumíš?" 

"Sex s tím nejlepším! Moje geny budou opět putovat po tomto světě! Chci zpět vládu, kterou mi vzal ten váš bůh! A mimochodem... kalhotky dolů!" Mlsně se olízne.

"CO?" Musím se mu vysmát. Přece si nemůže myslet, že i já... Chichi. Na mě se musí jinak!

"Na mě tohle neplatí. To zkoušej jinde. Já už jsem zadaná, na pekelný kotel přísahám, že já mám zálusk dole."

"Jsem víc než dobrý. Lepší než ten pekelník."

"Nemyslím. Lucius je jedinečný! NIKDO na něj nemá!"

"Jsem v podstatě nejlepší milenec na světě! A můj dědic to jednou každému natře!"

"Myslíš?" Bože můj, ten se ale chvástá. Blbec. Nepotkala jsem většího narcise.

***

Prsty kloužou po klávesnici. Tomuhle náfukovi radost neudělám. Nenechám ho zasévat tu svoji arogantnost. 

"ČTI!"

"Halo, pane doktore, já si to rozmyslela..." Smrká a utírá si mokré oči. Rty se usmívají... "Objednejte mne na zákrok." V klidu pokládá sluchátko a spokojeně se uculuje. 

***

"NE!"

"Ale ano, žádný potomek nebude."

"Tohle nemůžeš! Sešlu na tebe kletbu!" (No jo, bojím bojím...)

"Můžu si dělat, co chci, je to můj blog. ZMIZ!"

***

No není to skvělé?... mít možnost napsat si co chci a udělat i z Dia jen nafoukaného pitomce... a proto si tady píšu! Právě proto!

Příště? Výjimečně v neděli... Budu nezřízeně mlsat.