Jsou jí čtyři, ale už má přesnou představu, jak je to s láskou. Lola. Nedělá si starosti, jestli si o ní budou lidé myslet něco špatného, neřeší morálku, protože je dítě.
Děti to mají nejlepší. Můžou klidně veřejně říct věci, které dospělí nesmí.
Takže podle Loly se musí všichni milovat. Všichni, jasný?! Nikoho nesmíte vynechat. Kluci, holky, muži, ženy... Je jedno, kdo s kým. Neohlížet se na nikoho a hupky...
Dovedete si přestavit, jak jdete do restaurace na oběd, uvidíte tam velmi zajímavého člověka a ... Lola by vám řekla, co byste měli udělat.
Dokonce jsem od ní slyšela názor, že princ bude mít princeznu a bude se na ní dívat... Ano, princové se rádi dívají na svou princeznu, ale pozor. Lolin princ prý bude mít ještě jednu, na kterou se bude dívat a bude ji milovat.
Řekly jsme jí, že už jednu má, že nesmí mít dvě. Souhlasila, ale její výraz v tvářičce říkal něco jiného. Její princ prostě potřeboval ještě jednu ženu. Možná i víc, ale to už nám radši neřekla.
Odešla si hrát opodál, asi abychom ji do toho nekecaly. Zasmály jsme se tomu, ale když o tom tak přemýšlím, je zajímavé, jak lidé žijí podle toho, co se smí a nesmí, co se hodí a nehodí. Určitě bychom byli všichni šťastnější, kdybychom mohli...
Ale my nejsme zvěř (i když i tam existují monogamní jedinci), máme své zásady, morálku a etiku. Od malička hustíme do našich dětí, že tohle se nehodí, tohle že se nedělá a podobně.
Ale Lola má zatím své představy, a když se jí nelíbí názor, že se něco nehodí, prostě si odejde hrát jinam. A tam si jistě hraje na dvě princezny a jednoho prince nebo dokonce na dva prince a jednu princeznu. Možná, že jsou tam jen dvě princezny :) To už se ale nedozvíme, protože my probíráme práci, manžele, příbuzné a Lola je ráda, že si může hrát podle svého.
Mimochodem její princ měl otočenou hlavu jiným směrem než byla princezna a Lola (tedy její maminka) musela celé jeho tělo stále natáčet tím správným směrem, aby se díval na ní. Princ měl opravdu ztuhlý krk, jak se stále otáčel na MĚ!
Chvilkami jsem byla rozpačitá, protože já jsem přece vdaná a on má své dvě princezny (nádherné pony slečny s dlouhou hřívou a já mám stále kraťoučké vlasy, přestože jsem slíbila, že už se nikdy nenechám ostříhat.. no víte, já a sliby....)
No, ale... když zapojím fantazii a tu já zapojit opravdu umím...
hm... Ne, asi ne, tenhle opravdu nebyl můj typ. Měl moc velký ocas a byl celý chlupatý. A byl moc mladý. Počkat! Zapomněla jsem, že v psím životě se věk násobí sedmkrát. Sakra! Tak on byl ve věku... Škoda!
Budu muset asi zajít do restaurace a v dětském koutku najít to psisko a vzít si ho za druhého muže. Možná mi to manžel odpustí, že moje srdce nepatří jen jemu. Někdy člověk musí přimhouřit oko, i když se to samozřejmě veřejně říkat nesmí.
Někdy veřejnost ví víc, než vy, bohužel. A vy se smějete a chodíte si po městě a vůbec nevíte, že oni ví. A oni možná soucítí, možná vám to dokonce přejou nebo je jim to upřímně jedno.
Lidi jsou zvláštní stvoření, chtěli by, ale nesmí. Nesmí, ale dělají to, tajně, aby nikdo nevěděl... protože my prostě nejsme figurky na hraní. Nebo ano? hm...? Na hraní? :)
Být takovou figurkou a milovat třeba nákladní auto a vzít si ho za muže...? Nemají to ty hračky všechno mnohem jednodušší? Když skončí hra, nahází se zpět do krabice a ta se schová do kouta.
Ale v životě je to jiné.
Já jsem zodpovědná za to, co udělám. Nemůžu si "dohrát" a schovat se někam do krabice... Proč? Protože morálka?
Protože SRDCE! Ano, mám srdce, jsem citově založená a milovat se bez srdce, nejde. Tedy alespoň mě to nejde. Láska patří ke mě. Bez ní se mi nic nedaří. Takže "hupnout" v restauraci na náhodného člověka, jak to Lola vymyslela? Nee.
Ona si zatím myslí, že se všichni musí milovat, ale já si vybírám, koho miluju. Vlastně, moje SRDCE si vybírá úplně samo. Neptá se, chceš teď milovat?
Ano, kdybychom byli figurky, srdce by do toho nemohlo žvanit a život by byl možná pestřejší a zajímavější. Ale já nechci být figurkou, kterou někdo po "hraní" odhodí do krabice.
Zlomilo by mi to srdce.
************
Trochu zamyšlení. :)
*************
