Pomoc, jsem diskriminována!

Víte, jak nepraktické je sedět na bobku? V zimě mě u toho mrzne zadek, když nedám nohy pořádně od sebe, mrňavý kapičky cákají až na boty... Ale vestoje, to by byla paráda. Bohužel v mém případě je to... 

ve stoje ještě horší. Kdybych měla penis, bylo by to úžasné. Jen bych sáhla do poklopce, otočila se zády k ostatním a bylo by. Při každém močení bych se směla dotýkat nejcitlivější části mého těla, čůrala bych do dálky..., ale nemám ho.

NEMÁM!!!

A tak čůrání vestoje v ženském případě zkrátka není to pravé ořechové. No jen si to představte. Musela bych se zlomit v zádech, abych čůrla alespoň trochu daleko... a všude to teče... ne, ne radši si to ani nepředstavujte. Je to nechutné. Nezbývá než zase přičapnout, vystrčit zadek a .... uuuuu úleva.

Ale nechtěla jsem psát o tom, že nemám penis, tím se ani tak moc diskriminovaná necítím, jsem ráda ženou, muži se na mě usmívají... a ..., je to zkrátka fajn.

Diskriminovaná se cítím proto, že jsem...

Když jsem nastoupila do školky zjistila jsem, že nejsem až tak úplně normální. Samozřejmě si mě dobírali už doma, ale na to jsem byla zvyklá. Jsem jiná, než všichni moji příbuzní. Nebrali na mě ohledy a musela jsem se přizpůsobit Kanto-Vrzalům, bez podmínky.

Ve školce mě začali dávat až na kraj stolu, bylo mi divné, že nesmím seděl uprostřed jako můj nejlepší kamarád Petr. Já byla vždy vlevo od všech a tak nějak odstrčená. Učitelky mi nepomohly, když jsem se učila stříhat nůžkama, Petrovo uklidňování mi nepomáhalo. 

Ve škole to pokračovalo. Nesměla jsem sedět vzadu s Petrem, ale v první lavici a vlevo, protože vedle mě posadili Pavla Řezáče. Byl to skvělý sígr, měl úžasné nápady a byl první, kdo mě naučil jíst bílou lepicí pastu.

Zvykla jsem si, že se mnou jednají trošku jinak než se zbytkem třídy a nebylo to kvůli mé rozsáhlé opařenině na pravé ruce, kterou jsem měla od čtyř let. Zkrátka na všechno, co jsem dělala jsem byla tak nějak sama.

Nebyla jsem nemehlo, ale nešlo mi to tak dobře jako ostatním. Trpěla jsem, ale vyburcovalo mě to k větší snaze a neustálou pílí jsem se začala přibližovat kolektivu. Bylo to ale těžké!

Doma to samozřejmě pokračovalo, kde se dalo. Měla jsem tendence dělat všechno jaksi naopak, ale okolí vyžadovalo bezmeznou správnost, chci říct pravost.

Jasně možná už někomu došlo o co mi jde.

Jsem levák! Proboha! 

Když jsem se učila stříhat nůžkama, strčili mi do ruky nůžky pro praváky a stříhej!

Když jsem se učila sekat kosou, hádejte... ano dali mi kosu klasickou a já se musela naučit kosit trávu zprava doleva. Jak ponižující!

To nemluvím o srpu, kterým jsem musela jako dítě žnout kopřivy pro kachňata!

Když jsem sedla do auta a dělala řidičák, myslíte, že mi dali auto s volantem na pravé straně? Chachá, ne! nikoho to nezajímalo. 

Dokonce, kruhový objezd je celý na druhou stranu, než potřebuju já! Víte, že vede doprava?

O otvírácích na konzervy, které prostě byly jen pro ty pravé!, ani nebudu psát. 

O čtení! Ty jo, to byl ale porod! Musela jsem číst zleva doprava, já?! Která to potřebuje mít obráceně! Ale i to jsem se naučila a dnes dokonce píšu na počítači tenhle blog jako úplný pravák!!! Proč? Protože klávesnice pro leváka není!

Ó jak nespravedlivé!

Poslední dobou, po těch letech zahanbení a ponižování uvažuji, že zažaluji stát o tučné odškodné za stres a psychické týrání, kterým jsem od dětství prošla.

Ale to není všechno!

Tímto blogem....

"Žádám všechny leváky světa! Spojme se a vytvořme si svůj levoruký svět, kde budou správné, vlastně slevné kruháče, kde koupíte i auto pro leváka, Kde se nebudete bát otevřít knihu, kde budou všichni leváci vyrůstat správně, slevně, nebudou mít mindráky, že se odlišují od zbytku světa!"

Nebojme se toho!

Vybudujeme nové silnice, mosty, železnice, restaurace, kde budou příbory na místech podle nás, kde nás budou obsluhovat jen leváci a z levé strany! 

Pojďme se milovat jen zleva. Pojďme se vdávat a ženit jen s leváky a praváky šoupněme na druhou kolej. Pojďme rodit jen levoruké děti, aby nás přibylo co nejvíc. 

Jíst jako pravý, fuj, levý levák! (všimli jste si toho hnusného slova  "pravý", které jsem teď musela použít!??)

Pojďme úplně odstranit z českého a vlastně z jakéhokoliv jazyka slovo "pravé", protože právě tohle slovo nás diskriminuje nejvíc. Pro nás není synonymum slova nejlepší slovo pravé, ale levé!!!

HANBA PRAVÉMU!!! FUJ!!!

LEVÝ!

LEVÝ!!!

HIP, HIP HURÁ!!! 

Ve středu 1. vás všechny zvu na první demonstraci leváků světa! Pozvěte všechny leváky, které znáte. Dnes už nás je v ČR cca jeden milion! Pojďme s tím něco udělat. Založíme levorukou politickou stranu a ty sraby praváky všechny zaženeme do kouta!

NEBOJME SE SVÉ VÝJIMEČNOSTI!!! JSME LIDI JAKO TI OSTATNÍ! JEN JSME LEPŠÍ! JSME TOTIŽ LEVÍ A TO ÚPLNĚ NA VŠECHNO!

Jdete do toho se mnou?!

POJĎTE!

***

To jsem se ale rozohnila... Dovedete si představit, kdybychom se my leváci spojili proti vám?

¦0

***

prý... "Ona lže..."